Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FIALA Kamil 31.7.1880-23.11.1930

{{Infobox - osoba
| jméno = Kamil FIALA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 31.7.1880
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 23.11.1930
| místo úmrtí = Košice (Slovensko)
| povolání = 15- Lékaři<br />64- Překladatel<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 148
}}

'''FIALA, Kamil,''' ''* 31. 7. 1880 Praha, † 23. 11. 1930 Košice (Slovensko), literární a hudební kritik, překladatel, lékař''

Byl synem zahradního architekta a numismatika Eduarda F.
(1855–1924) a Marie, roz. Peterkové (1858–1928). Maturoval
1899 na reálném gymnáziu v Žitné ulici v Praze, začal studovat
medicínu, 1901 byl odveden jako jednoroční dobrovolník medik
k armádě, poté lékařskou fakultu dokončil (MUDr. 1906).
Nastoupil jako pomocný lékař a asistent J. Chalupeckého na
oční klinice, 1907 se stal rezervistou (štábním lékařem), 1911
vrchním lékařem domobrany. Od 1906 působil jako lodní lékař
u paroplavební společnosti Österreichischer Lloyd v Terstu,
s níž podnikal plavby do Sýrie a Turecka. Byl jedním z těch, kteří
se 1907 zachránili při ztroskotání lodi Imperatrix v Egejském
moři u Kréty. Poté se F. uchýlil do Prahy a pracoval jako asistent
u J. Bukovského na očním a kožním oddělení polikliniky
v Myslíkově ulici. Později si k tomu otevřel vlastní praxi v Lazarské
ulici. Za první světové války narukoval jako šéflékař 36. pěšího
pluku, pobýval na haličské frontě, kde onemocněl a nervově
se zhroutil. Po vyléčení ve vojenské nemocnici v Pardubicích
působil od 1915 jako lékař dermatologického oddělení garnizónní
nemocnice v Praze, dále, pro neschopnost válečného nasazení,
sloužil ve vojenské posádkové nemocnici v Terezíně,
poté jako velitel nemocnice pro rezervisty v Kolíně, od 1916
jako velitel sekce pro nemoci kožní v pardubické nemocnici
a posléze v Litoměřicích. Po válce se osamostatnil a zřídil si ordinaci
v Novém Městě nad Metují, kde se 1917 oženil s majitelkou
tamní tiskárny, vdovou Jiřinou Böhmovou (roz. Nedomovou).
1924 se rozvedl, přesídlil do Poděbrad, 1925 se znovu oženil,
a to s vdovou po J. Chalupeckém Marií, roz. Zeidlerovou, a stal
se tak otčímem pozdějšího literárního a výtvarného kritika
a překladatele J. Chalupeckého (1910–1990). F. propadl již
jako lodní lékař drogové závislosti (morfinismu). Závislost negativně
zasáhla jak do jeho druhého manželství, tak do zaměstnání
ve vojenské divizní nemocnici v Košicích, kam se 1928
odstěhoval. Pracoval tam nejprve jako smluvní lékař, pak přednosta
oddělení, pokusil se i o provozování vlastní dermatologické
a venerologické praxe. F. pohnuté osudy zobrazila ve svém románu
''Láska'' (1933) jeho přítelkyně R. Jesenská.

K moderní literatuře, zejména k okruhu kolem ''Moderní revue'',
tíhl F. již jako student. Přátelil se s A. Procházkou, K. Tomanem,
S. K. Neumannem i K. Neumannovou, v jejíž edici Knihy dobrých
autorů vydával překlady. Věnoval se především literární kritice,
proslul jako ironický, útočný a nesmiřitelný kritik diletantismu
s vytříbeným postřehem pro rozeznání autorova talentu,
umělecké hodnoty díla, ale i jeho vnějších stránek, mj. knižní
grafiky. V kritikách čerpal terminologicky ze své lékařské praxe,
užíval složité větné konstrukce a uplatňoval silnou obraznost.
Zájem o dekadenci ho vedl k francouzské a částečně i anglické
literatuře. Překlady publikoval hlavně časopisecky v ''Moderní revui'' (1904–20). Knižně vydal prózy R. de Gourmonta 
''Fyzika lásky'' (1906), H. de Balzaka ''Dívka se zlatýma očima'' (1907),
A. Jarryho ''Messalina'' (1908), díla Th. de Quinceye (''Zpověď anglického poživače opia'', 1909; 
''Suspiria de profundis'', 1910) a J. A. Barbeya
d’Aurevilla ''Zapomenuté rytmy'' (1913). Užíval pseudonym
Řehoř Hronek. Pokračoval také ve sběratelské činnosti otce, na
nákupy vzácných dekadentních a symbolistních děl zajížděl do
Francie a Německa, shromažďoval staré tisky a grafické listy.
V jeho sbírce rozprodané na aukci 1935 byla díla Ch. Baudelaira,
S. Mallarmého, Paracelsa, F. Goyi aj. Redigoval a překládal
pro bibliofilskou knižnici Hyperion (''Zapomenuté rytmy''), spolupracoval
s jejím vydavatelem K. Janským a grafikem V. H. Brunnerem.
1910–11 publikoval odborné lékařské články o dermatologii
v ''Časopisu lékařů českých''.

'''L:''' J. Vodák, Překlady a překladatelé, in: Čas 26. 9. 1909; amp (A. M. Píša),
K. F. zemřel, in: Právo lidu 26. 11. 1930; J. Karásek, Knihovna a grafika z odkazu
MUDra K. F., sb. bez titulu (aukční katalog K. Chaury, 17. a 18. 6. 1935);
MSN 2, s. 727; ISN 7, s. 183; LČL 1, s. 692; Z. Pokorná, Z dopisů K. F. Arnoštu
Procházkovi, in: Literární archiv 28, 1997, s. 121–137; V. Färber, Literární
i hudební kritik, překladatel a odborný lékař…, in: Souvislosti, 2007,
č. 4, s. 143–145, s. 146–162 (texty K. F.), s. 163–170 (korespondence),
s. 171–178 (soubor nekrologů).

'''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha; AHMP, Soupis pražských domovských
příslušníků (1830–1910), karton 58, poř. č. 231.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/148449 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]

[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1930]]
[[Kategorie:Košice]]