FIERZOVÁ Olga 26.7.1900-17.6.1990: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 6. 2020, 19:58

Olga FIERZOVÁ
Narození	26.7.1900
Místo narození	Baden (Švýcarsko)
Úmrtí	17.6.1990
Místo úmrtí	Affoltern am Albis (u Curychu, Švýcarsko)
Povolání	63- Spisovatel 39- Organizátor veřej. zdravot. nebo soc. péče
Citace	Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 176-177
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83322

FIERZOVÁ, Olga, * 26. 7. 1900 Baden (Švýcarsko), † 17. 6. 1990 Affoltern am Albis (u Curychu, Švýcarsko), pedagožka, sociální pracovnice, odborná spisovatelka

V rodišti prožila prvních deset let života, poté se s rodiči přestěhovala do Bruselu. Navštěvovala tam francouzské školy. Studiem učitelského ústavu (1920) učinila první kroky na cestě k pedagogickému vzdělání. Chtěla působit na veřejných školách v rodišti. Nebylo to však vzhledem k obtížím s nostrifikací titulu možné. Rozhodla se proto pokračovat ve studiu na Pedagogickém institutu J. J. Rousseaua v Ženevě (1921–25) a vydělávala si přitom jako domácí učitelka. Po úspěšném zakončení institutu získala nabídku vyučovat francouzštinu v dívčím penzionátu The Garden School blízko Londýna. Sociální cítění ji však vedlo k zájmu o zanedbané a chudé děti, pro které bylo kvalitní vzdělání, jaké získávaly její tehdejší žákyně, nedostupné. Seznámila se s pacifistickým Hnutím pro mezinárodní smír, podporovala je a tlumočila na jeho konferencích. 1926 se na Mírové škole tohoto hnutí v německém Oberammergau seznámila se sekretářem české sekce Přemyslem Pittrem. Zaujaly ji jeho myšlenky i praktické snahy, kterými pomáhal dětem z chudých rodin žijících především na pražském předměstí Žižkov. 1927 přijela na Pittrovo pozvání poprvé do Prahy, aby viděla zblízka, jak své plány uskutečňuje. Jeho činnost i osobnost F. natolik zaujaly, že 1928 se v Praze usadila natrvalo. Rychle se sžila s novým prostředím, její jazykové nadání jí umožnilo dokonale zvládnout i jazyk nové vlasti, jak Československo sama nazývala.

Stala se nejbližší spolupracovnicí P. Pittra při uskutečňování jeho vzdělávacích a výchovných plánů a uplatnila i mnohé vlastní návrhy. Současně se starala o administrativní agendu, vedla účetnictví a pomáhala organizačně při stavbě tzv. Milíčova domu. Ten byl otevřen 1933 a umožnil rozšířit a prohloubit charitativně vzdělávací program. Své místo odmítla opustit i v kritickém období před nacistickou okupací a v jejím průběhu. 1938 přispěla k otevření dětské ozdravovny v Mýtě nedaleko Rokycan, která byla dalším zařízením na podporu potřebných dětí. 1939 nevyhověla výzvám švýcarských úřadů k odjezdu z českých zemí, kde mohli být i občané neutrálních zemí vystaveni nebezpečí ze strany nacistů. Doba nacistické okupace a války patřila k nejvýznamnějším etapám v činnosti F. K nejpotřebnějším tehdy patřily židovské děti, které nalézaly v mýtské ozdravovně i v Milíčově domě azyl. F. organizovala pomoc židovským rodinám, zejména je zásobovala potravinami a snažila se ulehčovat jejich úděl i po transportech do koncentračních táborů. Po porážce nacistického Německa se zapojila do tzv. akce Zámky. Ve Štiříně, Olešovicích, Kamenici, Lojovicích a penzionu Ládví se P. Pittrovi podařilo pro více než osm set nejvíce postižených a opuštěných dětí vracejících se z koncentračních táborů zajistit ozdravné pobyty. Byly mezi nimi i německé děti z odsunutých rodin. 1947 byla akce Zámky ukončena. O rok později převzal Milíčův dům do správy Ústřední národní výbor v Praze. F. však pokračovala v práci až do 1950, kdy odjela do Švýcarska na pohřeb své sestry. Návrat jí československé úřady nepovolily. Pitter působil jako ředitel Milíčova domu do 1951. Vzhledem k tomu, že mu hrozilo zatčení, pomohla F. zorganizovat jeho útěk za hranice. Opět se oba sešli při společné péči o české a slovenské emigranty v utečeneckém táboře Valka u Norimberka (Německo). Po uzavření tábora přesídlili oba 1962 do švýcarského Affolternu. V prosinci téhož roku začali vydávat exilový časopis Hovory s pisateli. F. v něm navázala na předválečnou a poválečnou odbornou publikační činnost. 1963–76 organizovali společenský i kulturní život československých emigrantů ve Švýcarsku prostřednictvím Husova sboru Čechů a Slováků, Svazu československých spolků ve Švýcarsku, Československé doplňovací školy (od 1971) ad. 1977, rok po smrti Pittra, docílila F. založení spolku MILIDA (Milíčův dům ve Švýcarsku). Nadále pečovala o pozůstalost a archiv svého celoživotního spolupracovníka, které byly 1991 převzaty Pedagogickým muzeem J. A. Komenského. Mimořádná osobnost F. byla oceněna několika vyznamenáními a vzpomínkovými akcemi. 1977 jí bylo uděleno izraelské vyznamenání Medaile spravedlivých mezi národy a 1985 byl k její poctě vysazen strom v Aleji spravedlivých v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě. Z české strany se za života oficiálních poct nedočkala, až in memoriam 2000 jí bylo uděleno státní vyznamenání medaile Za zásluhy o stát 1. stupně.

D: Fridtjof Nansen, hrdina naší doby, 1932; Albert Schweitzer, doktor pralesa, 1933; Z odkazu Přemysla Pittera, Affoltern am Albis 1985 (zvl. otisk z časopisu Hovory s pisateli); Přemysl Pitter a jeho dílo, in: Nad vřavou nenávisti, 1996; Dětské osudy z doby poválečné, záznamy ze záchranné akce přátel Milíčova domu v Praze, 1992 (německy s titulem Kinderschicksale in den Wirren der Nachkriegszeit, 2000).

L: T. Pasák, Život Přemysla Pittera, 1995, passim; M. Cettl, O. F., Přemysl Pitter a výchova dramatizací v Milíčově domě v Praze, in: Speciální pedagogika 8, 1998, č. 2, s. 30–38; P. Kohn, Kolik naděje má smrt, 2000, passim; J. Křesťan, O. F. v Praze (1928–1950), in: Našim jubilantkám, A. Pazderová (ed.), 2000, s. 145–163; K. Pospíšilová, Výchovná práce v životním díle O. F., 2003, diplomová práce FF UK, Praha (se soupisem pramenů a literatury).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková

• 

  Olga Fierzová a Přemysl Pitter