FIEDLER František 13.12.1858-28.1.1925: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 106: Řádka 106:
 
Parlamentarische Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen
 
Parlamentarische Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen
 
Gesellschaft 2, München 2012, s. A 96–A 100 a passim.
 
Gesellschaft 2, München 2012, s. A 96–A 100 a passim.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/396523 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Robert Luft
 
Robert Luft

Verze z 16. 10. 2018, 13:44

František FIEDLER
Narození 13.12.1858
Místo narození Dvory (u Prachatic)
Úmrtí 28.1.1925
Místo úmrtí Praha
Povolání

19- Ekonom nebo statistik 44- Právník

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55048

FIEDLER, František, * 13. 12. 1858 Dvory (u Prachatic), † 28. 1. 1925 Praha, právník, národohospodář, politik

Pocházel z rodiny prachatického měšťana. 1870–77 navštěvoval postupně gymnázia v Prachaticích, Českých Budějovicích a Praze. Po zkoušce na poručíka v záloze absolvoval práva na pražské univerzitě a 1883 promoval. Stal se koncipistou české zemské správy, politicky se angažoval u mladočechů a současně vyučoval národní hospodářství a obchodní statistiku na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. V Národní straně svobodomyslné se věnoval agrárnímu právu, drobnému rolnictvu, úvěrnictví a organizaci samosprávy. Vedle toho byl 1884–96 členem předsednictva a 1887–90 místopředsedou Národní jednoty pošumavské. 1891 se habilitoval pro obor národního hospodářství a agrárního zákonodárství a 1899 byl jmenován profesorem právních a státních věd na pražské české technice. Ještě 1896 se podílel na reorganizaci Zemědělské rady pro Království české, 1898 uzavřel úřednickou kariéru funkcí zemského rady v českém zemském výboru. 1899–1907 byl členem výboru české zemědělské rady. Po J. Kaizlovi působil 1901–13 jako poslanec českého zemského sněmu a 1901–18 poslanec říšské rady, od 1904 zastával integrační linii tzv. pozitivní politiky, odmítal obstrukce a 1906 se spolupodílel na nové organizaci mladočeské strany. 1905 byl jmenován řádným profesorem správní vědy a rakouského správního práva na české univerzitě v Praze, 1906/07 působil ve funkci děkana její právnické fakulty. Od 1898 byl dopisujícím členem, od 1903 mimořádným a od 1909 řádným členem ČAVU, 1906 se podílel na založení jejího Národohospodářského ústavu. Jako člen vedení Jednoty záložen pro Čechy, Moravu a Slezsko i kuratoria Zemského jubilejního úvěrního fondu malorolnického byl 1903 povolán do Vídně do Ústřední statistické komise.

F., právník orientovaný na praktické správní právo, přední český národohospodářský teoretik a finanční odborník, úzce spolupracoval s českými samosprávnými orgány a jejich úředníky i s průmyslníky v Čechách. Jako dlouholetý spolupracovník OSN a mnohostranný právní autor vydal 1906 přepracovaný svazek stěžejního díla J. Pražáka o rakouském státním právu. 1907–08 zastával funkci předlitavského ministra obchodu ve vládě M. W. Becka. Na ministerstvu vytvořil sociálně-politickou sekci, uzavřel obchodní dohodu se Srbskem, vedl jednání o rakousko-uherském vyrovnání a prosazoval opatření týkající se infrastruktury. Stal se jedním z nejvlivnějších politiků konce habsburské monarchie a jako partner a současně konkurent K. Kramáře dosáhl vrcholu svého politického vlivu. 1909 byl v parlamentu iniciátorem a 1910–12 předsedou Českého klubu a 1911 předsedou Slovanské unie, aliance slovanských frakcí. 1910 se stal členem ústředního výboru Národní rady české. 1913/14 dočasně převzal vedení mladočeské strany a podílel se na jednáních o česko-německém vyrovnání. Současně úřadoval jako předseda Ústřední hospodářské společnosti. 1908 byl jmenován tajným radou a vyznamenán Řádem železné koruny 1. třídy, řada českých měst ho jmenovala čestným občanem (mj. Plzeň 1910). Na sklonku první světové války vedl jednání mladočechů v říšské radě, angažoval se pro jednotné vystupování všech českých politických stran, 1917 reprezentoval aktivistickou prohabsburskou orientaci. Na rozdíl od většiny mladočechů nepřestoupil do nově založené České státoprávní demokracie, zůstal politicky nezařazeným poslancem. Po 1918 se jako tehdy podceňovaný politický stratég stáhl z aktivní politiky, byl však jmenován předsedou finančního výboru na Ministerstvu obchodu ČSR a členem stálého výboru pro otázky hospodářství. 1923–25 předsedal 1. třídě ČAVU v Praze.

D: O scelování pozemků, 1889; O obecním statku, 1889; O výkonné moci samosprávných úřadů, 1897; Velká či sdružená Praha?, 1898; Zemědělská politika 1–2, 1899; Pracovní program agrární (s K. Adámkem a H. Jandou), 1901; Zemědělské zákony i jiné předpisy týkající se zemědělství v království Českém 1–2, 1901, 1902; Rakouské právo veřejné 2. Právo správní. Část 2, 1906 (přepracované dílo J. Pražáka); Krajské zřízení v Čechách, in: Česká politika 2/2, 1907, s. 351–391; Moderní stát a jeho úkoly. Politika agrární, průmyslová, sociální, in: tamtéž 4, 1911, s. 1–30; Základní problémy rakouské správní reformy, 1916; Socialism před válkou a po válce, 1921; Politika. Co má věděti o Československé republice každý občan, 1923 (spoluautor).

L: OSN 9, s. 178; 28, s. 411–412; OSND 2/1, s. 535; Almanach českých právníků 1904, s. 30; Almanach král. města Plzně 1, 1913, s. 158–161; F. Freund, Das österreichische Abgeordnetenhaus... 1907–1913, 1907, s. 325; A. v. Czedik, Zur Geschichte der k.k. österreichischen Ministerien 1861–1916, sv. 3–4, Teschen – Wien 1920, passim; Národní listy 29. 1. 1925, s. 1–2; Album representantů, s. 937; AČP, s. 97; BL 1, s. 344; R. Wierer, Der österreichisch-ungarische Dualismus 1867–1918 und die tschechische Rechtswissenschaft vor 1918, in: Der Donauraum 14, 1969, s. 160–164, zvl. s. 161–162; V. Urfus, Die Entfaltung der tschechischen Verwaltungsrechtswissenschaft an der PragerUniversität in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts, in: Verwaltungshistorische Studien I. Aus den Materialien der Konferenz über Verwaltungshistorie in Pécs-Siklós 18. – 20.Mai 1972, Pécs 1972, s. 535–558, zvl. s. 551–555; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; týž, Die tschechische Gesellschaft 1848 bis 1918, 1–2, Wien – Köln – Weimar 1994, passim (rozšířená verze); ČAVU, s. 102; Lišková, s. 64; J. Tomeš, Slovník k politickým dějinám Československa 1918–1992, 1994, s. 58; DUK 3–4, 1997–1998, rejstřík; Tomeš 1, s. 310–311; R. Luft, Parlamentarische Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen Gesellschaft 2, München 2012, s. A 96–A 100 a passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Robert Luft