FIALA Jiří Julius 14.9.1892-3.8.1974: Porovnání verzí
(FIALA_Jiří_Julius_14.9.1892-3.8.1974) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.9.1892 | | datum narození = 14.9.1892 | ||
− | | místo narození = Praha | + | | místo narození = Smíchov (Praha) |
| datum úmrtí = 3.8.1974 | | datum úmrtí = 3.8.1974 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FIALA, Jiří Julius,''' ''* 14. 9. 1892 Smíchov (Praha), † 3. 8. 1974 Praha, hudební skladatel, dirigent'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině koncertního mistra České filharmonie Ferdinanda | ||
+ | F. (* 1861) a Tekly, roz. Jansové. Umění se věnoval | ||
+ | i bratr Ferdinand (1888–1953), který se stal filmovým architektem, | ||
+ | scénografem a hercem. Jeho bratranci byli populární herci | ||
+ | Eman F. (1899–1970) a František F. (1891–1947), známý pod | ||
+ | uměleckým jménem Ferenc Futurista. | ||
+ | |||
+ | F. studoval nejprve klavír a 1910–13 varhany a kompozici na | ||
+ | pražské konzervatoři, poté byl dva roky žákem mistrovského | ||
+ | kursu V. Nováka. Od 1915 vystřídal řadu působišť, a to jako kapelník | ||
+ | filmového orchestru v kině Světovid v Nuslích (dnes Praha), | ||
+ | poté jako hráč operetního divadla Aréna na Smíchově, kde | ||
+ | byl 1916–22 angažován jako divadelní kapelník. Šéfoval orchestrům | ||
+ | několika dalších pražských divadel: nuselského Tylova | ||
+ | (1924/25), Vinohradské zpěvohry (1929–32), holešovické Uranie | ||
+ | (1940–44). Působil i v Českých Budějovicích (1925/26) | ||
+ | a u divadelní společnosti A. Marka v Poděbradech (1926–28), | ||
+ | krátce též na Slovensku. Věnoval se také dramaturgii, spolupracoval | ||
+ | s rozhlasem, byl však především plodným skladatelem. | ||
+ | Komponoval klavírní skladby, mše, symfonické básně, opery, | ||
+ | operety, melodramy, scénickou hudbu či písně. Od třicátých let | ||
+ | se intenzivně věnoval ve spolupráci s J. Kohoutem a E. Fialou | ||
+ | hlavně filmové hudbě, kterou doprovodil více než padesát krátkometrážních | ||
+ | i celovečerních titulů režisérů J. Rovenského, | ||
+ | S. Innemanna, V. Wassermana, J. Slavíčka, M. Cikána, M. Friče, | ||
+ | F. Čápa, V. Binovce a V. Kršky. Vyhledávanou se stala jeho hudba | ||
+ | k filmům z venkovského prostředí, kterou později úspěšně | ||
+ | adaptoval na operety a hudební komedie. Patřil k pokračovatelům | ||
+ | operetních skladatelů O. Nedbala, R. Piskáčka nebo | ||
+ | K. Weise. Od dvacátých let sám příležitostně vystupoval jako filmový | ||
+ | herec v němých, poté i zvukových filmech. Často v nich | ||
+ | ztvárňoval menší role hudebníků. Pracoval ve Svazu českých | ||
+ | skladatelů a Ochranném svazu autorském. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' operety: Hoši z první legie, 1919; Vlastencové z boudy, 1921; Teče voda | ||
+ | teče, 1925; Dítě z tržnice, 1945; Muzikantská Liduška, 1947; Baruška, | ||
+ | 1953; Počestné paní pardubické, 1960; Fantom operety, 1961; Lumpacivagabundus, | ||
+ | 1964. Scénická hudba: Husité (A. Dvořák, 1926); Gazdina roba | ||
+ | (G. Preissová, 1943); Talisman (J. N. Nestroy – A. Podhorský, 1944). Pantomimy: | ||
+ | Otrok; Svatební košile; Ďáblova kořist; Jarní píseň, 1920; Na slepé | ||
+ | koleji, 1922; Budiž tma, 1923; Golem, 1924. Filmová hudba: Maryša, 1935; | ||
+ | Boží mlýny, 1938; Cestou křížovou, 1938; Babička, 1940; Muzikantská Liduška, | ||
+ | 1940; Jan Cimbura, 1941; Pantáta Bezoušek, 1941;Městečko na dlani, | ||
+ | 1942; Počestné paní pardubické 1944; Baruška, 1953. Orchestrální | ||
+ | skladby: Legenda o staré Praze; Válka, 1917 (přepracována pod názvem Soumrak | ||
+ | a úsvit). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' A. M. Brousil, Hudba v našem filmu, 1948, passim; L. Pacák, Opereta, | ||
+ | 1946, rejstřík; Nová československá operetní tvorba, 1962, passim; HS 1, | ||
+ | s. 310–311 (se soupisem skladeb a literaturou); EJ, s. 132; FP 1, s. 99–100 | ||
+ | (se soupisem filmové hudby); Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, | ||
+ | J. Holeňová (ed.), 2001, s. 72; www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí | ||
+ | a filmové hudby); www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem skladeb a další | ||
+ | literaturou). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 116, obraz | ||
+ | 284–286. | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] |
Verze z 3. 12. 2017, 15:49
Jiří Julius FIALA | |
Narození | 14.9.1892 |
---|---|
Místo narození | Smíchov (Praha) |
Úmrtí | 3.8.1974 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54996 |
FIALA, Jiří Julius, * 14. 9. 1892 Smíchov (Praha), † 3. 8. 1974 Praha, hudební skladatel, dirigent
Narodil se v rodině koncertního mistra České filharmonie Ferdinanda F. (* 1861) a Tekly, roz. Jansové. Umění se věnoval i bratr Ferdinand (1888–1953), který se stal filmovým architektem, scénografem a hercem. Jeho bratranci byli populární herci Eman F. (1899–1970) a František F. (1891–1947), známý pod uměleckým jménem Ferenc Futurista.
F. studoval nejprve klavír a 1910–13 varhany a kompozici na pražské konzervatoři, poté byl dva roky žákem mistrovského kursu V. Nováka. Od 1915 vystřídal řadu působišť, a to jako kapelník filmového orchestru v kině Světovid v Nuslích (dnes Praha), poté jako hráč operetního divadla Aréna na Smíchově, kde byl 1916–22 angažován jako divadelní kapelník. Šéfoval orchestrům několika dalších pražských divadel: nuselského Tylova (1924/25), Vinohradské zpěvohry (1929–32), holešovické Uranie (1940–44). Působil i v Českých Budějovicích (1925/26) a u divadelní společnosti A. Marka v Poděbradech (1926–28), krátce též na Slovensku. Věnoval se také dramaturgii, spolupracoval s rozhlasem, byl však především plodným skladatelem. Komponoval klavírní skladby, mše, symfonické básně, opery, operety, melodramy, scénickou hudbu či písně. Od třicátých let se intenzivně věnoval ve spolupráci s J. Kohoutem a E. Fialou hlavně filmové hudbě, kterou doprovodil více než padesát krátkometrážních i celovečerních titulů režisérů J. Rovenského, S. Innemanna, V. Wassermana, J. Slavíčka, M. Cikána, M. Friče, F. Čápa, V. Binovce a V. Kršky. Vyhledávanou se stala jeho hudba k filmům z venkovského prostředí, kterou později úspěšně adaptoval na operety a hudební komedie. Patřil k pokračovatelům operetních skladatelů O. Nedbala, R. Piskáčka nebo K. Weise. Od dvacátých let sám příležitostně vystupoval jako filmový herec v němých, poté i zvukových filmech. Často v nich ztvárňoval menší role hudebníků. Pracoval ve Svazu českých skladatelů a Ochranném svazu autorském.
D: operety: Hoši z první legie, 1919; Vlastencové z boudy, 1921; Teče voda teče, 1925; Dítě z tržnice, 1945; Muzikantská Liduška, 1947; Baruška, 1953; Počestné paní pardubické, 1960; Fantom operety, 1961; Lumpacivagabundus, 1964. Scénická hudba: Husité (A. Dvořák, 1926); Gazdina roba (G. Preissová, 1943); Talisman (J. N. Nestroy – A. Podhorský, 1944). Pantomimy: Otrok; Svatební košile; Ďáblova kořist; Jarní píseň, 1920; Na slepé koleji, 1922; Budiž tma, 1923; Golem, 1924. Filmová hudba: Maryša, 1935; Boží mlýny, 1938; Cestou křížovou, 1938; Babička, 1940; Muzikantská Liduška, 1940; Jan Cimbura, 1941; Pantáta Bezoušek, 1941;Městečko na dlani, 1942; Počestné paní pardubické 1944; Baruška, 1953. Orchestrální skladby: Legenda o staré Praze; Válka, 1917 (přepracována pod názvem Soumrak a úsvit).
L: A. M. Brousil, Hudba v našem filmu, 1948, passim; L. Pacák, Opereta, 1946, rejstřík; Nová československá operetní tvorba, 1962, passim; HS 1, s. 310–311 (se soupisem skladeb a literaturou); EJ, s. 132; FP 1, s. 99–100 (se soupisem filmové hudby); Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, J. Holeňová (ed.), 2001, s. 72; www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí a filmové hudby); www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem skladeb a další literaturou).
P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 116, obraz 284–286.
Marie Makariusová