FIALKA Mořic 30.10.1809-13.6.1869: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Mořic FIALKA
 
| jméno = Mořic FIALKA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fialka Moric portret.jpg
 
| datum narození = 30.10.1809
 
| datum narození = 30.10.1809
 
| místo narození = Písek
 
| místo narození = Písek
Řádka 70: Řádka 70:
 
'''D:''' Kroatische Volkslieder aus der Umgebung von Eisenstadt um 1840, in:
 
'''D:''' Kroatische Volkslieder aus der Umgebung von Eisenstadt um 1840, in:
 
Jahrbuch des österreichischen Volksliedwerkes 12, 1963 (Wien), s. 55–64.
 
Jahrbuch des österreichischen Volksliedwerkes 12, 1963 (Wien), s. 55–64.
L: an. (J. M. Hurban?), Slovo o cestopisu pana F. po Slovensku, in: Květy 7,
+
 
 +
'''L:''' an. (J. M. Hurban?), Slovo o cestopisu pana F. po Slovensku, in: Květy 7,
 
1840, s. 61; nekrology: (an.), in: tamtéž 4, 1869, s. 199; (an.)?, in: Národní
 
1840, s. 61; nekrology: (an.), in: tamtéž 4, 1869, s. 199; (an.)?, in: Národní
 
listy 17. a 21. 6. 1869; J. J. Kořán, M. F., in: Světozor 3, 1869, č. 52, s. 428,
 
listy 17. a 21. 6. 1869; J. J. Kořán, M. F., in: Světozor 3, 1869, č. 52, s. 428,

Aktuální verze z 2. 6. 2020, 13:46

Mořic FIALKA
Narození 30.10.1809
Místo narození Písek
Úmrtí 13.6.1869
Místo úmrtí Krakov (Polsko)
Povolání 63- Spisovatel
45- Voják nebo partyzán
68- Redaktor nebo žurnalista
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 156-157

FIALKA, Mořic (též Moric, Mauric, Moritz), * 30. 10. 1809 Písek, † 13. 6. 1869 Krakov (Polsko), překladatel, žurnalista, důstojník

Pocházel z rodiny lékaře Františka F. Při křtu dostal jména Mauritius Marcellus Henricus. Jeho bratr František se stal advokátem a válečným komisařem v Kolomyji (dnes Ukrajina), kde 1846 zemřel, sestra Terezie (1803–1829) se provdala za Augustina Ignáce Salomona Friedberga a byla matkou malíře, spisovatele a polního podmaršálka Salomona Friedberga-Mírohorského, o něhož, zejména o jeho vzdělání, se po její smrti záhy po porodu F. jako strýc staral.

Během studií na pražském staroměstském gymnáziu vstoupil F. 1824 dobrovolně jako kadet do pražského 28. pěšího pluku, gymnázium však dokončil a dále se věnoval studiu filozofie a jazyků. Ovládal řečtinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu, maďarštinu, španělštinu, perštinu, turečtinu, srbštinu, chorvatštinu, polštinu a arabštinu. 1830 se stal podporučíkem, 1832 poručíkem, 1836 nadporučíkem. 1838 byl povolán jako učitel češtiny na vojenskou akademii (Theresianische Militär-Akademie) ve Vídeňském Novém Městě. Udržoval styky s uvědomělými českými důstojníky i vyššími českými úředníky, ve Vídni navštívil slavistu J. Kopitara. 1843 byl povýšen na kapitána. V polovině čtyřicátých let se oženil se sestrou hudebního vědce Eduarda Hanslicka, Karolinou. Před odchodem do Prahy 1844, respektive k svému pluku do Terezína, vydal 1843 vlastní českou verzi Nového cvičebního řádu c. k. pěchoty. Od poloviny čtyřicátých let překládal beletrii, patřil k prvním překladatelům díla Ch. Dickense. Vydal jeho román Oliver Twist, aneb Mladictví sirotka (1844), prózy Štědrý večer. Vánoční povídka o strašidlech (1846) a Zvony (1847). Časopisecky uveřejnil převody básní V. S. Karadžiće a srbské lidové prózy; do němčiny tlumočil slovanské lidové písně. Publikoval v periodikách Květy, Světozor, Pokrok, Vesna, Vídeňský deník, Časopis českého muzea, Národní noviny, Ost und West, Pokrok, Vlast, Žižka. V červnu 1848 se účastnil obléhání Prahy. V říjnu táhl pod Windischgrätzovým velením proti revoltující Vídni, poté do Uher proti Maďarům. Z četných uherských bojišť posílal do Vlasti, Žižky a Národních novin zprávy a příspěvky, které rozšiřoval o cestopisné črty, úvahy a pojednání, dále literární a kulturní referáty a národopisné, statistické a zeměpisné drobnosti. Do chrudimské Koruny adresoval politické dopisy a slavjanofilsky laděné články. Po revoluci 1848, během níž povýšil na majora a dostal Válečný kříž za zásluhy, pobýval od 1850 střídavě ve Vorarlbersku a v Praze. 1859 byl povýšen do šlechtického stavu a jmenován, už jako plukovník, velitelem posádky v Tridentu. 1860 byl přeložen k velitelství do Mantovy, kde byl 1861 jmenován velitelem, od podzimu 1862 zastával tuto funkci v Krakově. Tam se po porážce polského povstání 1863 stal i přísedícím válečného soudu. Do penze odešel 1864 jako plukovník. 1869 uveřejnil T. Burian v časopisu Květy pod titulem Na památku M. F. úryvky ze vzájemné korespondence z let 1844–48. F. reportáže zařadil do své sbírky Z dob našeho probuzení (1875) F. Čenský.

F. se celý život hlásil k české národnosti. Byl propagátorem myšlenky dorozumění a kulturních styků mezi Slovany. Připravoval spis Hrdinské činy rakouských Slovanů o válečných zásluhách Slovanů rakouského mocnářství, v němž chtěl poukázat na válečné zásluhy Slovanů zejména v bitvách u Aspern a Lipska. Užíval šifry M. F. Jeho pravnukem byl francouzský fyzik Hans Heinrich von Halban (1908–1964).

D: Kroatische Volkslieder aus der Umgebung von Eisenstadt um 1840, in: Jahrbuch des österreichischen Volksliedwerkes 12, 1963 (Wien), s. 55–64.

L: an. (J. M. Hurban?), Slovo o cestopisu pana F. po Slovensku, in: Květy 7, 1840, s. 61; nekrology: (an.), in: tamtéž 4, 1869, s. 199; (an.)?, in: Národní listy 17. a 21. 6. 1869; J. J. Kořán, M. F., in: Světozor 3, 1869, č. 52, s. 428, 417 (obr.); Č., Emanuel Mírohorský. Životopisný náčrtek, in: tamtéž 7, 1873, č. 51, s. 606; RSN 3, s. 78; OSN 9, s. 157–158; MSN 2, s. 727; ISN 7, s. 183; LČL 1, s. 695; R. G. Plaschka, Avantgarde desWiderstandes, Wien – Köln – Weimar 2000, s. 73; M. Hollington (ed.), The Reception of Charles Dickens in Europe, London – New York 2013, s. 451; J. Ernst, Výuka češtiny a česká vojenská terminologie v rakouské armádě, 2013, s. 98–99 a passim.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha.

Marcella Husová