FIBICHOVÁ Betty 16.3.1846-20.5.1901

Z Personal
Betty FIBICHOVÁ
Narození 16.3.1846
Místo narození Jilemnice
Úmrtí 20.5.1901
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55025

FIBICHOVÁ, Betty (roz. Hanušová, Barbora), * 16. 3. 1846 Jilemnice, † 20. 5. 1901 Praha, operní pěvkyně

Byla jednou ze tří dcer v rodině mlynáře. Pěvecky ji školil A. Appé a poté se zdokonalovala u J. Lva. Zprvu působila krátce u německých divadel v Karlových Varech a Olomouci. Její první rolí byla Nancy ve Flotowově Martě (Karlovy Vary, 1867). Počátkem 1868 debutovala v pražském Prozatímním divadle jako Abatyše v Bendlově Lejle a brzy se stala přední členkou souboru jak Prozatímního, tak později Národního divadla, kde působila do 1891. Od mládí se dobře znala se skladatelem Zdeňkem Fibichem, který se 1873 oženil s její mladší sestrou Růženou, a stal se tak jejím švagrem. Po Růženině předčasné smrti se 1875 za ovdovělého Fibicha provdala. Manželům se narodil syn Richard (1876–1950), budoucí lékař.

F. byla interpretkou a později též inspirátorkou mnoha manželových děl a jako inteligentní umělkyně na něj měla po určitou dobu značný vliv; během jejich soužití Fibich vytvořil náročné a novátorské skladby. Od počátku devadesátých let byli manželé odloučeni, protože od 1897 Fibich žil se svou libretistkou Anežkou Schulzovou. Manželství však, jak svědčí korespondence, nebylo úředně rozloučeno.

Hlas F. rozezněl 1881 jako první prostor Národního divadla při slavnostní premiéře Smetanovy opery Libuše (v roli Radmily oslovila Libuši). Premiérovala i další role Smetanových oper: Panna Róza v Tajemství (Nové české divadlo, 1878), Záviš v Čertově stěně (tamtéž, 1882). Také Antonín Dvořák pro ni vytvořil part čarodějky Homeny v opeře Vanda (Prozatímní divadlo, 1876), Anny v Králi a uhlíři (tamtéž, 1874), šafářky Veruny v opeře Šelma sedlák (tamtéž, 1878) nebo vdovy Říhové v Tvrdých palicích (Nové české divadlo, 1881). Její hluboký a sytý alt, heroický zjev i projev a herecké schopnosti předurčovaly postavy, které pro ni psal Fibich: Eliška v Bukovínu (Prozatímní divadlo, 1874); Perchta v Blaníku (Nové české divadlo, 1881), a především Donna Isabella v Nevěstě messinské, která patřila k jejím nejslavnějším postavám (Národní divadlo, 1884). Také ve světovém repertoáru podávala nejlepší výkony ve vážných rolích, jako byly Fides (G. Meyerbeer: Prorok), chůva Filipjevna (P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin), Azucena (G. Verdi: Trubadúr), Ulrika (G. Verdi: Maškarní ples). Dostávala však i úlohy v komických operách, např. Brodská (G. Verdi: Veselé paničky windsorské), Pamela (D. F. E. Auber: Fra Diavolo) a vystupovala rovněž v operetě.

Často koncertovala. Už v raném mládí interpretovala Fibichovy písně, s členkou Národního divadla Marií Sittovou premiérovala Dvořákovy Moravské dvojzpěvy (op. 38), vystupovala v oratoriích v Praze i jinde. Se scénou Národního divadla se rozloučila 1890 rolí zámecké klíčnice Lotinky ve Dvořákově opeře Jakobín. Svého manžela přežila pouze o několik měsíců. Oba byli pochováni v Praze na Vyšehradském hřbitově.

L: OSN 9, s. 162; HS 1, s. 318; J. Bartoš: PD opera, zvl. s. 136, 336; Z. Nejedlý, Opera Národního divadla do roku 1900, zvl. s. 127; L. Novák, Stará garda Národního divadla. Opera a balet, 1938, s. 53–57; P. Pražák, Smetanovy zpěvohry 1–4, 1948, rejstřík; O. Šourek, A. Dvořák 1, 1954, zvl. s. 205; Zdeněk Fibich. Sborník statí a dokumentů 1–2, A. Rektorys (ed.), 1951/52; ND a jeho předchůdci, s. 98; KRL 2, s. 1125–1126; J. Ludvová (ed.), Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 156–157 (se soupisem rolí a literaturou); http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Věra Šustíková