Verze z 26. 5. 2020, 13:30, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FIALA Václav 16.11.1896-11.4.1963

Z Personal
Václav FIALA
Narození 16.11.1896
Místo narození Slaný
Úmrtí 11.4.1963
Místo úmrtí Prosečnice (u Benešova)
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 151-152
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55012

FIALA, Václav, * 16. 11. 1896 Slaný, † 11. 4. 1963 Prosečnice (u Benešova), žurnalista, spisovatel, odborný publicista

V rodišti do 1914 navštěvoval gymnázium. První světová válka ho zastihla v Kyjevě při návštěvě rodičů, kteří tam od 1912 žili, proto byl F. internován. 1916–18 se tam uplatnil jako redaktor časopisu Čechoslovan. Po válce se vrátil do Čech a 1918 ve Slaném maturoval. Poté odešel do Prahy, kde do 1922 studoval historii a literaturu na Filozofické fakultě UK a byl současně od 1920 redaktorem Russpressu. 1923 nastoupil jako redaktor do Centropressu (Central European Press). 1924 obhájil na fakultě doktorát prací Slaný v letech 1618–1632 (tiskem 1925). Pokusil se také překládat, spolu se Z. Knittlem vydal dílo N. A. Někrasova Od carského orla k rudému praporu. 1926–27 působil jako korespondent listu Prager Presse a agentury Centropress ve Varšavě. Za tamního pobytu uspořádal a 1929 vydal propagační publikaci Desetiletí Československé republiky. Současně se v Polsku podílel na propagaci české hudby. 1928 se vrátil do Prahy, povýšil na vedoucího redaktora Centropressu a 1936 vydal v češtině knihu Soudobé Polsko, která vyšla zároveň i ve francouzštině v Paříži (La Pologne d’aujour d’hui). 1937 se stal jednatelem a 1938 šéfredaktorem Centropressu, kde působil po celou dobu okupace. V dubnu 1942 se spolu s E. Moravcem účastnil v Benátkách evropského kongresu Unie novinářů (z Německa, Itálie a okupovaných zemí), v červnu 1942 ho vedoucí Národního svazu novinářů V. Krychtálek jmenoval svým zástupcem, od 1944 byl též členem Ligy proti bolševismu. Trestní stíhání pro kolaboraci bylo 1947 zastaveno pro nedostatek důkazů. 1949 odešel do invalidního důchodu.

Ve třicátých letech podnikal F. cesty do Dánska, Norska a Švédska (1932 a 1934), 1938 procestoval Balkán. Zážitky literárně zpracoval ve studiích či cestopisech. Za knihu reportáží Země fjordů a ság: Dánsko, Norsko, Švédsko (1940) obdržel 1942 Státní cenu za literaturu. Doplněna autorovými fotografiemi vycházela opakovaně, a to včetně verze německé, italské, holandské. Také reportáž Poražená Francie (1940), rovněž ilustrovaná F. fotografiemi, dosáhla řady dalších vydání (rozšířená vydání od 1941 s titulem Na křižovatce nových dějin) a byla přeložena do němčiny (Das geschlagene Frankreich, 1941). Z německé verze F. přeložil 1944 objemné (původně francouzské) dílo P. Bouhlera Napoleon. Blízký mu byl žánr eseje (Příkaz a skutek, 1944, sbírka esejů Trojzvuk, 1945, zahrnující fiktivní korespondenci S. Kierkegaarda, črty ze života E. Griega a J. Sibelia). Jeho posledním dílem byl cestopis Věčný epos Balkánu (1947), v němž uplatnil při popisu cesty ze Záhřebu do Sofie svou kulturně-historickou průpravu. Jako hudební znalec publikoval články (zejména s tematikou gramofonových nahrávek) v časopisech Elektrotechnik či Radioamatér a drobné spisky o hudbě. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově v Praze.

L: Kp., Německá kritika F. skandinávského cestopisu, in: Lidové noviny 3. 3. 1943; LČL 1, s. 694; HS 1, s. 312; Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 až 1945, 2007, s. 34; P. Večeřa, Hleďme si podle nových hodnot zařizovat život, in: M. Kouba – I. Říha (eds.), Kontexty propagandy v interdisciplinární perspektivě, 2012, s. 242–250.

P: LA PNP, Praha; Biografický archiv ÚČL, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová