FIALA Eman 15.4.1899-24.6.1970: Porovnání verzí

Z Personal
(FIALA_Emanuel(Eman)_15.4.1899-24.6.1970)
 
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Emanuel(Eman) FIALA
+
| jméno = Eman FIALA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fiala Eman portret.jpg
 
| datum narození = 15.4.1899
 
| datum narození = 15.4.1899
| místo narození = Praha-Smíchov
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 24.6.1970
 
| datum úmrtí = 24.6.1970
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
+
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec<br />77- Hudební skladatel
77- Hudební skladatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Emanuel(Eman) FIALA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 140
 +
}}
 +
 
 +
'''FIALA, Eman''' ''(vl. jm. Emanuel), * 15. 4. 1899 Praha, † 24. 6. 1970 Praha, hudební skladatel, dirigent, herec''
 +
 
 +
Narodil se v široce rozvětvené umělecké rodině. Dědeček učil
 +
hudbu, otec Karel F. (1871–1931) a nevlastní bratr František F.
 +
(1891–1947), známý pod uměleckým jménem Ferenc Futurista,
 +
byli herci, bratranec Jiří Julius F. (1892–1974) hudebním
 +
skladatelem a druhý bratranec Ferdinand F. (1888–1953) filmovým
 +
architektem.
 +
 
 +
Základy hudebního vzdělání získal u F. Černého, poté 1914–17
 +
studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u J. Kličky
 +
a B. A. Wiedermanna, dirigování u F. Spilky a kompozici
 +
u J. Křičky a V. Nováka. Začínal v pražských kabaretech, 1917
 +
působil jako kapelník v divadle Rokoko (kam se vracel opakovaně
 +
i v dalších letech), 1918 byl angažován do kabaretu Červená
 +
sedma, pro nějž napsal řadu písní; po jeho rozpadu se vrátil do
 +
Rokoka. Uplatnil se na několika scénách jako spolupracovník
 +
V. Buriana, K. Hašlera (Varieté), F. Futuristy, S. Rašilova nebo
 +
E. A. Longena. 1922 krátce hrál v berlínském kabaretu Die wilde
 +
Bühne. Poté vystupoval ve smíchovské Aréně jako skladatel,
 +
písničkář, kapelník, zručný pianista i herec. Od třicátých let působil
 +
jako kapelník v Divadle V. Buriana. 1945–47 spolupracoval
 +
s Ferencem Futuristou na scéně FF v paláci Kotva.
 +
 
 +
Do nejširšího povědomí se dostal jako filmový komik. Začínal
 +
ještě v němé éře filmu, účinkoval v téměř třiceti snímcích, poprvé
 +
se na plátně objevil již 1918 v epizodní roli (''Učitel orientálních jazyků'').
 +
I v dalších letech byl podobně obsazován do nevelkých
 +
vedlejších rolí (''Venoušek a Stázička'', 1922; ''Šest mušketýrů'', 1925;
 +
''Batalion'', 1927, režie P. Pražský; ''Lucerna'', 1925, 1938 zvuková
 +
verze), často se objevoval ve dvojici s F. Futuristou. Později se však
 +
uplatnil v téměř sto padesáti zvukových filmech, v nichž také často
 +
ztvárňoval nevelké role drobných lidí, např. ušlápnutých manželů,
 +
fotografů, zřízenců, řemeslníků, prodavačů ad. (''Advokátka Věra'', 1937; ''Muzikantská Liduška'', 1940;
 +
''Hotel Modrá hvězda'',
 +
''Těžký život dobrodruha'', 1941; ''Dařbuján a Pandrhola'', 1959, režie
 +
M. Frič; ''Muzikant'', 1947, režie F. Čáp; ''Otec Kondelík a ženich Vejvara'',
 +
1937, režie M. J. Krňanský; ''Minulost Jany Kosinové'', 1940,
 +
režie J. A. Holman; ''Nikdo nic neví'', 1947, režie J. Mach; ''Cirkus bude'', 1954, ''Limonádový Joe aneb Koňská opera'', 1964, režie
 +
O. Lipský; ''Obušku, z pytle ven!'', 1955, režie J. Pleskot). Proslavil se
 +
rolí zaníceného fotbalového fanouška Emana Habáska v komedii
 +
S. Innemanna podle románové předlohy K. Poláčka ''Muži v offsidu'' (1931), kde hrál po boku J. Plachty a H. Haase. F. k tomuto
 +
filmu složil i hudbu. Od třicátých do počátku šedesátých let se
 +
objevoval pravidelně v několika snímcích ročně (1960 natočil jedenáct
 +
filmů). Naposledy na plátně ztvárnil vrátného Smolíka ve
 +
filmu pro děti ''U telefonu Martin'' (1966, režie M. Vošmik). K jeho
 +
dalším významnějším filmovým úlohám patřil pianista Chrastil
 +
v Cikánově ''Batalionu'' (1937), učitel zpěvu ve Fričově komedii
 +
''Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář'' (1949) nebo hlavní
 +
role trestance Šejby v jedné epizodě z ''Haškových povídek ze starého mocnářství'', které na plátno převedl 1952 režisér M. Hubáček, a to
 +
''Vzpoura trestance Šejby''.
 +
 
 +
K téměř třicítce filmů zkomponoval F. hudební doprovod. Byly
 +
mezi nimi: ''Sňatková kancelář'', ''Pobočník Jeho Výsosti'', ''Těžký život dobrodruha'', ''Bylo to v máji'',
 +
''Funebrák'' či ''Ducháček to zařídí''. K několika
 +
filmům napsal vlastní scénář, dva i režíroval. K dodnes populárním
 +
melodiím patří F. písně ''Kde je moje máma'', ''Zapomeň, že už se loučíme'', ''Jen ty jediná'', ''Sám já chodívám rád'' či ''Každý musí někdy něco mít'' (dvě poslední z filmu ''Těžký život dobrodruha'', 1941).
 +
F. napsal i několik operet, ve třicátých letech velikou popularitu
 +
získala opereta ''Pro tebe, maminko''. Jeho skladby vycházely v nakladatelstvích
 +
M. Urbánka a J. Švába-Malostranského.
 +
 
 +
Režisér M. Frič o něm 1961 natočil středometrážní snímek
 +
''Eman Fiala''. Téhož roku byl F. oceněn titulem zasloužilý umělec.
 +
V rukopisu zanechal své paměti.
 +
 
 +
'''L:''' HS 1, s. 309; FP 2, s. 100–102; EJ, s. 132; Tomeš 1, s. 307–308; Fikejz 1,
 +
s. 259–261; A. M. Brousil, Česká hudba v českém filmu, 1940, passim; L. Pacák,
 +
Opereta. Dějiny pražských operetních divadel, 1946, s. 148, 231, 306;
 +
A. Kahovcová – J. Hrbas, E. F., herec a muzikant, 1974; Česká divadla. Encyklopedie
 +
divadelních souborů, 2000, rejstřík; M. Šulc, Česká operetní kronika
 +
1863–1948. Vyprávění a fakta, 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz
 +
(se soupisem díla, diskografie a literatury); www.csfd.cz (s filmografií).
 +
 
 +
'''P:''' NK, Praha, Hudební oddělení, tisky písní; Divadelní ústav, Praha, bibliografie,
 +
dokumentace.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/146347 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Marie Makariusová
  
== Literatura ==
 
  PSN 1, 718; HS 1, 309; DOH, 14; ČBS, 140; EJ, 132;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
Řádka 19: Řádka 97:
  
 
[[Kategorie:1899]]
 
[[Kategorie:1899]]
[[Kategorie:Praha-Smíchov]]
+
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1970]]
 
[[Kategorie:1970]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Fiala Eman opereta.jpg|Eman Fiala a Jarmila Vacková v operetě "Děvčátko, neříkej ne", 1932
 +
</gallery>

Aktuální verze z 11. 5. 2020, 15:04

Eman FIALA
Narození 15.4.1899
Místo narození Praha
Úmrtí 24.6.1970
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 140
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54977

FIALA, Eman (vl. jm. Emanuel), * 15. 4. 1899 Praha, † 24. 6. 1970 Praha, hudební skladatel, dirigent, herec

Narodil se v široce rozvětvené umělecké rodině. Dědeček učil hudbu, otec Karel F. (1871–1931) a nevlastní bratr František F. (1891–1947), známý pod uměleckým jménem Ferenc Futurista, byli herci, bratranec Jiří Julius F. (1892–1974) hudebním skladatelem a druhý bratranec Ferdinand F. (1888–1953) filmovým architektem.

Základy hudebního vzdělání získal u F. Černého, poté 1914–17 studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u J. Kličky a B. A. Wiedermanna, dirigování u F. Spilky a kompozici u J. Křičky a V. Nováka. Začínal v pražských kabaretech, 1917 působil jako kapelník v divadle Rokoko (kam se vracel opakovaně i v dalších letech), 1918 byl angažován do kabaretu Červená sedma, pro nějž napsal řadu písní; po jeho rozpadu se vrátil do Rokoka. Uplatnil se na několika scénách jako spolupracovník V. Buriana, K. Hašlera (Varieté), F. Futuristy, S. Rašilova nebo E. A. Longena. 1922 krátce hrál v berlínském kabaretu Die wilde Bühne. Poté vystupoval ve smíchovské Aréně jako skladatel, písničkář, kapelník, zručný pianista i herec. Od třicátých let působil jako kapelník v Divadle V. Buriana. 1945–47 spolupracoval s Ferencem Futuristou na scéně FF v paláci Kotva.

Do nejširšího povědomí se dostal jako filmový komik. Začínal ještě v němé éře filmu, účinkoval v téměř třiceti snímcích, poprvé se na plátně objevil již 1918 v epizodní roli (Učitel orientálních jazyků). I v dalších letech byl podobně obsazován do nevelkých vedlejších rolí (Venoušek a Stázička, 1922; Šest mušketýrů, 1925; Batalion, 1927, režie P. Pražský; Lucerna, 1925, 1938 zvuková verze), často se objevoval ve dvojici s F. Futuristou. Později se však uplatnil v téměř sto padesáti zvukových filmech, v nichž také často ztvárňoval nevelké role drobných lidí, např. ušlápnutých manželů, fotografů, zřízenců, řemeslníků, prodavačů ad. (Advokátka Věra, 1937; Muzikantská Liduška, 1940; Hotel Modrá hvězda, Těžký život dobrodruha, 1941; Dařbuján a Pandrhola, 1959, režie M. Frič; Muzikant, 1947, režie F. Čáp; Otec Kondelík a ženich Vejvara, 1937, režie M. J. Krňanský; Minulost Jany Kosinové, 1940, režie J. A. Holman; Nikdo nic neví, 1947, režie J. Mach; Cirkus bude, 1954, Limonádový Joe aneb Koňská opera, 1964, režie O. Lipský; Obušku, z pytle ven!, 1955, režie J. Pleskot). Proslavil se rolí zaníceného fotbalového fanouška Emana Habáska v komedii S. Innemanna podle románové předlohy K. Poláčka Muži v offsidu (1931), kde hrál po boku J. Plachty a H. Haase. F. k tomuto filmu složil i hudbu. Od třicátých do počátku šedesátých let se objevoval pravidelně v několika snímcích ročně (1960 natočil jedenáct filmů). Naposledy na plátně ztvárnil vrátného Smolíka ve filmu pro děti U telefonu Martin (1966, režie M. Vošmik). K jeho dalším významnějším filmovým úlohám patřil pianista Chrastil v Cikánově Batalionu (1937), učitel zpěvu ve Fričově komedii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) nebo hlavní role trestance Šejby v jedné epizodě z Haškových povídek ze starého mocnářství, které na plátno převedl 1952 režisér M. Hubáček, a to Vzpoura trestance Šejby.

K téměř třicítce filmů zkomponoval F. hudební doprovod. Byly mezi nimi: Sňatková kancelář, Pobočník Jeho Výsosti, Těžký život dobrodruha, Bylo to v máji, Funebrák či Ducháček to zařídí. K několika filmům napsal vlastní scénář, dva i režíroval. K dodnes populárním melodiím patří F. písně Kde je moje máma, Zapomeň, že už se loučíme, Jen ty jediná, Sám já chodívám rád či Každý musí někdy něco mít (dvě poslední z filmu Těžký život dobrodruha, 1941). F. napsal i několik operet, ve třicátých letech velikou popularitu získala opereta Pro tebe, maminko. Jeho skladby vycházely v nakladatelstvích M. Urbánka a J. Švába-Malostranského.

Režisér M. Frič o něm 1961 natočil středometrážní snímek Eman Fiala. Téhož roku byl F. oceněn titulem zasloužilý umělec. V rukopisu zanechal své paměti.

L: HS 1, s. 309; FP 2, s. 100–102; EJ, s. 132; Tomeš 1, s. 307–308; Fikejz 1, s. 259–261; A. M. Brousil, Česká hudba v českém filmu, 1940, passim; L. Pacák, Opereta. Dějiny pražských operetních divadel, 1946, s. 148, 231, 306; A. Kahovcová – J. Hrbas, E. F., herec a muzikant, 1974; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík; M. Šulc, Česká operetní kronika 1863–1948. Vyprávění a fakta, 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem díla, diskografie a literatury); www.csfd.cz (s filmografií).

P: NK, Praha, Hudební oddělení, tisky písní; Divadelní ústav, Praha, bibliografie, dokumentace.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová