Verze z 2. 6. 2020, 19:20, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FIBICHOVÁ Zdena 9.12.1933-17.6.1991

Z Personal
Zdena FIBICHOVÁ
Narození 9.12.1933
Místo narození Praha
Úmrtí 17.6.1991
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 163
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69161

FIBICHOVÁ, Zdena, * 9. 12. 1933 Praha, † 17. 6. 1991 Praha, sochařka, kreslířka

Pocházela ze známé kulturní rodiny, její pradědeček byl hudební skladatel Zdeněk F. (1850–1900), prababička pěvkyně Betty F.-Hanušová (1846–1901), dědeček chirurg Richard F. (1876–1950). Narodila se jako jediné dítě technického ředitele Františka F. (1908–1977) a Inny, roz. Mišákové. Jejím strýcem byl JUDr. Zdeněk F. (1906–1945), vrchní policejní rada, který zahynul v Terezíně. Od 1955 byla ženou sochaře Vladimíra Preclíka (1929–2008). Řezbářství studovala 1948–52 na Vyšší škole bytového průmyslu u V. Markupa, 1957 absolvovala v sochařském ateliéru J. Wagnera na UMPRUM. Od 1958 byla členkou progresivní skupiny Trasa a účastnila se všech jejích výstav. Krátce před smrtí se stala členkou obnoveného SVU Mánes.

Hlubší zájem o keramickou hlínu jako prostředek sochařského vyjádření se u ní projevil 1965 při stipendijním pobytu ve Vence v jižní Francii. Její dílo jako celek i v jednotlivých etapách upoutává osobitostí, poetickou hravostí, ironickým odstupem od tématu i filozofickými přesahy. Zprvu, ve druhé polovině padesátých let, ztvárňovala v duchu uvolňování výtvarného projevu stylizované figurální motivy ženských postav, hlav a torz, často drobných formátů. Po 1960 tvořila v souvislosti s evropskou strukturální abstrakcí povrchově strukturované plastiky z cínu a experimentovala i s dalšími materiály. V rámci skupiny Trasa se podílela na odporu české výtvarné scény proti retardačnímu dogmatismu. Kromě soch se zabývala také reliéfem, realizacemi pro architekturu a kaligrafickou velkoformátovou kresbou, jež se stávala samostatnou složkou. Ve druhé polovině šedesátých let v jejím díle zaujal centrální místo cyklus Stély z dusaného bílého cementu a drceného mramoru. Tyto plastiky byly podobné menhirům, měly mytologický obsah a nesly zašifrovaná sdělení. Tvrdost materiálu kontrastovala úmyslně s měkkostí tvarů. Pozdější sochy z betonu spojovala, připoutávala a svazovala konopnými provazy. V komorních reliéfech z šedesátých až osmdesátých let z biskvitu a terakoty zobrazovala netradičními keramickými postupy svět denní reality. S hlínou si pohrávala jako s textilií, papírem či těstem, stříhala ji, krájela, lepila, děrovala apod., objevovala nové technické možnosti. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se zabývala kolorovanými prostorovými objekty ze strouhané a mleté hlíny. Keramiku kombinovala se zkorodovaným kovovým materiálem, s oblibou používala drát. Hlínu členila do malých segmentů a znovu ji spojovala do celku ochraňovaného i spoutávaného drátěnou sítí. Na konci své dráhy modelovala nevelké keramické plastiky s uzavřeným prostorem a nepatrnými otvory, občas vybavenými železnými hroty. Organickou přírodu evokovaly plastiky se zoomorfními prvky upozorňující na věčnou souvislost lidského a přírodního světa. Její dílo se zařadilo ke klíčovým hodnotám českého sochařství druhé poloviny 20. století. Kreslířské umění F. vyvrcholilo ilustracemi knihy V. Preclíka Kameny pokání (1992). Její díla jsou zastoupena ve významných galeriích doma, v zahraničí i v soukromých sbírkách (NG, UPM, České muzeum výtvarných umění v Praze, Moravská galerie v Brně, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Muzeum keramiky v Bechyni ad.)

L: Tomeš 1, s. 310; DČVU 6, 2007, rejstřík; NEČVU 1, s. 174–175;SČSVU 2, s. 235–236; E. Petrová, Z. F. – bez ohlédnutí, in: Ateliér 3, 1990, č. 23, s. 104–108; katalogy výstav od E. Petrové (1966, 1968, ve Vídni 1969, 1970, 1984, 1989), J. Novotné (1977), F. Šmejkala a J. a E. Ševčíkových (1986); M. Hlaveš, Z. F., in: Keramika a sklo, 2001, č. 1, s. 10–11; týž, Mezi snem a realitou – sochy z hlíny Z. F., in: Sklo, doba, lidé 23, 2002 (www.glassrevue.com); V. Vašátková, Z. F. (1933–1991), život a dílo české sochařky, rigorózní práce FF UK, Praha, 2011 (se soupisem bibliografie, výstav a obrazovou přílohou).

Martin Kučera, Marie Makariusová