FIALA Josef 31.7.1882-11.4.1963: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Josef FIALA
 
| jméno = Josef FIALA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fiala Josef portret1.jpg
 
| datum narození = 31.7.1882
 
| datum narození = 31.7.1882
 
| místo narození = Košíře (dnes Praha)
 
| místo narození = Košíře (dnes Praha)

Aktuální verze z 26. 5. 2020, 12:20

Josef FIALA
Narození 31.7.1882
Místo narození Košíře (dnes Praha)
Úmrtí 11.4.1963
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 147
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55001

FIALA, Josef, * 31. 7. 1882 Košíře (dnes Praha), † 11. 4. 1963 Praha, malíř

Narodil se v rodině obchodníka Václava F. Na naléhání rodičů, kteří pocházeli z venkova, vystudoval obchodní školu a stal se účetním ve mlýně, dva roky pracoval v obchodě ovdovělé matky. Od dětství měl zálibu v malířství a jako dvacetiletý vstoupil na pražskou AVU do speciálky V. Hynaise, kterou absolvoval 1907. Hlávkovo stipendium mu umožnilo roční studium v Itálii a několikaměsíční pobyt v Paříži a Londýně. Studia završil na mnichovské akademii u A. Janka. Původně byl figuralistou, ale vliv ciziny, zejména Paříže, ho přivedl ke krajinomalbě. Po návratu do Čech upoutaly jeho zájem zprvu Pošumaví a Chodsko, později však přilnul ke krajině Českomoravské vrchoviny, kde vznikla převážná většina jeho prací. 1925–35 žil ve Svratce, poté v nedalekých Milovech, kde si postavil na břehu rybníka srub a kde každoročně tvořil od jara do podzimu. Niterný vztah ke krajině a odborná studia figuralistiky mu otevřely cestu k praktickému uplatnění figurální kompozice v krajině. Tento žánr, v době malířova uměleckého růstu dosti výjimečný, ho brzy postavil do čela proudu stojícího mezi krajinomalbou a figurální tvorbou. Používal téměř výhradně výtvarnou techniku oleje na plátně, ztvárňoval prosté venkovany při každodenní práci i ve volných chvílích, zejména děti při sběru plodin či při hrách. V meziválečném období vystavoval s Jednotou umělců výtvarných a se Sdružením výtvarných umělců Myslbek. Dožil v Praze. Urna s jeho popelem byla uložena v kolumbáriu kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze, kde v době vojenské prezenční služby spolu s dalšími malíři restauroval nástěnné fresky. Na jeho tvorbu navázal mladší ze synů, Zdeněk F. (* 6. 7. 1917 Praha, † 8. 6. 2004 Sněžné /u Svratky/), krajinář a portrétista, žák V. Nechleby a J. Loukoty na pražské AVU, jehož tvorba byla rovněž inspirována Vysočinou.

D: samostatné výstavy: Topičův salon, Praha, 1932; Rubešova galerie, Praha, 1942; Galerie Vrtbovská zahrada, Praha, 2008. Obrazy: Manželka Eugenie; Synové Eugen a Zdeněk; Dělnická madona; Otčenáš; Píseň hor; Milovský rybník; V lukách; Na žních; Do kostela; Dary země; Vázání obilí; Jeřáby; Rybáři; Děti Vysočiny; Na malinách; Na borůvkách; Útěk pasačky v bouři; Koupající se hoši; U ohníčku; Děti na mezi.

L: Toman 1, s. 215; J. Čadík, SVU Myslbek, 1939, s. 47n.; SČSVU 2, s. 231 (s chybami); Ak. malíř J. F. 1882–1963. Ze života & díla. Katalog výstavy, 2008; http://www.atelier-fiala.cz/galerie-j-fialy/galerie/o-zivote-j-fialy.html.

Jiří Vacek