Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky FIBICHOVÁ Zdena 9.12.1933-17.6.1991

{{Infobox - osoba
| jméno = Zdena FIBICHOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 9.12.1933
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 17.6.1991
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 75- Sochař nebo medailér

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 163
}}

'''FIBICHOVÁ, Zdena,''' ''* 9. 12. 1933 Praha, † 17. 6. 1991 Praha, sochařka, kreslířka''

Pocházela ze známé kulturní rodiny, její pradědeček byl hudební
skladatel Zdeněk F. (1850–1900), prababička pěvkyně
Betty F.-Hanušová (1846–1901), dědeček chirurg Richard F.
(1876–1950). Narodila se jako jediné dítě technického ředitele
Františka F. (1908–1977) a Inny, roz. Mišákové. Jejím strýcem
byl JUDr. Zdeněk F. (1906–1945), vrchní policejní rada, který
zahynul v Terezíně. Od 1955 byla ženou sochaře Vladimíra
Preclíka (1929–2008). Řezbářství studovala 1948–52 na Vyšší
škole bytového průmyslu u V. Markupa, 1957 absolvovala v sochařském
ateliéru J. Wagnera na UMPRUM. Od 1958 byla
členkou progresivní skupiny Trasa a účastnila se všech jejích výstav.
Krátce před smrtí se stala členkou obnoveného SVU Mánes.

Hlubší zájem o keramickou hlínu jako prostředek sochařského
vyjádření se u ní projevil 1965 při stipendijním pobytu ve Vence
v jižní Francii. Její dílo jako celek i v jednotlivých etapách
upoutává osobitostí, poetickou hravostí, ironickým odstupem
od tématu i filozofickými přesahy. Zprvu, ve druhé polovině padesátých
let, ztvárňovala v duchu uvolňování výtvarného projevu
stylizované figurální motivy ženských postav, hlav a torz, často
drobných formátů. Po 1960 tvořila v souvislosti s evropskou
strukturální abstrakcí povrchově strukturované plastiky z cínu
a experimentovala i s dalšími materiály. V rámci skupiny Trasa
se podílela na odporu české výtvarné scény proti retardačnímu
dogmatismu. Kromě soch se zabývala také reliéfem, realizacemi
pro architekturu a kaligrafickou velkoformátovou kresbou, jež
se stávala samostatnou složkou. Ve druhé polovině šedesátých
let v jejím díle zaujal centrální místo cyklus ''Stély'' z dusaného bílého
cementu a drceného mramoru. Tyto plastiky byly podobné
menhirům, měly mytologický obsah a nesly zašifrovaná sdělení.
Tvrdost materiálu kontrastovala úmyslně s měkkostí tvarů. Pozdější
sochy z betonu spojovala, připoutávala a svazovala konopnými
provazy. V komorních reliéfech z šedesátých až osmdesátých
let z biskvitu a terakoty zobrazovala netradičními keramickými
postupy svět denní reality. S hlínou si pohrávala jako s textilií,
papírem či těstem, stříhala ji, krájela, lepila, děrovala apod., objevovala
nové technické možnosti. Na přelomu sedmdesátých
a osmdesátých let se zabývala kolorovanými prostorovými objekty
ze strouhané a mleté hlíny. Keramiku kombinovala se zkorodovaným
kovovým materiálem, s oblibou používala drát. Hlínu
členila do malých segmentů a znovu ji spojovala do celku
ochraňovaného i spoutávaného drátěnou sítí. Na konci své
dráhy modelovala nevelké keramické plastiky s uzavřeným prostorem
a nepatrnými otvory, občas vybavenými železnými hroty.
Organickou přírodu evokovaly plastiky se zoomorfními prvky
upozorňující na věčnou souvislost lidského a přírodního světa.
Její dílo se zařadilo ke klíčovým hodnotám českého sochařství
druhé poloviny 20. století. Kreslířské umění F. vyvrcholilo ilustracemi
knihy V. Preclíka ''Kameny pokání'' (1992). Její díla jsou
zastoupena ve významných galeriích doma, v zahraničí i v soukromých
sbírkách (NG, UPM, České muzeum výtvarných
umění v Praze, Moravská galerie v Brně, Alšova jihočeská galerie
v Hluboké nad Vltavou, Muzeum keramiky v Bechyni ad.)

'''L:''' Tomeš 1, s. 310;DČVU 6, 2007, rejstřík; NEČVU 1, s. 174–175;SČSVU 2,
s. 235–236; E. Petrová, Z. F. – bez ohlédnutí, in: Ateliér 3, 1990, č. 23,
s. 104–108; katalogy výstav od E. Petrové (1966, 1968, ve Vídni 1969, 1970,
1984, 1989), J. Novotné (1977), F. Šmejkala a J. a E. Ševčíkových (1986); M. Hlaveš,
Z. F., in: Keramika a sklo, 2001, č. 1, s. 10–11; týž, Mezi snem a realitou –
sochy z hlíny Z. F., in: Sklo, doba, lidé 23, 2002 (www.glassrevue.com); V. Vašátková,
Z. F. (1933–1991), život a dílo české sochařky, rigorózní práce FF UK,
Praha, 2011 (se soupisem bibliografie, výstav a obrazovou přílohou).

Martin Kučera, Marie Makariusová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]

[[Kategorie:1933]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1991]]
[[Kategorie:Praha]]