FIALA František 21.9.1895-?19.5.1957: Porovnání verzí

Aktuální verze z 11. 5. 2020, 18:52

František FIALA
Narození	21.9.1895
Místo narození	Praha
Úmrtí	19./20.5.1957
Místo úmrtí	Praha
Povolání	74- Architekt 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 142-143
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54984

FIALA, František, * 21. 9. 1895 Praha, † 19./20. 5. 1957 Praha, architekt, urbanista

Syn stavitele Karla F. (1862–1939). Studoval na pražské technice, posléze na AVU v Praze nejdříve u J. Kotěry (1921–23), pak u J. Gočára, u něhož absolvoval 1924. Školení na AVU určilo F. profesní dráhu, stal se protagonistou kotěrovského směru, holandské architektury a purismu. Ve třicátých letech logicky přešel k emocionálnímu funkcionalismu, v některých návrzích lze však rozeznat i romantismus ovlivněný místem stavby (kaple na šumavském Javorníku, 1940). Byl činný v Zemském úřadu v Praze, kde projektoval zejména zdravotnická zařízení a státem zřizované nájemní domy, po válce se intenzivně zaměřil na urbanismus. Jako člen vládního výboru pro výstavbu a od 1948 vedoucí oddělení plánování Zemského výboru se podílel na tzv. rajonovém plánování. Současně byl jmenován profesorem urbanismu na ČVUT. Výstavbě školních budov i urbanismu se věnoval rovněž teoreticky: Stavby nových středních škol v republice Československé (in: Zprávy veřejné služby technické 18, 1936); Lokální centra velkých měst (in: Sborník II. vědecké konference fakulty architektury a pozemního stavitelství, 1958). Samostatně vyšly Stati z urbanismu (1959).

Ještě jako architekt kandidát vyhotovil 1921 spolu s kolegou Vladimírem Wallenfelsem soutěžní projekty na vzorové typy malých hospodářských usedlostí (obsadili třetí místo). 1922 se zúčastnili soutěže na malý dělnický či úřednický domek a konkurs vyhráli. První urbanistické řešení F. vypracoval 1923, a to konkurenční návrh k regulaci pražské Malé Strany. V soutěži obsadili společně s K. Pecánkem a V. Wallenfelsem druhé místo. Následujícího roku vytvořil spolu s A. Benšem plány regulace Sokolského ostrova v Českých Budějovicích, 1927 rovněž s Benšem návrh krematoria v Praze. 1928 obsadil druhé místo v soutěži na ideové skici obecního domova v Plzni-Lochotíně. Podle jeho projektu vznikaly i kolonie rodinných domků státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi (ve Vereckách, Svaljavě, Velkém Berezném). Po válce se více soustředil na urbanistické studie: 1952 vyhotovil generel Kladna, o rok později Švermova a Velkého Přítočna, 1954 Kladna-Kročehlav.

D: Ostrava, Dům umění (dnes hlavní budova Galerie výtvarného umění, s V. Wallenfelsem), 1924–1926 (soutěž 1923, druhé místo v konkursu);Milevsko, státní nájemní domy, 1925; Kostelec nad Černými Lesy, budova Zemského ústavu TBC kliniky, 1926; Bělčice, obytný dům, 1927; Volyně, Zemská průmyslová škola (s V. Wallenfelsem), 1927–1928; Praha-Střešovice, vila B. Bendy v Cukrovarnické ulici čp. 778 (realizoval J. Kadlec 1932); Nejdek, závodní nemocnice, 1933; Vlašim, TBC sanatorium, 1935; Jablonec, přestavba krajské nemocnice, 1936; Most, infekční oddělení nemocnice, 1936; Pelhřimov, infekční pavilon nemocnice, 1936–1938; Kladruby (u Vlašimi), státní rehabilitační zařízení, 1937.

L: Stavitel 2, 1920–1921, s. 141; 6, 1925, s. 10, 11, 14, 15, 86, 104, 105; 8, 1927, s. 26–27; Architektonický obzor 20, 1921, s. 48; Stavba 1, 1922, s. 139; 2, 1923, s. 28; Časopis československých architektů 22, 1923, s. 29; L. Matějček, Almanach akademie výtvarných umění v Praze, 1926, s. 66; Architekt SIA 27, 1928, s. 138; J. E. Koula, Nová česká architektura a její vývoj ve XX. století, 1940, s. 22, 46, 47; Toman 1, s. 215; Architektura ČSR 14, 1955, s. 310–312; Umělecké památky Čech 2, 1978, s. 51, 110; 3, 1980, s. 36, 283; 4, 1982, s. 246; Umělecké památky Prahy, Nové Město, 1998, s. 194, 641; Saur 1, s. 300; NEČVUD, s. 200–201.

Pavel Vlček