FIBICH Richard 3.9.1876-16.1.1950: Porovnání verzí
(FIBICH_Richard_3.9.1876-16.1.1950) |
|||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FIBICH, Richard,''' ''* 3. 9. 1876 Praha, † 16. 1. 1950 Praha, lékař ortoped, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Byl synem hudebního skladatele Zdeňka F. (1850–1900) a zpěvačky | ||
+ | pražského Národního divadla Betty, roz. Hanušové | ||
+ | (1846–1901). Absolvoval Akademické gymnázium v Praze, nastoupil | ||
+ | na pražskou lékařskou fakultu, na níž ho po otcově odchodu | ||
+ | od rodiny udržela matka. Po promoci 1900 nastoupil na | ||
+ | kliniku prof. K. Maydla, poté absolvoval stáže na vídeňských | ||
+ | klinikách a podnikl studijní cestu do Francie. Po návratu se na | ||
+ | návrh prof. R. Jedličky, u něhož pracoval, stal řídícím lékařem | ||
+ | Schwarzova ortopedického ústavu v Praze. 1910 přijal funkci lékaře | ||
+ | v Březových Horách u Příbrami, kde byl posléze jmenován | ||
+ | vrchním báňským lékařem v příbramských dolech. První světové | ||
+ | války se účastnil jako vedoucí chirurg na jižní frontě, po válce | ||
+ | se vrátil do Březových Hor. Kromě praxe mezi horníky docházel | ||
+ | i na chirurgické oddělení příbramské nemocnice a prováděl tam | ||
+ | nejen běžné, ale i technicky náročné a odvážné operace včetně | ||
+ | trepanací. Energicky se prosazoval nejen v kurativě, ale i v prevenci | ||
+ | a osvětě. Zakládal poradny a psal popularizační spisky. Od | ||
+ | 1901 publikoval česky, německy i francouzsky, a přestože oponoval | ||
+ | i uznávaným autoritám, jeho názory a chirurgické metody | ||
+ | si získaly respekt v odborné veřejnosti. 1927 byl jmenován honorárním | ||
+ | docentem Vysoké školy báňské v Příbrami. V Březových | ||
+ | Horách pracoval téměř třicet let. Za okupace odešel do | ||
+ | předčasné penze a odstěhoval se do Prahy. Poté co byl jeho syn | ||
+ | Zdeněk umučen v Terezíně, postaral se o jeho tři osiřelé děti. | ||
+ | Podlomené zdraví už mu nedovolilo vrátit se zpět k lékařské | ||
+ | profesi. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' O zkřiveninách páteře zvláště u dětí. Kniha rodičům, učitelům a domácímu | ||
+ | lékaři předložená, 1908; O čistotě těla, vzduchu a ran, hlavně v dolech | ||
+ | utrpěných, 1912; Jak může nelékař prospěti zraněnému a nemocnému, | ||
+ | 1914; Kriegschirurgisches Handbuch für den Hilfs- und Verbandplatz, | ||
+ | Wien – Leipzig 1915; Pokroky moderní chirurgie, 1920; O lidském zdraví. | ||
+ | Studie lékařská i obrodná, 1921; Hygiena zaměstnanců hornických a hutních, | ||
+ | 1931. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' MSN 2, s. 727; AČL, s. 62; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), | ||
+ | 1936, s. 108; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského | ||
+ | regionu, 2001, s. 67; M. Matoušek, Malý biografický slovník | ||
+ | československých lékařů, 1964, s. 35; V. Trnka, Vzpomínka na vzácného lékaře, | ||
+ | in: Praktický lékař 38, 1958, s. 1051–1052; E. Lacková, MUDr. R. F., | ||
+ | chirurg a báňský lékař, in: ČLČ 102, 1963, s. 1229–1230 (s dalšími odkazy). | ||
+ | |||
+ | Hana Mášová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] |
Verze z 7. 12. 2017, 20:22
Richard FIBICH | |
Narození | 3.9.1876 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 16.1.1950 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 15- Lékaři |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55023 |
FIBICH, Richard, * 3. 9. 1876 Praha, † 16. 1. 1950 Praha, lékař ortoped, pedagog
Byl synem hudebního skladatele Zdeňka F. (1850–1900) a zpěvačky pražského Národního divadla Betty, roz. Hanušové (1846–1901). Absolvoval Akademické gymnázium v Praze, nastoupil na pražskou lékařskou fakultu, na níž ho po otcově odchodu od rodiny udržela matka. Po promoci 1900 nastoupil na kliniku prof. K. Maydla, poté absolvoval stáže na vídeňských klinikách a podnikl studijní cestu do Francie. Po návratu se na návrh prof. R. Jedličky, u něhož pracoval, stal řídícím lékařem Schwarzova ortopedického ústavu v Praze. 1910 přijal funkci lékaře v Březových Horách u Příbrami, kde byl posléze jmenován vrchním báňským lékařem v příbramských dolech. První světové války se účastnil jako vedoucí chirurg na jižní frontě, po válce se vrátil do Březových Hor. Kromě praxe mezi horníky docházel i na chirurgické oddělení příbramské nemocnice a prováděl tam nejen běžné, ale i technicky náročné a odvážné operace včetně trepanací. Energicky se prosazoval nejen v kurativě, ale i v prevenci a osvětě. Zakládal poradny a psal popularizační spisky. Od 1901 publikoval česky, německy i francouzsky, a přestože oponoval i uznávaným autoritám, jeho názory a chirurgické metody si získaly respekt v odborné veřejnosti. 1927 byl jmenován honorárním docentem Vysoké školy báňské v Příbrami. V Březových Horách pracoval téměř třicet let. Za okupace odešel do předčasné penze a odstěhoval se do Prahy. Poté co byl jeho syn Zdeněk umučen v Terezíně, postaral se o jeho tři osiřelé děti. Podlomené zdraví už mu nedovolilo vrátit se zpět k lékařské profesi.
D: O zkřiveninách páteře zvláště u dětí. Kniha rodičům, učitelům a domácímu lékaři předložená, 1908; O čistotě těla, vzduchu a ran, hlavně v dolech utrpěných, 1912; Jak může nelékař prospěti zraněnému a nemocnému, 1914; Kriegschirurgisches Handbuch für den Hilfs- und Verbandplatz, Wien – Leipzig 1915; Pokroky moderní chirurgie, 1920; O lidském zdraví. Studie lékařská i obrodná, 1921; Hygiena zaměstnanců hornických a hutních, 1931.
L: MSN 2, s. 727; AČL, s. 62; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 108; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 67; M. Matoušek, Malý biografický slovník československých lékařů, 1964, s. 35; V. Trnka, Vzpomínka na vzácného lékaře, in: Praktický lékař 38, 1958, s. 1051–1052; E. Lacková, MUDr. R. F., chirurg a báňský lékař, in: ČLČ 102, 1963, s. 1229–1230 (s dalšími odkazy).
Hana Mášová