FIALA Eman 15.4.1899-24.6.1970: Porovnání verzí
(FIALA_Emanuel(Eman)_15.4.1899-24.6.1970) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Eman FIALA |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 15.4.1899 | | datum narození = 15.4.1899 | ||
− | | místo narození = Praha | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 24.6.1970 | | datum úmrtí = 24.6.1970 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FIALA, Eman''' ''(vl. jm. Emanuel), * 15. 4. 1899 Praha, † 24. 6. 1970 Praha, hudební skladatel, dirigent, herec'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v široce rozvětvené umělecké rodině. Dědeček učil | ||
+ | hudbu, otec Karel F. (1871–1931) a nevlastní bratr František F. | ||
+ | (1891–1947), známý pod uměleckým jménem Ferenc Futurista, | ||
+ | byli herci, bratranec Jiří Julius F. (1892–1974) hudebním | ||
+ | skladatelem a druhý bratranec Ferdinand F. (1888–1953) filmovým | ||
+ | architektem. | ||
+ | |||
+ | Základy hudebního vzdělání získal u F. Černého, poté 1914–17 | ||
+ | studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u J. Kličky | ||
+ | a B. A. Wiedermanna, dirigování u F. Spilky a kompozici | ||
+ | u J. Křičky a V. Nováka. Začínal v pražských kabaretech, 1917 | ||
+ | působil jako kapelník v divadle Rokoko (kam se vracel opakovaně | ||
+ | i v dalších letech), 1918 byl angažován do kabaretu Červená | ||
+ | sedma, pro nějž napsal řadu písní; po jeho rozpadu se vrátil do | ||
+ | Rokoka. Uplatnil se na několika scénách jako spolupracovník | ||
+ | V. Buriana, K. Hašlera (Varieté), F. Futuristy, S. Rašilova nebo | ||
+ | E. A. Longena. 1922 krátce hrál v berlínském kabaretu Die wilde | ||
+ | Bühne. Poté vystupoval ve smíchovské Aréně jako skladatel, | ||
+ | písničkář, kapelník, zručný pianista i herec. Od třicátých let působil | ||
+ | jako kapelník v Divadle V. Buriana. 1945–47 spolupracoval | ||
+ | s Ferencem Futuristou na scéně FF v paláci Kotva. | ||
+ | |||
+ | Do nejširšího povědomí se dostal jako filmový komik. Začínal | ||
+ | ještě v němé éře filmu, účinkoval v téměř třiceti snímcích, poprvé | ||
+ | se na plátně objevil již 1918 v epizodní roli (''Učitel orientálních jazyků''). | ||
+ | I v dalších letech byl podobně obsazován do nevelkých | ||
+ | vedlejších rolí (''Venoušek a Stázička'', 1922; ''Šest mušketýrů'', 1925; | ||
+ | ''Batalion'', 1927, režie P. Pražský; ''Lucerna'', 1925, 1938 zvuková | ||
+ | verze), často se objevoval ve dvojici s F. Futuristou. Později se však | ||
+ | uplatnil v téměř sto padesáti zvukových filmech, v nichž také často | ||
+ | ztvárňoval nevelké role drobných lidí, např. ušlápnutých manželů, | ||
+ | fotografů, zřízenců, řemeslníků, prodavačů ad. (''Advokátka Věra'', 1937; ''Muzikantská Liduška'', 1940; | ||
+ | ''Hotel Modrá hvězda'', | ||
+ | ''Těžký život dobrodruha'', 1941; ''Dařbuján a Pandrhola'', 1959, režie | ||
+ | M. Frič; ''Muzikant'', 1947, režie F. Čáp; ''Otec Kondelík a ženich Vejvara'', | ||
+ | 1937, režie M. J. Krňanský; ''Minulost Jany Kosinové'', 1940, | ||
+ | režie J. A. Holman; ''Nikdo nic neví'', 1947, režie J. Mach; ''Cirkus bude'', 1954, ''Limonádový Joe aneb Koňská opera'', 1964, režie | ||
+ | O. Lipský; ''Obušku, z pytle ven!'', 1955, režie J. Pleskot). Proslavil se | ||
+ | rolí zaníceného fotbalového fanouška Emana Habáska v komedii | ||
+ | S. Innemanna podle románové předlohy K. Poláčka ''Muži v offsidu'' (1931), kde hrál po boku J. Plachty a H. Haase. F. k tomuto | ||
+ | filmu složil i hudbu. Od třicátých do počátku šedesátých let se | ||
+ | objevoval pravidelně v několika snímcích ročně (1960 natočil jedenáct | ||
+ | filmů). Naposledy na plátně ztvárnil vrátného Smolíka ve | ||
+ | filmu pro děti ''U telefonu Martin'' (1966, režie M. Vošmik). K jeho | ||
+ | dalším významnějším filmovým úlohám patřil pianista Chrastil | ||
+ | v Cikánově ''Batalionu'' (1937), učitel zpěvu ve Fričově komedii | ||
+ | ''Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář'' (1949) nebo hlavní | ||
+ | role trestance Šejby v jedné epizodě z ''Haškových povídek ze starého mocnářství'', které na plátno převedl 1952 režisér M.Hubáček, a to | ||
+ | ''Vzpoura trestance Šejby''. | ||
+ | |||
+ | K téměř třicítce filmů zkomponoval F. hudební doprovod. Byly | ||
+ | mezi nimi: ''Sňatková kancelář'', ''Pobočník Jeho Výsosti'', ''Těžký život dobrodruha'', ''Bylo to v máji'', | ||
+ | ''Funebrák'' či ''Ducháček to zařídí''. K několika | ||
+ | filmům napsal vlastní scénář, dva i režíroval. K dodnes populárním | ||
+ | melodiím patří F. písně ''Kde je moje máma'', ''Zapomeň, že už se loučíme'', ''Jen ty jediná'', ''Sám já chodívám rád'' či ''Každý musí někdy něco mít'' (dvě poslední z filmu ''Těžký život dobrodruha'', 1941). | ||
+ | F. napsal i několik operet, ve třicátých letech velikou popularitu | ||
+ | získala opereta ''Pro tebe, maminko''. Jeho skladby vycházely v nakladatelstvích | ||
+ | M. Urbánka a J. Švába-Malostranského. | ||
+ | |||
+ | Režisér M. Frič o něm 1961 natočil středometrážní snímek | ||
+ | ''Eman Fiala''. Téhož roku byl F. oceněn titulem zasloužilý umělec. | ||
+ | V rukopisu zanechal své paměti. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' HS 1, s. 309; FP 2, s. 100–102; EJ, s. 132; Tomeš 1, s. 307–308; Fikejz 1, | ||
+ | s. 259–261; A. M. Brousil, Česká hudba v českém filmu, 1940, passim; L. Pacák, | ||
+ | Opereta. Dějiny pražských operetních divadel, 1946, s. 148, 231, 306; | ||
+ | A. Kahovcová – J. Hrbas, E. F., herec a muzikant, 1974; Česká divadla. Encyklopedie | ||
+ | divadelních souborů, 2000, rejstřík; M. Šulc, Česká operetní kronika | ||
+ | 1863–1948. Vyprávění a fakta, 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz | ||
+ | (se soupisem díla, diskografie a literatury); www.csfd.cz (s filmografií). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NK, Praha, Hudební oddělení, tisky písní; Divadelní ústav, Praha, bibliografie, | ||
+ | dokumentace. | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
Řádka 19: | Řádka 95: | ||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
− | [[Kategorie:Praha | + | [[Kategorie:Praha]] |
[[Kategorie:1970]] | [[Kategorie:1970]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 30. 11. 2017, 21:50
Eman FIALA | |
Narození | 15.4.1899 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 24.6.1970 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
83- Divadelní interpret nebo herec 77- Hudební skladatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54977 |
FIALA, Eman (vl. jm. Emanuel), * 15. 4. 1899 Praha, † 24. 6. 1970 Praha, hudební skladatel, dirigent, herec
Narodil se v široce rozvětvené umělecké rodině. Dědeček učil hudbu, otec Karel F. (1871–1931) a nevlastní bratr František F. (1891–1947), známý pod uměleckým jménem Ferenc Futurista, byli herci, bratranec Jiří Julius F. (1892–1974) hudebním skladatelem a druhý bratranec Ferdinand F. (1888–1953) filmovým architektem.
Základy hudebního vzdělání získal u F. Černého, poté 1914–17 studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u J. Kličky a B. A. Wiedermanna, dirigování u F. Spilky a kompozici u J. Křičky a V. Nováka. Začínal v pražských kabaretech, 1917 působil jako kapelník v divadle Rokoko (kam se vracel opakovaně i v dalších letech), 1918 byl angažován do kabaretu Červená sedma, pro nějž napsal řadu písní; po jeho rozpadu se vrátil do Rokoka. Uplatnil se na několika scénách jako spolupracovník V. Buriana, K. Hašlera (Varieté), F. Futuristy, S. Rašilova nebo E. A. Longena. 1922 krátce hrál v berlínském kabaretu Die wilde Bühne. Poté vystupoval ve smíchovské Aréně jako skladatel, písničkář, kapelník, zručný pianista i herec. Od třicátých let působil jako kapelník v Divadle V. Buriana. 1945–47 spolupracoval s Ferencem Futuristou na scéně FF v paláci Kotva.
Do nejširšího povědomí se dostal jako filmový komik. Začínal ještě v němé éře filmu, účinkoval v téměř třiceti snímcích, poprvé se na plátně objevil již 1918 v epizodní roli (Učitel orientálních jazyků). I v dalších letech byl podobně obsazován do nevelkých vedlejších rolí (Venoušek a Stázička, 1922; Šest mušketýrů, 1925; Batalion, 1927, režie P. Pražský; Lucerna, 1925, 1938 zvuková verze), často se objevoval ve dvojici s F. Futuristou. Později se však uplatnil v téměř sto padesáti zvukových filmech, v nichž také často ztvárňoval nevelké role drobných lidí, např. ušlápnutých manželů, fotografů, zřízenců, řemeslníků, prodavačů ad. (Advokátka Věra, 1937; Muzikantská Liduška, 1940; Hotel Modrá hvězda, Těžký život dobrodruha, 1941; Dařbuján a Pandrhola, 1959, režie M. Frič; Muzikant, 1947, režie F. Čáp; Otec Kondelík a ženich Vejvara, 1937, režie M. J. Krňanský; Minulost Jany Kosinové, 1940, režie J. A. Holman; Nikdo nic neví, 1947, režie J. Mach; Cirkus bude, 1954, Limonádový Joe aneb Koňská opera, 1964, režie O. Lipský; Obušku, z pytle ven!, 1955, režie J. Pleskot). Proslavil se rolí zaníceného fotbalového fanouška Emana Habáska v komedii S. Innemanna podle románové předlohy K. Poláčka Muži v offsidu (1931), kde hrál po boku J. Plachty a H. Haase. F. k tomuto filmu složil i hudbu. Od třicátých do počátku šedesátých let se objevoval pravidelně v několika snímcích ročně (1960 natočil jedenáct filmů). Naposledy na plátně ztvárnil vrátného Smolíka ve filmu pro děti U telefonu Martin (1966, režie M. Vošmik). K jeho dalším významnějším filmovým úlohám patřil pianista Chrastil v Cikánově Batalionu (1937), učitel zpěvu ve Fričově komedii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) nebo hlavní role trestance Šejby v jedné epizodě z Haškových povídek ze starého mocnářství, které na plátno převedl 1952 režisér M.Hubáček, a to Vzpoura trestance Šejby.
K téměř třicítce filmů zkomponoval F. hudební doprovod. Byly mezi nimi: Sňatková kancelář, Pobočník Jeho Výsosti, Těžký život dobrodruha, Bylo to v máji, Funebrák či Ducháček to zařídí. K několika filmům napsal vlastní scénář, dva i režíroval. K dodnes populárním melodiím patří F. písně Kde je moje máma, Zapomeň, že už se loučíme, Jen ty jediná, Sám já chodívám rád či Každý musí někdy něco mít (dvě poslední z filmu Těžký život dobrodruha, 1941). F. napsal i několik operet, ve třicátých letech velikou popularitu získala opereta Pro tebe, maminko. Jeho skladby vycházely v nakladatelstvích M. Urbánka a J. Švába-Malostranského.
Režisér M. Frič o něm 1961 natočil středometrážní snímek Eman Fiala. Téhož roku byl F. oceněn titulem zasloužilý umělec. V rukopisu zanechal své paměti.
L: HS 1, s. 309; FP 2, s. 100–102; EJ, s. 132; Tomeš 1, s. 307–308; Fikejz 1, s. 259–261; A. M. Brousil, Česká hudba v českém filmu, 1940, passim; L. Pacák, Opereta. Dějiny pražských operetních divadel, 1946, s. 148, 231, 306; A. Kahovcová – J. Hrbas, E. F., herec a muzikant, 1974; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík; M. Šulc, Česká operetní kronika 1863–1948. Vyprávění a fakta, 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem díla, diskografie a literatury); www.csfd.cz (s filmografií).
P: NK, Praha, Hudební oddělení, tisky písní; Divadelní ústav, Praha, bibliografie, dokumentace.
Marie Makariusová