FIALA František 11.8.1820-10.7.1892: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = František FIALA
 
| jméno = František FIALA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fiala Frantisek portret.jpg
 
| datum narození = 11.8.1820
 
| datum narození = 11.8.1820
 
| místo narození = Kostelec nad Orlicí
 
| místo narození = Kostelec nad Orlicí

Aktuální verze z 11. 5. 2020, 18:33

František FIALA
Narození 11.8.1820
Místo narození Kostelec nad Orlicí
Úmrtí 10.7.1892
Místo úmrtí Ústí nad Orlicí
Povolání 38- Obchod, služby, cestovní ruch
43- Významný představitel obecní správy
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 141

FIALA, František, * 11. 8. 1820 Kostelec nad Orlicí, † 10. 7. 1892 Ústí nad Orlicí, obchodník, politik

Představitel první generace novodobých regionálních politiků, kteří aktivně zasáhli i do zemského politického dění. Už v padesátých letech 19. století ho podezíraly státní úřady, že se na příhraničním poutním místě Hora Matky Boží u Králíků schází se zahraničními agenty, nebylo mu to však dokázáno. 1860–72 byl starostou Ústí nad Orlicí. Respekt si získal jak zvládnutím válečné situace roku 1866, tak organizováním českých táborů lidu v letech následujících. Až do 1881 pracoval v orlickoústeckém městském zastupitelstvu. Hlásil se k národní straně svobodomyslné. 1866–72 byl okresním starostou v Ústí nad Orlicí, 1867–82 byl opakovaně volen do českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí (nejprve za okresy Lanškroun a Ústí nad Orlicí, od 1877 Žamberk a Ústí nad Orlicí – volební okres se touto změnou stal zcela českým). 1868 patřil k předkladatelům deklarace, kteří na půdě českého zemského sněmu zahájili pasivní rezistenci českých poslanců: celkem pětkrát byl proto zbaven mandátu, ale vždy znovu zvolen.

L: V. Sekotová – M. Macková, Ústecká radnice a městské dějiny, 1998, passim; Lišková, s. 63; M. Macková, F. F., in: Ústecký zpravodaj 1992, č. 7, s. 12–13; táž, F. F., in: Orlické noviny 2. 3. 2001, s. 6.

Marie Macková