FIALA Vladimír 13.9.1922-10.8.1997: Porovnání verzí

Z Personal
(FIALA_Vladimír_13.9.1922-10.8.1997)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 10.8.1997
 
| datum úmrtí = 10.8.1997
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění
 
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vladimír FIALA
+
}}
 +
 
 +
'''FIALA, Vladimír,''' ''* 13. 9. 1922 Praha, † 10. 8. 1997 Praha, historik umění, výtvarný kritik''
 +
 
 +
Syn malíře a grafika Václava F. (1896–1980) a Mariany, roz.
 +
Burljukové (1897–1982), zdědil po rodičích hluboký celoživotní
 +
vztah k ruské a v širším smyslu slovanské kultuře a umění. Výrazně
 +
ho ovlivnil rovněž profesor byzantského a východoslovanského
 +
umění na FF UK v Praze, ruský emigrant Nikolaj Lvovič
 +
Okuněv. F. 1951 obhájil na UK disertaci R''ealismus v ruském malířství od rozkladu feudalismu do konce XIX. století.'' Ruským
 +
malířstvím 19. století se převážně zabýval po celé následující období.
 +
Po 1968 působil jako docent, poté vedoucí katedry dějin
 +
umění a estetiky na Filozofické fakultě UK. Byl jedním ze spolutvůrců
 +
velké výstavy ruských umělců uspořádané 1953 Národní
 +
galerií v Praze a od té doby soustavně rozšiřoval a prohluboval
 +
svůj odborný zájem o ruské malířství v českých
 +
soukromých sbírkách. Za nejkvalitnější z nich právem považoval
 +
sbírku lékaře, básníka a sběratele, ruského emigranta Nikolaje
 +
Andrejeviče Kelina. V šedesátých letech stál u zrodu Galerie
 +
výtvarného umění v Náchodě, specializované na ruské malířství
 +
19. a počátku 20. století. Jako výtvarný kritik publikoval zejména
 +
v padesátých a šedesátých letech v denním tisku a v odborných
 +
časopisech a sbornících (''Hollar'', ''Umění'', ''Výtvarná práce'') články
 +
o českém výtvarném umění 20. století, recenze výstav domácích
 +
i zahraničních umělců a vyslovoval se k otázkám teorie výtvarného
 +
umění a kulturní politiky. V sedmdesátých letech rozšířil
 +
svůj zájem o umění bulharské, které si zvolil za předmět své doktorské
 +
disertace. Ve své době byl jediným specialistou v oboru
 +
umění slovanských národů v ČSR. Dcera Jana (* 1957), historička
 +
umění, se stala manželkou historika umění Jiřího T. Kotalíka.
 +
 
 +
'''D:''' Ruští realističtí malíři 19. století: peredvižnici, 1951; Ruské maliarstvo
 +
XIX. storočia, Bratislava 1952; Ilja Jefimovič Repin, 1952; Levitan, Bratislava
 +
1953; Polenov, Bratislava 1953; V. A. Serov, Bratislava 1960; Orientální
 +
motiv v ilustrační tvorbě Václava Fialy, 1965; Russkaja živopis’ v sobranijach
 +
Čechoslovakii, Leningrad 1974; Dějiny bulharského umění (doktorská disertace),
 +
1982.
 +
 
 +
'''L:''' MČE 2, s. 422; Kudělka – Šimeček, s. 113; Bulletin uměleckohistorické
 +
společnosti českých zemí 1–2, 1897.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv UK, Praha, písemná pozůstalost.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/84585 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jiří Vacek
  
== Literatura ==
 
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
 
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]
Řádka 19: Řádka 62:
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1997]]
 
[[Kategorie:1997]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 15. 10. 2018, 16:12

Vladimír FIALA
Narození 13.9.1922
Místo narození Praha
Úmrtí 10.8.1997
Místo úmrtí Praha
Povolání 73- Uměnovědec nebo historik umění

FIALA, Vladimír, * 13. 9. 1922 Praha, † 10. 8. 1997 Praha, historik umění, výtvarný kritik

Syn malíře a grafika Václava F. (1896–1980) a Mariany, roz. Burljukové (1897–1982), zdědil po rodičích hluboký celoživotní vztah k ruské a v širším smyslu slovanské kultuře a umění. Výrazně ho ovlivnil rovněž profesor byzantského a východoslovanského umění na FF UK v Praze, ruský emigrant Nikolaj Lvovič Okuněv. F. 1951 obhájil na UK disertaci Realismus v ruském malířství od rozkladu feudalismu do konce XIX. století. Ruským malířstvím 19. století se převážně zabýval po celé následující období. Po 1968 působil jako docent, poté vedoucí katedry dějin umění a estetiky na Filozofické fakultě UK. Byl jedním ze spolutvůrců velké výstavy ruských umělců uspořádané 1953 Národní galerií v Praze a od té doby soustavně rozšiřoval a prohluboval svůj odborný zájem o ruské malířství v českých soukromých sbírkách. Za nejkvalitnější z nich právem považoval sbírku lékaře, básníka a sběratele, ruského emigranta Nikolaje Andrejeviče Kelina. V šedesátých letech stál u zrodu Galerie výtvarného umění v Náchodě, specializované na ruské malířství 19. a počátku 20. století. Jako výtvarný kritik publikoval zejména v padesátých a šedesátých letech v denním tisku a v odborných časopisech a sbornících (Hollar, Umění, Výtvarná práce) články o českém výtvarném umění 20. století, recenze výstav domácích i zahraničních umělců a vyslovoval se k otázkám teorie výtvarného umění a kulturní politiky. V sedmdesátých letech rozšířil svůj zájem o umění bulharské, které si zvolil za předmět své doktorské disertace. Ve své době byl jediným specialistou v oboru umění slovanských národů v ČSR. Dcera Jana (* 1957), historička umění, se stala manželkou historika umění Jiřího T. Kotalíka.

D: Ruští realističtí malíři 19. století: peredvižnici, 1951; Ruské maliarstvo XIX. storočia, Bratislava 1952; Ilja Jefimovič Repin, 1952; Levitan, Bratislava 1953; Polenov, Bratislava 1953; V. A. Serov, Bratislava 1960; Orientální motiv v ilustrační tvorbě Václava Fialy, 1965; Russkaja živopis’ v sobranijach Čechoslovakii, Leningrad 1974; Dějiny bulharského umění (doktorská disertace), 1982.

L: MČE 2, s. 422; Kudělka – Šimeček, s. 113; Bulletin uměleckohistorické společnosti českých zemí 1–2, 1897.

P: Archiv UK, Praha, písemná pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek