FIEDLER Jiří 11.8.1909-1.6.1972: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jiří FIEDLER
 
| jméno = Jiří FIEDLER
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fiedler Jiri portret.jpg
 
| datum narození = 11.8.1909
 
| datum narození = 11.8.1909
 
| místo narození = Hradec Králové
 
| místo narození = Hradec Králové
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 170-171
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 6. 2020, 08:41

Jiří FIEDLER
Narození 11.8.1909
Místo narození Hradec Králové
Úmrtí 1.6.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 170-171
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55054

FIEDLER, Jiří, * 11. 8. 1909 Hradec Králové, † 1. 6. 1972 Praha, režisér

Maturoval na Jiráskově gymnáziu v Praze a absolvoval hudební vědu na UK 1935. Současně studoval zpěv a 1936/37 byl stipendistou sboru Národního divadla, 1937–41 členem operního sboru v Zemském divadle v Brně. 1941–45 byl angažován jako operní režisér v Olomouci, v tzv. Novém divadle v někdejším Lidovém domě v Hodolanech, jež nahradilo městskou scénu zabranou Němci. Poprvé tam samostatně spolupracoval jako režisér s dirigentem Karlem Nedbalem (1942, B. Smetana: Prodaná nevěsta) a nastudoval i výjimečná operní představení (1943, Z. Folprecht: Zlomené srdce, scénická symfonie, premiéru dirigoval K. Nedbal; 1944, R. Karel: Smrt kmotřička, v době, kdy autor už byl vězněn na Pankráci, dirigent J. Budík; 1945, R. Strauss: Salome, dirigent K. Nedbal). 1946 se stal režisérem pražského Divadla 5. května, zpočátku společného činoherního a operního souboru, který pod správou Ústřední rady odborů (ÚRO) zabral bývalé Nové německé divadlo. Po brzkém osamostatnění Opery 5. května v téže budově spolupracoval s prvořadými osobnostmi pozdějšího poválečného českého operního jeviště a mohl se podílet na jejich moderních inscenačních postupech: s výtvarníkem Josefem Svobodou (1945, O. Ostrčil: Kunálovy oči) a dirigentem Karlem Ančerlem, s nímž nastudoval mj. čtvrttónovou operu Aloise Háby Matka (1947, též vynikající představení Mozartova Dona Giovanniho aj.). 1947 ztratila Opera 5. května svého zakladatele (ÚRO) a dostávala se do provozních problémů. 1948 byla z ideologických důvodů sloučena s operním souborem Národního divadla (budova přejmenována na Smetanovo divadlo); F. byl 1949 přeřazen do ND a zůstal tam do 1950. V prvních letech své režijní aktivity měl největší umělecké možnosti. Uvedl Ostrčilovu operu Poupě, Janáčkovy Výlety pana Broučka, Karlovy Tři vlasy děda Vševěda (vše 1948/49), v sezoně 1950/51 Fibichův scénický melodram Námluvy Pelopovy. 1950 získal první cenu soutěže Divadelní žatva za režii Čajkovského opery Eugen Oněgin.

Následující tři roky (1950–53) byl ředitelem a režisérem Slovenského národního divadla v Bratislavě. 1953 musel nastoupit vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, jehož součástí byla též Armádní opera, stal se režisérem a zástupcem vedoucího. Soubor Armádní opery, kde působili většinou mladí a schopní hudebníci a divadelníci, vystupoval po celém území Československa, hrál pro široké publikum (za dobu F. činnosti zhlédlo jeho představení 440 000 diváků) a měl v repertoáru nejen opery, ale i tzv. estrády, složené z kratších částí populárních oper. F. nastudoval Kovařovicovu operu Psohlavci (1953, též na Zimním stadionu v Praze), Dvořákovu Rusalku a Smetanovu Hubičku (1954), operu Mirandolina B. Martinů (1955, s výpravou K. Svolinského ad.). Soubor byl zrušen 1955 a jeho členové postupně přešli do jiných divadel.

1955–58 F. působil jako režisér Hudebního divadla Karlín, poté několik let hostoval na různých scénách. V Plzni nastudoval Dvořákovu operu Čert a Káča a Verdiho Aidu (1958, již dříve G. Verdi: Macbeth, 1947; B. Smetana: Čertova stěna, 1948), hostoval v Olomouci, Brně a Ústí nad Labem, kde byl po roce 1961 angažován. 1967 odešel do invalidního důchodu. Přijímal krátkodobé pedagogické úvazky v oboru režie opery a operního herectví (AMU, Praha, 1948/49, Vysoká škola múzických umění, Bratislava, 1950–52, JAMU, Brno, 1956/57).

L: http://archiv.narodni-divadlo.cz (seznam inscenací v ND a civilní fotografie); L. Veselý, Národní divadlo od květnové revoluce, 1951, s. 20, 22, 23, 34, 456, 47, 55, 58, 63, 64, 70; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, s. 313, 314, 408; A. Rektorys, Zdeněk Fibich, Sborník studií a dokumentů 1, 1951, s. 617–619 (nastudování Námluv Pelopových 1950, přetisk z Hudebních rozhledů 3, 1950/51, č. 5, s. 12); Sto let českého divadla v Plzni, 1965, s. 175, 193, 195, 199; E. Kolárová, Zpráva o Armádní opeře, in: Theatralia 8, AUC – Philosophica et Historica 4, 1989, s. 75–91; O. Janáčková, Velká opera 5. května. Divadlo nové doby. 1945–1948, 1989, s. 104–107 (foto); J. Štefanides a kol., Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku 1479), 2008, s. 133–135, 162, 163.

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace (bibliografie z Divadelních novin, kartotéka Straková).

Jitka Ludvová