FIALA Zdeněk 5.5.1922-8.3.1975

Z Personal
Zdeněk FIALA
Narození 5.5.1922
Místo narození Praha
Úmrtí 8.3.1975
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
61- Pedagog
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 153-154
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55014

FIALA, Zdeněk, * 5. 5. 1922 Praha, † 8. 3. 1975 Praha, historik, archivář, pedagog

Narodil se v rodině malého obchodníka. 1933–41 studoval na reálném gymnáziu v Praze na Vinohradech. Po maturitě, kdy byly uzavřeny vysoké školy, našel zaměstnání ve firmě Alois Talacko Praha (1941–42), potom ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu, v provozovně Praha-Vysočany (1942–45). V kontaktu s archiváři Archivu ministerstva vnitra, především s V. Husou, si prohluboval zájem o historii a historické prameny. Po druhé světové válce nastoupil do Ústředního archivu ministerstva vnitra (1945–51). Současně si zapsal historii a pomocné vědy historické (v kursech V. Vojtíška) na Filozofické fakultě UK. Od 1946 studoval také na Státní archivní škole, kterou absolvoval 1948 státní archivní zkouškou a prací Listiny Přemysla II. vydané klášteru v Plasích. Filozofickou fakultu ukončil 1949 rigorózní prací O kanceláři Přemysla II. a o soudu zemském za jeho vlády (publikována pod titulem Panovnické listiny, kancelář a zemský soud za Přemysla II., in: Sborník archivních prací 1, 1951). Od počátku se výrazněji orientoval na funkci listin a dějiny správy než na tradiční pomocněvědné postupy.

Po ukončení studia F. zastával v Ústředním archivu ministerstva vnitra místo koncipisty, podílel se na organizačních i metodických pracích, na záchraně církevních archivů nebo na toponomastické agendě. 1951 přešel jako odborný asistent na Filozofickou fakultu UK, a to do semináře, zanedlouho oddělení pomocných věd historických katedry československých dějin a archivního studia, kam bylo 1949 přeneseno studium archivnictví ze Státní archivní školy. 1955 se stal docentem, 1963 byl jmenován zástupcem profesora, 1966 mimořádným profesorem a 1967 řádným profesorem pro obor pomocných věd historických. 1959 dosáhl titulů kandidáta historických věd, 1966 doktora historických věd. 1973 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. 1958 převzal vedení oddělení pomocných věd historických, 1964 se stal prvním vedoucím nově zřízené katedry pomocných věd historických a archivního studia. Na počátku sedmdesátých let zastával funkci proděkana FF UK.

Ačkoli těžiště F. odborné práce leželo ve středověku, pečoval o rozvoj pomocných věd historických a dějin správy v celém historickém období. Vyvolal diskusi o novověké diplomatice (Diplomatika jedna nebo dvě?, in: Archivní časopis 10, 1960; 12, 1962), prosazoval využívání pomocných věd historických i pro studium moderních dějin (Význam pomocných věd historických ve studiu nejnovějších dějin, in: Sborník archivních prací 17, 1967), přednášel dějiny správy v celém rozsahu a vedl diplomové práce i k problematice dějin správy novověku. Ujal se výuky archivnictví a archivní teorie (Pojem archiv, in: Archivní časopis 1, 1951; Slovníček archivní terminologie – spoluautor, 1954; Problémy československého archivnictví, in: Nová mysl 10, 1956). Sepsal studijní texty, např. stručné dějiny správy, které publikoval v učebnici Přehled dějin Československa v období feudalismu 1–2, 1955–56, nebo Československá diplomatika, kterou redigoval společně s J. Šebánkem a A. Húščavou a na níž i autorsky spolupracoval. Rovněž inicioval zpracování příručky chronologie.

Badatelsky se F. zaměřoval především na období a prameny starších českých dějin. Věnoval se i jevům do té doby nezkoumaným, např. pramenné terminologii (O pražském názvosloví a jeho významu ve vyprávěcích i diplomatických pramenech 12. a 13. století až do založení Starého Města pražského, in: Z českých dějin, 1966; Die altmährische Terminologie in den zeitgenössischen lateinischen Quellen, in: Byzantinoslavica 20, 1967 /spoluautor/; O pražském názvoslosví v legendě Kristiánově, in: ČČH 18, 1970; O církevně chronologické terminologii v legendě Kristiánově, AUC, phil. et hist. 3–4, 1971). Vedle přemyslovských listin a dějin správy českého středověkého státu přitahovaly F. zájem kroniky. Psal studie a komentáře k českým překladům kronik (nakladatelství Melantrich a Svoboda) i analytické práce o těchto pramenech. Práce na českých dějinách přemyslovské doby ho přivedla ke studiu otázek, které po staletí vyvolávaly odborné diskuse, aniž mohly být definitivně rozřešeny (Vztah českého státu k německé říši do počátku 13. století. 4 Podle kritiky pramenů, in: Sborník historický 6, 1959; Počátky české účasti v kurfiřtském sboru, tamtéž 8, 1961; Dva kritické příspěvky ke starším dějinám českým, tamtéž 1962). Zvláštní místo ve F. práci zaujala legenda tzv. Kristiána, jejíž studium vyvrcholilo prací Hlavní pramen legendy Kristiánovy (1974). Podílel se na vědeckém zpracování Rukopisu zelenohorského a královédvorského (Rukopisy královédvorský a zelenohorský, 1969, s M. Otrubou).

V šedesátých letech navázal kontakty se zahraničními odborníky, jako byli Heinrich Fichtenau, Herbert Ludat, Karl Bosl, Heinrich Koller, Gerhard Labuda, Andrzej Tomczak, a uplatnil výsledky své práce v zahraničí (Die Anfänge Prags, 1967; Die Organisation der Kirche im Přemyslidenstaat des 10. bis 13. Jahrhunderts, 1967; Die Urkunde Kaiser Friedrichs I. für den böhmischen Fürsten Vladislav II. vom 18. 1. 1158 und das „Privilegium“ minus für Österreich, 1970).

Výsledků z analytických studií využil v monografiích Přemyslovské Čechy (1965, 2. vyd. 1974) a Předhusitské Čechy (1968, 2. vyd. 1977). Zamýšlenou podrobnou syntézu českých dějin období Velké Moravy a přemyslovských Čech, k nimž orientoval studentské semináře, ze kterých vzešlo několik předních českých historiků, již nestačil realizovat.

F. se angažoval ve vědeckých a redakčních radách, poradních sborech a odborných komisích UK, ČSAV, ministerstva školství a ministerstva vnitra (1951–54 Státní archivní komise, Praha, předseda ediční a metodické subkomise; 1957–75 člen, od 1970 místopředseda Vědecké archivní rady ministerstva vnitra; člen vědecké rady Archivu Kanceláře prezidenta republiky, člen subkomise pro pomocné vědy historické a archivnictví při Historické komisi ÚV KSČ, předseda Komise pro středověké dějiny; člen Komise pro městské znaky, člen vědeckého kolegia historie ČSAV; předseda Komise pro udělování vědeckých hodností v oboru pomocných věd historických). Obdržel veřejná uznání (1965 univerzitní medaile M. Jana Husa; 1972 stříbrná plaketa F. Palackého za zásluhy o rozvoj společenských věd).

Manželka Gabriela Čechová (1922–1994) pracovala jako archivářka a redaktorka archivních periodik.

L: I. Hlaváček, Profesor Z. F., in: In memoriam Z. F. Z pomocných věd historických, 1978, s. 7–28 (s bibliografií); J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 172; I. Hlaváček, Profesor Z. F. zemřel, in: Archivní časopis 25, 1975, s. 1–6; J. Spěváček, Z. F., in: ČČH 23, 1975, s. 309–314; Z. Bakovský, Z. F., in: Archivní časopis 32, 1982, s. 77–79; I. Hlaváček, Z. F., in: tamtéž 42, 1992, s. 104–105; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 188–189; ČBS, s. 141; Tomeš 1, s. 309; BL 1, s. 340.

P: NA, Praha, fond č. 322, F. Z., Prof., PhDr., DrSc. (inventář J. Kahuda, 2001).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Bláhová