Verze z 26. 5. 2020, 12:43, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FIALA Kamil 31.7.1880-23.11.1930

Z Personal
Kamil FIALA
Narození 31.7.1880
Místo narození Praha
Úmrtí 23.11.1930
Místo úmrtí Košice (Slovensko)
Povolání 15- Lékaři
64- Překladatel
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 148
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55003

FIALA, Kamil, * 31. 7. 1880 Praha, † 23. 11. 1930 Košice (Slovensko), literární a hudební kritik, překladatel, lékař

Byl synem zahradního architekta a numismatika Eduarda F. (1855–1924) a Marie, roz. Peterkové (1858–1928). Maturoval 1899 na reálném gymnáziu v Žitné ulici v Praze, začal studovat medicínu, 1901 byl odveden jako jednoroční dobrovolník medik k armádě, poté lékařskou fakultu dokončil (MUDr. 1906). Nastoupil jako pomocný lékař a asistent J. Chalupeckého na oční klinice, 1907 se stal rezervistou (štábním lékařem), 1911 vrchním lékařem domobrany. Od 1906 působil jako lodní lékař u paroplavební společnosti Österreichischer Lloyd v Terstu, s níž podnikal plavby do Sýrie a Turecka. Byl jedním z těch, kteří se 1907 zachránili při ztroskotání lodi Imperatrix v Egejském moři u Kréty. Poté se F. uchýlil do Prahy a pracoval jako asistent u J. Bukovského na očním a kožním oddělení polikliniky v Myslíkově ulici. Později si k tomu otevřel vlastní praxi v Lazarské ulici. Za první světové války narukoval jako šéflékař 36. pěšího pluku, pobýval na haličské frontě, kde onemocněl a nervově se zhroutil. Po vyléčení ve vojenské nemocnici v Pardubicích působil od 1915 jako lékař dermatologického oddělení garnizónní nemocnice v Praze, dále, pro neschopnost válečného nasazení, sloužil ve vojenské posádkové nemocnici v Terezíně, poté jako velitel nemocnice pro rezervisty v Kolíně, od 1916 jako velitel sekce pro nemoci kožní v pardubické nemocnici a posléze v Litoměřicích. Po válce se osamostatnil a zřídil si ordinaci v Novém Městě nad Metují, kde se 1917 oženil s majitelkou tamní tiskárny, vdovou Jiřinou Böhmovou (roz. Nedomovou). 1924 se rozvedl, přesídlil do Poděbrad, 1925 se znovu oženil, a to s vdovou po J. Chalupeckém Marií, roz. Zeidlerovou, a stal se tak otčímem pozdějšího literárního a výtvarného kritika a překladatele J. Chalupeckého (1910–1990). F. propadl již jako lodní lékař drogové závislosti (morfinismu). Závislost negativně zasáhla jak do jeho druhého manželství, tak do zaměstnání ve vojenské divizní nemocnici v Košicích, kam se 1928 odstěhoval. Pracoval tam nejprve jako smluvní lékař, pak přednosta oddělení, pokusil se i o provozování vlastní dermatologické a venerologické praxe. F. pohnuté osudy zobrazila ve svém románu Láska (1933) jeho přítelkyně R. Jesenská.

K moderní literatuře, zejména k okruhu kolem Moderní revue, tíhl F. již jako student. Přátelil se s A. Procházkou, K. Tomanem, S. K. Neumannem i K. Neumannovou, v jejíž edici Knihy dobrých autorů vydával překlady. Věnoval se především literární kritice, proslul jako ironický, útočný a nesmiřitelný kritik diletantismu s vytříbeným postřehem pro rozeznání autorova talentu, umělecké hodnoty díla, ale i jeho vnějších stránek, mj. knižní grafiky. V kritikách čerpal terminologicky ze své lékařské praxe, užíval složité větné konstrukce a uplatňoval silnou obraznost. Zájem o dekadenci ho vedl k francouzské a částečně i anglické literatuře. Překlady publikoval hlavně časopisecky v Moderní revui (1904–20). Knižně vydal prózy R. de Gourmonta Fyzika lásky (1906), H. de Balzaka Dívka se zlatýma očima (1907), A. Jarryho Messalina (1908), díla Th. de Quinceye (Zpověď anglického poživače opia, 1909; Suspiria de profundis, 1910) a J. A. Barbeya d’Aurevilla Zapomenuté rytmy (1913). Užíval pseudonym Řehoř Hronek. Pokračoval také ve sběratelské činnosti otce, na nákupy vzácných dekadentních a symbolistních děl zajížděl do Francie a Německa, shromažďoval staré tisky a grafické listy. V jeho sbírce rozprodané na aukci 1935 byla díla Ch. Baudelaira, S. Mallarmého, Paracelsa, F. Goyi aj. Redigoval a překládal pro bibliofilskou knižnici Hyperion (Zapomenuté rytmy), spolupracoval s jejím vydavatelem K. Janským a grafikem V. H. Brunnerem. 1910–11 publikoval odborné lékařské články o dermatologii v Časopisu lékařů českých.

L: J. Vodák, Překlady a překladatelé, in: Čas 26. 9. 1909; amp (A. M. Píša), K. F. zemřel, in: Právo lidu 26. 11. 1930; J. Karásek, Knihovna a grafika z odkazu MUDra K. F., sb. bez titulu (aukční katalog K. Chaury, 17. a 18. 6. 1935); MSN 2, s. 727; ISN 7, s. 183; LČL 1, s. 692; Z. Pokorná, Z dopisů K. F. Arnoštu Procházkovi, in: Literární archiv 28, 1997, s. 121–137; V. Färber, Literární i hudební kritik, překladatel a odborný lékař…, in: Souvislosti, 2007, č. 4, s. 143–145, s. 146–162 (texty K. F.), s. 163–170 (korespondence), s. 171–178 (soubor nekrologů).

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; AHMP, Soupis pražských domovských příslušníků (1830–1910), karton 58, poř. č. 231.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová