FIALA Josef 3.3.1748-31.7.1816: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku FIALA Josef 3.2.1748-31.7.1816 na FIALA Josef 3.3.1748-31.7.1816 bez založení přesměrování)
Řádka 81: Řádka 81:
 
http://www.rism.info/); NK, Praha, Souborný hudební katalog (SHK);
 
http://www.rism.info/); NK, Praha, Souborný hudební katalog (SHK);
 
SOA, Praha, Sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Lochovice, kniha 3, s. 136.
 
SOA, Praha, Sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Lochovice, kniha 3, s. 136.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/71734 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Zuzana Petrášková
 
Zuzana Petrášková

Verze z 15. 10. 2018, 15:03

Josef FIALA
Narození 3.3.1748
Místo narození Lochovice (u Berouna)
Úmrtí 31.7.1816
Místo úmrtí Donaueschingen (Německo)
Povolání

77- Hudební skladatel

78- Hudební interpret
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54997

FIALA, Josef (též Giuseppe), * 3. 3. 1748 Lochovice (u Berouna), † 31. 7. 1816 Donaueschingen (Německo), hudební skladatel, hobojista, hráč na gambu a violoncello

Již jako dítě, patrně pod vedením svého otce, se v rodné obci na panství hudbymilovného rodu Netolických účastnil hudebního života. Hraběnka Walburga Netolická mu umožnila studium u významných hudebníků, hru na hoboj u J. Šťastného, člena divadelního orchestru v Praze, na violoncello u F. J. Wernera, člena pražského křižovnického kůru. 1770 veřejně vystupoval v Praze jako hobojista, kritika v dobovém tisku se o něm vyjadřovala pochvalně. Prahu opustil, utekl prý ze služby u Netolických a byl za to potrestán, což dodnes nelze objasnit. 1774 byl činný jako hráč na hoboj v kapele knížete Ernsta z Oettingenu-Wallersteinu a tehdy již také komponoval. 1777 přijal dobře placené místo v mnichovské dvorní kapele kurfiřta Maxmiliána III. Josefa, kde se seznámil a spřátelil s W. A. Mozartem. V témže roce se oženil s Josefinou, dcerou hornisty Matyáše Procházky, který rovněž působil v Mnichově. Přátelství s Mozartem a jeho rodinou ovlivnilo i další F. profesní život. Po rozpuštění kurfiřtské kapely získal 1778 díky Mozartovu otci Leopoldovi uplatnění jako hobojista v kapele arcibiskupa Hieronyma Colloreda v Salcburku. V té době se začal kvůli rozvíjející se plicní chorobě, která mu znemožňovala hru na hoboj, více věnovat gambě a violoncellu. 1785 podnikl cestu do Vídně, kde u firmy Artaria vydal tiskem některé vlastní skladby. Během koncertního vystoupení se setkal s hrabětem Alexandrem Bezborodkou, který ho pozval do Petrohradu, kde F. 1786 koncertoval a měl se stát členem kapely carevny Kateřiny II., nabídku však z rodinných důvodů odmítl. Po návratu z Ruska podnikl turné po evropských městech, na němž hrál i vlastní skladby. 1791 uspořádal koncert v Praze, ale již v lednu 1792 odešel jako člen kapely knížete Josepha Marii Benedikta Fürstenberga do Donaueschingenu, kde se uplatnil se jako virtuos na violoncello, hráč v komorních souborech i skladatel. V kapele působili také oba jeho synové František a Maxmilián.

F. psal převážně instrumentální skladby, a to symfonie, koncerty pro housle, violoncello, violu da gamba, hoboj, anglický roh, komorní díla kvartetní a mnoho partit pro dechové nástroje. Díla vycházela v dobových tiscích ve známých nakladatelských domech v Augsburgu, Vídni, Paříži aj. Dobové opisy děl se dochovaly ve významných sbírkách evropských knihoven a archivů, včetně českých historických sbírek. Kompoziční úroveň skladeb odpovídala tehdejší skladatelské praxi, výjimečná byla volba obsazení pro nevšední nástrojové kombinace, zejména dechové. V dobovém opisu se dochovalo i dílo Missa in D. F. patří k málo doceněným představitelům českého hudebního klasicismu.

D: soupis díla in: C. Reinländer, Joseph F: Thematisch-systematisches Werkverzeichnis, Puchheim, 1993 (2. vyd. 1997 se seznamem novodobých edic).

L: Dlabač 1, s. 392–395; Pazdírek, s. 257; MGG (2001) 6, sl. 1113–1116; Grove 8, s. 757–758; HS 1, s. 311; T. Volek, Čtyři studie k dějinám české hudby III. K problému české hudební emigrace, in: Miscellanea musicologica 4, 1958; J. Berkovec, Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století, 1989, s. 49–50; Š. Hortová, J. F., jeho život a dílo ve světle mozartovské korespondence a dochovaných notových pramenů, 1992 (diplomová práce FF UK, Praha); S. Staral, Im Kreis der Kleinmeister um Mozart ist Joseph F. eine der begabtesten Gestalten. Joseph F., ein Freund der Familie Mozart, in: Mozart Jahrbuch 2000, s. 104–114; E. Hintermaier, Die Salzburger Hofkapelle von 1700 bis 1806 (phil. Diss.), Salzburg 1972, s. 112–116; Österreichisches Musiklexikon 1, R. Flotzinger (ed.), Wien 2002; Mozart. Briefe und Aufzeichnungen. Gesamtausgabe, Salzburg 2005, rejstřík; Salzburger Mozart Lexikon, G. Ammerer – R. Angermüller (eds.), Salzburg 2005; Das Mozart-Lexikon, G. Gruber – J. Brügge (eds.), Laaber 2006; M. Richter, Hudebník a skladatel J. F., in: Minulostí Berounska. Sborník Státního okresního archivu v Berouně, 2003, s. 289–312 (se soupisem děl).

P: RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales, http://www.rism.info/); NK, Praha, Souborný hudební katalog (SHK); SOA, Praha, Sbírka matrik, matrika řkt. f. ú. Lochovice, kniha 3, s. 136.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zuzana Petrášková