FIALA Eman 15.4.1899-24.6.1970: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Eman FIALA
 
| jméno = Eman FIALA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fiala Eman portret.jpg
 
| datum narození = 15.4.1899
 
| datum narození = 15.4.1899
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
Řádka 61: Řádka 61:
 
v Cikánově ''Batalionu'' (1937), učitel zpěvu ve Fričově komedii
 
v Cikánově ''Batalionu'' (1937), učitel zpěvu ve Fričově komedii
 
''Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář'' (1949) nebo hlavní
 
''Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář'' (1949) nebo hlavní
role trestance Šejby v jedné epizodě z ''Haškových povídek ze starého mocnářství'', které na plátno převedl 1952 režisér M.Hubáček, a to
+
role trestance Šejby v jedné epizodě z ''Haškových povídek ze starého mocnářství'', které na plátno převedl 1952 režisér M. Hubáček, a to
 
''Vzpoura trestance Šejby''.
 
''Vzpoura trestance Šejby''.
  
Řádka 100: Řádka 100:
 
[[Kategorie:1970]]
 
[[Kategorie:1970]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Fiala Eman opereta.jpg|Eman Fiala a Jarmila Vacková v operetě "Děvčátko, neříkej ne", 1932
 +
</gallery>

Aktuální verze z 11. 5. 2020, 15:04

Eman FIALA
Narození 15.4.1899
Místo narození Praha
Úmrtí 24.6.1970
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 140
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54977

FIALA, Eman (vl. jm. Emanuel), * 15. 4. 1899 Praha, † 24. 6. 1970 Praha, hudební skladatel, dirigent, herec

Narodil se v široce rozvětvené umělecké rodině. Dědeček učil hudbu, otec Karel F. (1871–1931) a nevlastní bratr František F. (1891–1947), známý pod uměleckým jménem Ferenc Futurista, byli herci, bratranec Jiří Julius F. (1892–1974) hudebním skladatelem a druhý bratranec Ferdinand F. (1888–1953) filmovým architektem.

Základy hudebního vzdělání získal u F. Černého, poté 1914–17 studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u J. Kličky a B. A. Wiedermanna, dirigování u F. Spilky a kompozici u J. Křičky a V. Nováka. Začínal v pražských kabaretech, 1917 působil jako kapelník v divadle Rokoko (kam se vracel opakovaně i v dalších letech), 1918 byl angažován do kabaretu Červená sedma, pro nějž napsal řadu písní; po jeho rozpadu se vrátil do Rokoka. Uplatnil se na několika scénách jako spolupracovník V. Buriana, K. Hašlera (Varieté), F. Futuristy, S. Rašilova nebo E. A. Longena. 1922 krátce hrál v berlínském kabaretu Die wilde Bühne. Poté vystupoval ve smíchovské Aréně jako skladatel, písničkář, kapelník, zručný pianista i herec. Od třicátých let působil jako kapelník v Divadle V. Buriana. 1945–47 spolupracoval s Ferencem Futuristou na scéně FF v paláci Kotva.

Do nejširšího povědomí se dostal jako filmový komik. Začínal ještě v němé éře filmu, účinkoval v téměř třiceti snímcích, poprvé se na plátně objevil již 1918 v epizodní roli (Učitel orientálních jazyků). I v dalších letech byl podobně obsazován do nevelkých vedlejších rolí (Venoušek a Stázička, 1922; Šest mušketýrů, 1925; Batalion, 1927, režie P. Pražský; Lucerna, 1925, 1938 zvuková verze), často se objevoval ve dvojici s F. Futuristou. Později se však uplatnil v téměř sto padesáti zvukových filmech, v nichž také často ztvárňoval nevelké role drobných lidí, např. ušlápnutých manželů, fotografů, zřízenců, řemeslníků, prodavačů ad. (Advokátka Věra, 1937; Muzikantská Liduška, 1940; Hotel Modrá hvězda, Těžký život dobrodruha, 1941; Dařbuján a Pandrhola, 1959, režie M. Frič; Muzikant, 1947, režie F. Čáp; Otec Kondelík a ženich Vejvara, 1937, režie M. J. Krňanský; Minulost Jany Kosinové, 1940, režie J. A. Holman; Nikdo nic neví, 1947, režie J. Mach; Cirkus bude, 1954, Limonádový Joe aneb Koňská opera, 1964, režie O. Lipský; Obušku, z pytle ven!, 1955, režie J. Pleskot). Proslavil se rolí zaníceného fotbalového fanouška Emana Habáska v komedii S. Innemanna podle románové předlohy K. Poláčka Muži v offsidu (1931), kde hrál po boku J. Plachty a H. Haase. F. k tomuto filmu složil i hudbu. Od třicátých do počátku šedesátých let se objevoval pravidelně v několika snímcích ročně (1960 natočil jedenáct filmů). Naposledy na plátně ztvárnil vrátného Smolíka ve filmu pro děti U telefonu Martin (1966, režie M. Vošmik). K jeho dalším významnějším filmovým úlohám patřil pianista Chrastil v Cikánově Batalionu (1937), učitel zpěvu ve Fričově komedii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) nebo hlavní role trestance Šejby v jedné epizodě z Haškových povídek ze starého mocnářství, které na plátno převedl 1952 režisér M. Hubáček, a to Vzpoura trestance Šejby.

K téměř třicítce filmů zkomponoval F. hudební doprovod. Byly mezi nimi: Sňatková kancelář, Pobočník Jeho Výsosti, Těžký život dobrodruha, Bylo to v máji, Funebrák či Ducháček to zařídí. K několika filmům napsal vlastní scénář, dva i režíroval. K dodnes populárním melodiím patří F. písně Kde je moje máma, Zapomeň, že už se loučíme, Jen ty jediná, Sám já chodívám rád či Každý musí někdy něco mít (dvě poslední z filmu Těžký život dobrodruha, 1941). F. napsal i několik operet, ve třicátých letech velikou popularitu získala opereta Pro tebe, maminko. Jeho skladby vycházely v nakladatelstvích M. Urbánka a J. Švába-Malostranského.

Režisér M. Frič o něm 1961 natočil středometrážní snímek Eman Fiala. Téhož roku byl F. oceněn titulem zasloužilý umělec. V rukopisu zanechal své paměti.

L: HS 1, s. 309; FP 2, s. 100–102; EJ, s. 132; Tomeš 1, s. 307–308; Fikejz 1, s. 259–261; A. M. Brousil, Česká hudba v českém filmu, 1940, passim; L. Pacák, Opereta. Dějiny pražských operetních divadel, 1946, s. 148, 231, 306; A. Kahovcová – J. Hrbas, E. F., herec a muzikant, 1974; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík; M. Šulc, Česká operetní kronika 1863–1948. Vyprávění a fakta, 2002, rejstřík; www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem díla, diskografie a literatury); www.csfd.cz (s filmografií).

P: NK, Praha, Hudební oddělení, tisky písní; Divadelní ústav, Praha, bibliografie, dokumentace.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová