FIALA Ferdinand 25.6.1888-16.11.1953: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku FIALA Ferdinand 25.7.1888-16.11.1953 na FIALA Ferdinand 25.6.1888-16.11.1953 bez založení přesměrování)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 11. 5. 2020, 15:07

Ferdinand FIALA
Narození 25.6.1888
Místo narození Praha
Úmrtí 16.11.1953
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 140-141
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54978

FIALA, Ferdinand, * 25. 6. 1888 Praha, † 16. 11. 1953 Praha, filmový architekt, malíř, grafik

Syn koncertního mistra České filharmonie Ferdinanda F. st. (* 1861) a Tekly, roz. Jansové (* 1863). Bratr hudebního skladatele Jiřího Julia F. (1892–1974), synovec magistrátního úředníka a herce němého filmu Karla F. (1871–1931), bratranec herce a výtvarníka Františka F. (1891–1947) čili Ference Futuristy, a herce a hudebníka Emana F. (1899–1970).

Navštěvoval reálku a grafické techniky na soukromé výtvarné škole K. Reisnera, pod jehož vlivem navrhl řadu plakátů. 1907–09 F. stál v čele oddělení trojbarevné grafiky ve vydavatelství J. Štence, 1909–12 studoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole a přitom byl zaměstnán jako šéf reklamy ve Waldesově továrně. 1912–15 vedl malířské dílny v Městském divadle na Královských Vinohradech a scénograficky spolupracoval s kabaretem v Rokoku. 1915–18 byl faktorem ve Štencově závodě, 1919–21 studoval malířství na pražské AVU. Pro film pracoval již od 1914, přivedl ho k němu strýc Karel. Zprvu se s A. Jalovcem podílel na činnosti prvního pražského trikového ateliéru. 1921 se profesionalizoval jako filmový architekt. Začátkem dvacátých let byl kameramanem dvou snímků; jeden, na námět J. Jenčíka, natočil jako režisér (Křižovatky, 1922).Mezi 1920–23 hrál v sedmi němých filmech. Poprvé navrhoval výpravu pro film J. S. Kolára a K. Lamače Akord smrti (1919). V němé éře spolupracoval s režiséry P. Pražským, F. Hlavatým, V. Slavínským, S. Innemannem aj. Vrcholu své tvorby dosáhl ve zvukovém filmu třicátých a čtyřicátých let, někdy v součinnosti s architekty V. Rittershainem, Š. Kopeckým, J. Zázvorkou a K. Škvorem. Z jeho dílny vycházely návrhy vynikajících kulis a zařízení interiérů pro díla nejrůznějších žánrů, přičemž bohatě těžil ze svého grafického a malířského školení. Patřily k nim např. snímky J. Rovenského Řeka, Maryša a Hlídač č. 47, V. Wassermana Trhani, M. Cikána Karel a já, M. J. Krňanského Otec Kondelík a ženich Vejvara, M. Friče Valentin Dobrotivý, Barbora Hlavsová, Počestné paní pardubické a Prstýnek, F. Čápa Babička, J. Slavíčka Pantáta Bezoušek. Pro zestátněnou poválečnou kinematografii připravil výtvarné řešení filmů Třináctý revír M. Friče, Průlom K. Steklého, Uloupená hranice J. Weisse, Chceme žít E. F. Buriana, Pan Novák B. Zemana, Vzbouření na vsi J. Macha, Přiznání J. Lehovce, Cesta ke štěstí J. Sequense, Plavecký mariáš V. Wassermana aj. F. se zařadil k nejvýznamnějším českým filmovým architektům zakladatelské generace, navrhl třiačtyřicet filmových výprav. Vedle práce pro film ilustroval knihy, maloval krajiny i portréty v postsecesním, mírně konzervativním stylu.

L: Toman 1, s. 215; J. Karásek ze Lvovic, Malíř a grafik F. F., 1941; L. Bartošek, Filmový kalendář, 1973, s. 65; FP 1, s. 98; SČSVU 2, s. 229; www.csfd.cz.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 116, obraz 284 a 285.

Martin Kučera