Verze z 18. 11. 2019, 15:14, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FIBICH Richard 3.9.1876-16.1.1950

Z Personal
Richard FIBICH
Narození 3.9.1876
Místo narození Praha
Úmrtí 16.1.1950
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 160

FIBICH, Richard, * 3. 9. 1876 Praha, † 16. 1. 1950 Praha, lékař ortoped, pedagog

Byl synem hudebního skladatele Zdeňka F. (1850–1900) a zpěvačky pražského Národního divadla Betty, roz. Hanušové (1846–1901). Absolvoval Akademické gymnázium v Praze, nastoupil na pražskou lékařskou fakultu, na níž ho po otcově odchodu od rodiny udržela matka. Po promoci 1900 nastoupil na kliniku prof. K. Maydla, poté absolvoval stáže na vídeňských klinikách a podnikl studijní cestu do Francie. Po návratu se na návrh prof. R. Jedličky, u něhož pracoval, stal řídícím lékařem Schwarzova ortopedického ústavu v Praze. 1910 přijal funkci lékaře v Březových Horách u Příbrami, kde byl posléze jmenován vrchním báňským lékařem v příbramských dolech. První světové války se účastnil jako vedoucí chirurg na jižní frontě, po válce se vrátil do Březových Hor. Kromě praxe mezi horníky docházel i na chirurgické oddělení příbramské nemocnice a prováděl tam nejen běžné, ale i technicky náročné a odvážné operace včetně trepanací. Energicky se prosazoval nejen v kurativě, ale i v prevenci a osvětě. Zakládal poradny a psal popularizační spisky. Od 1901 publikoval česky, německy i francouzsky, a přestože oponoval i uznávaným autoritám, jeho názory a chirurgické metody si získaly respekt v odborné veřejnosti. 1927 byl jmenován honorárním docentem Vysoké školy báňské v Příbrami. V Březových Horách pracoval téměř třicet let. Za okupace odešel do předčasné penze a odstěhoval se do Prahy. Poté co byl jeho syn Zdeněk umučen v Terezíně, postaral se o jeho tři osiřelé děti. Podlomené zdraví už mu nedovolilo vrátit se zpět k lékařské profesi.

D: O zkřiveninách páteře zvláště u dětí. Kniha rodičům, učitelům a domácímu lékaři předložená, 1908; O čistotě těla, vzduchu a ran, hlavně v dolech utrpěných, 1912; Jak může nelékař prospěti zraněnému a nemocnému, 1914; Kriegschirurgisches Handbuch für den Hilfs- und Verbandplatz, Wien – Leipzig 1915; Pokroky moderní chirurgie, 1920; O lidském zdraví. Studie lékařská i obrodná, 1921; Hygiena zaměstnanců hornických a hutních, 1931.

L: MSN 2, s. 727; AČL, s. 62; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 108; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 67; M. Matoušek, Malý biografický slovník československých lékařů, 1964, s. 35; V. Trnka, Vzpomínka na vzácného lékaře, in: Praktický lékař 38, 1958, s. 1051–1052; E. Lacková, MUDr. R. F., chirurg a báňský lékař, in: ČLČ 102, 1963, s. 1229–1230 (s dalšími odkazy).

Hana Mášová