FIERZOVÁ Olga 26.7.1900-17.6.1990: Porovnání verzí
(FIERZOVÁ_Olga_26.7.1900-1990) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.7.1900 | | datum narození = 26.7.1900 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Baden (Švýcarsko) |
− | | datum úmrtí = 1990 | + | | datum úmrtí = 17.6.1990 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Affoltern am Albis (u Curychu, Švýcarsko) |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
39- Organizátor veřej. Zdravot. nebo soc. péče | 39- Organizátor veřej. Zdravot. nebo soc. péče | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FIERZOVÁ, Olga,''' ''* 26. 7. 1900 Baden (Švýcarsko), † 17. 6. 1990 Affoltern am Albis (u Curychu, Švýcarsko), pedagožka, sociální pracovnice, odborná spisovatelka'' | ||
+ | |||
+ | V rodišti prožila prvních deset let života, poté se s rodiči přestěhovala | ||
+ | do Bruselu. Navštěvovala tam francouzské školy. Studiem | ||
+ | učitelského ústavu (1920) učinila první kroky na cestě | ||
+ | k pedagogickému vzdělání. Chtěla působit na veřejných školách | ||
+ | v rodišti. Nebylo to však vzhledem k obtížím s nostrifikací titulu | ||
+ | možné. Rozhodla se proto pokračovat ve studiu na Pedagogickém | ||
+ | institutu J. J. Rousseaua v Ženevě (1921–25) a vydělávala | ||
+ | si přitom jako domácí učitelka. Po úspěšném zakončení institutu | ||
+ | získala nabídku vyučovat francouzštinu v dívčím penzionátu | ||
+ | The Garden School blízko Londýna. Sociální cítění ji však vedlo | ||
+ | k zájmu o zanedbané a chudé děti, pro které bylo kvalitní | ||
+ | vzdělání, jaké získávaly její tehdejší žákyně, nedostupné. Seznámila | ||
+ | se s pacifistickým Hnutím pro mezinárodní smír, podporovala | ||
+ | je a tlumočila na jeho konferencích. 1926 se na Mírové | ||
+ | škole tohoto hnutí v německém Oberammergau seznámila se | ||
+ | sekretářem české sekce Přemyslem Pittrem. Zaujaly ji jeho myšlenky | ||
+ | i praktické snahy, kterými pomáhal dětem z chudých rodin | ||
+ | žijících především na pražském předměstí Žižkov. 1927 přijela | ||
+ | na Pittrovo pozvání poprvé do Prahy, aby viděla zblízka, jak | ||
+ | své plány uskutečňuje. Jeho činnost i osobnost F. natolik zaujaly, | ||
+ | že 1928 se v Praze usadila natrvalo. Rychle se sžila s novým | ||
+ | prostředím, její jazykové nadání jí umožnilo dokonale zvládnout | ||
+ | i jazyk nové vlasti, jak Československo sama nazývala. | ||
+ | |||
+ | Stala se nejbližší spolupracovnicí P. Pittra při uskutečňování | ||
+ | jeho vzdělávacích a výchovných plánů a uplatnila i mnohé vlastní | ||
+ | návrhy. Současně se starala o administrativní agendu, vedla | ||
+ | účetnictví a pomáhala organizačně při stavbě tzv. Milíčova | ||
+ | domu. Ten byl otevřen 1933 a umožnil rozšířit a prohloubit | ||
+ | charitativně vzdělávací program. Své místo odmítla opustit i v kritickém období před nacistickou okupací a v jejím průběhu. | ||
+ | 1938 přispěla k otevření dětské ozdravovny v Mýtě nedaleko | ||
+ | Rokycan, která byla dalším zařízením na podporu potřebných | ||
+ | dětí. 1939 nevyhověla výzvám švýcarských úřadů k odjezdu | ||
+ | z českých zemí, kde mohli být i občané neutrálních zemí vystaveni | ||
+ | nebezpečí ze strany nacistů. Doba nacistické okupace a války | ||
+ | patřila k nejvýznamnějším etapám v činnosti F. K nejpotřebnějším | ||
+ | tehdy patřily židovské děti, které nalézaly v mýtské | ||
+ | ozdravovně i v Milíčově domě azyl. F. organizovala pomoc židovským | ||
+ | rodinám, zejména je zásobovala potravinami a snažila | ||
+ | se ulehčovat jejich úděl i po transportech do koncentračních táborů. | ||
+ | Po porážce nacistického Německa se zapojila do tzv. akce | ||
+ | Zámky. Ve Štiříně, Olešovicích, Kamenici, Lojovicích a penzionu | ||
+ | Ládví se P. Pittrovi podařilo pro více než osm set nejvíce postižených | ||
+ | a opuštěných dětí vracejících se z koncentračních táborů | ||
+ | zajistit ozdravné pobyty. Byly mezi nimi i německé děti | ||
+ | z odsunutých rodin. 1947 byla akce Zámky ukončena. O rok | ||
+ | později převzal Milíčův dům do správy Ústřední národní výbor | ||
+ | v Praze. F. však pokračovala v práci až do 1950, kdy odjela do | ||
+ | Švýcarska na pohřeb své sestry. Návrat jí československé úřady | ||
+ | nepovolily. Pitter působil jako ředitel Milíčova domu do 1951. | ||
+ | Vzhledem k tomu, že mu hrozilo zatčení, pomohla F. zorganizovat | ||
+ | jeho útěk za hranice. Opět se oba sešli při společné péči | ||
+ | o české a slovenské emigranty v utečeneckém táboře Valka | ||
+ | u Norimberka (Německo). Po uzavření tábora přesídlili oba | ||
+ | 1962 do švýcarského Affolternu. V prosinci téhož roku začali | ||
+ | vydávat exilový časopis ''Hovory s pisateli''. F. v něm navázala na | ||
+ | předválečnou a poválečnou odbornou publikační činnost. | ||
+ | 1963–76 organizovali společenský i kulturní život československých | ||
+ | emigrantů ve Švýcarsku prostřednictvím Husova sboru | ||
+ | Čechů a Slováků, Svazu československých spolků ve Švýcarsku, | ||
+ | Československé doplňovací školy (od 1971) ad. 1977, rok po | ||
+ | smrti Pittra, docílila F. založení spolku MILIDA (Milíčův dům | ||
+ | ve Švýcarsku). Nadále pečovala o pozůstalost a archiv svého celoživotního | ||
+ | spolupracovníka, které byly 1991 převzaty Pedagogickým | ||
+ | muzeem J. A. Komenského. Mimořádná osobnost | ||
+ | F. byla oceněna několika vyznamenáními a vzpomínkovými | ||
+ | akcemi. 1977 jí bylo uděleno izraelské vyznamenání Medaile | ||
+ | spravedlivých mezi národy a 1985 byl k její poctě vysazen strom | ||
+ | v Aleji spravedlivých v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě. | ||
+ | Z české strany se za života oficiálních poct nedočkala, až in memoriam | ||
+ | 2000 jí bylo uděleno státní vyznamenání medaile Za | ||
+ | zásluhy o stát 1. stupně. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Fridtjof Nansen, hrdina naší doby, 1932; Albert Schweitzer, doktor pralesa, | ||
+ | 1933; Z odkazu Přemysla Pittera, Affoltern am Albis 1985 (zvl. otisk z časopisu | ||
+ | Hovory s pisateli); Přemysl Pitter a jeho dílo, in: Nad vřavou nenávisti, | ||
+ | 1996; Dětské osudy z doby poválečné, záznamy ze záchranné akce přátel | ||
+ | Milíčova domu v Praze, 1992 (německy s titulem Kinderschicksale in den | ||
+ | Wirren der Nachkriegszeit, 2000). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' T. Pasák, Život Přemysla Pittera, 1995, passim; M. Cettl, O. F., Přemysl | ||
+ | Pitter a výchova dramatizací v Milíčově domě v Praze, in: Speciální pedagogika | ||
+ | 8, 1998, č. 2, s. 30–38; P. Kohn, Kolik naděje má smrt, 2000, passim; | ||
+ | J. Křesťan, O. F. v Praze (1928–1950), in: Našim jubilantkám, A. Pazderová | ||
+ | (ed.), 2000, s. 145–163; K. Pospíšilová, Výchovná práce v životním díle | ||
+ | O. F., 2003, diplomová práce FF UK, Praha (se soupisem pramenů a literatury). | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Řádka 16: | Řádka 108: | ||
[[Kategorie:1900]] | [[Kategorie:1900]] | ||
+ | [[Kategorie:Baden]] | ||
[[Kategorie:1990]] | [[Kategorie:1990]] | ||
+ | [[Kategorie:Affoltern am Albis]] |
Verze z 24. 12. 2017, 11:19
Olga FIERZOVÁ | |
Narození | 26.7.1900 |
---|---|
Místo narození | Baden (Švýcarsko) |
Úmrtí | 17.6.1990 |
Místo úmrtí | Affoltern am Albis (u Curychu, Švýcarsko) |
Povolání |
63- Spisovatel 39- Organizátor veřej. Zdravot. nebo soc. péče |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83322 |
FIERZOVÁ, Olga, * 26. 7. 1900 Baden (Švýcarsko), † 17. 6. 1990 Affoltern am Albis (u Curychu, Švýcarsko), pedagožka, sociální pracovnice, odborná spisovatelka
V rodišti prožila prvních deset let života, poté se s rodiči přestěhovala do Bruselu. Navštěvovala tam francouzské školy. Studiem učitelského ústavu (1920) učinila první kroky na cestě k pedagogickému vzdělání. Chtěla působit na veřejných školách v rodišti. Nebylo to však vzhledem k obtížím s nostrifikací titulu možné. Rozhodla se proto pokračovat ve studiu na Pedagogickém institutu J. J. Rousseaua v Ženevě (1921–25) a vydělávala si přitom jako domácí učitelka. Po úspěšném zakončení institutu získala nabídku vyučovat francouzštinu v dívčím penzionátu The Garden School blízko Londýna. Sociální cítění ji však vedlo k zájmu o zanedbané a chudé děti, pro které bylo kvalitní vzdělání, jaké získávaly její tehdejší žákyně, nedostupné. Seznámila se s pacifistickým Hnutím pro mezinárodní smír, podporovala je a tlumočila na jeho konferencích. 1926 se na Mírové škole tohoto hnutí v německém Oberammergau seznámila se sekretářem české sekce Přemyslem Pittrem. Zaujaly ji jeho myšlenky i praktické snahy, kterými pomáhal dětem z chudých rodin žijících především na pražském předměstí Žižkov. 1927 přijela na Pittrovo pozvání poprvé do Prahy, aby viděla zblízka, jak své plány uskutečňuje. Jeho činnost i osobnost F. natolik zaujaly, že 1928 se v Praze usadila natrvalo. Rychle se sžila s novým prostředím, její jazykové nadání jí umožnilo dokonale zvládnout i jazyk nové vlasti, jak Československo sama nazývala.
Stala se nejbližší spolupracovnicí P. Pittra při uskutečňování jeho vzdělávacích a výchovných plánů a uplatnila i mnohé vlastní návrhy. Současně se starala o administrativní agendu, vedla účetnictví a pomáhala organizačně při stavbě tzv. Milíčova domu. Ten byl otevřen 1933 a umožnil rozšířit a prohloubit charitativně vzdělávací program. Své místo odmítla opustit i v kritickém období před nacistickou okupací a v jejím průběhu. 1938 přispěla k otevření dětské ozdravovny v Mýtě nedaleko Rokycan, která byla dalším zařízením na podporu potřebných dětí. 1939 nevyhověla výzvám švýcarských úřadů k odjezdu z českých zemí, kde mohli být i občané neutrálních zemí vystaveni nebezpečí ze strany nacistů. Doba nacistické okupace a války patřila k nejvýznamnějším etapám v činnosti F. K nejpotřebnějším tehdy patřily židovské děti, které nalézaly v mýtské ozdravovně i v Milíčově domě azyl. F. organizovala pomoc židovským rodinám, zejména je zásobovala potravinami a snažila se ulehčovat jejich úděl i po transportech do koncentračních táborů. Po porážce nacistického Německa se zapojila do tzv. akce Zámky. Ve Štiříně, Olešovicích, Kamenici, Lojovicích a penzionu Ládví se P. Pittrovi podařilo pro více než osm set nejvíce postižených a opuštěných dětí vracejících se z koncentračních táborů zajistit ozdravné pobyty. Byly mezi nimi i německé děti z odsunutých rodin. 1947 byla akce Zámky ukončena. O rok později převzal Milíčův dům do správy Ústřední národní výbor v Praze. F. však pokračovala v práci až do 1950, kdy odjela do Švýcarska na pohřeb své sestry. Návrat jí československé úřady nepovolily. Pitter působil jako ředitel Milíčova domu do 1951. Vzhledem k tomu, že mu hrozilo zatčení, pomohla F. zorganizovat jeho útěk za hranice. Opět se oba sešli při společné péči o české a slovenské emigranty v utečeneckém táboře Valka u Norimberka (Německo). Po uzavření tábora přesídlili oba 1962 do švýcarského Affolternu. V prosinci téhož roku začali vydávat exilový časopis Hovory s pisateli. F. v něm navázala na předválečnou a poválečnou odbornou publikační činnost. 1963–76 organizovali společenský i kulturní život československých emigrantů ve Švýcarsku prostřednictvím Husova sboru Čechů a Slováků, Svazu československých spolků ve Švýcarsku, Československé doplňovací školy (od 1971) ad. 1977, rok po smrti Pittra, docílila F. založení spolku MILIDA (Milíčův dům ve Švýcarsku). Nadále pečovala o pozůstalost a archiv svého celoživotního spolupracovníka, které byly 1991 převzaty Pedagogickým muzeem J. A. Komenského. Mimořádná osobnost F. byla oceněna několika vyznamenáními a vzpomínkovými akcemi. 1977 jí bylo uděleno izraelské vyznamenání Medaile spravedlivých mezi národy a 1985 byl k její poctě vysazen strom v Aleji spravedlivých v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě. Z české strany se za života oficiálních poct nedočkala, až in memoriam 2000 jí bylo uděleno státní vyznamenání medaile Za zásluhy o stát 1. stupně.
D: Fridtjof Nansen, hrdina naší doby, 1932; Albert Schweitzer, doktor pralesa, 1933; Z odkazu Přemysla Pittera, Affoltern am Albis 1985 (zvl. otisk z časopisu Hovory s pisateli); Přemysl Pitter a jeho dílo, in: Nad vřavou nenávisti, 1996; Dětské osudy z doby poválečné, záznamy ze záchranné akce přátel Milíčova domu v Praze, 1992 (německy s titulem Kinderschicksale in den Wirren der Nachkriegszeit, 2000).
L: T. Pasák, Život Přemysla Pittera, 1995, passim; M. Cettl, O. F., Přemysl Pitter a výchova dramatizací v Milíčově domě v Praze, in: Speciální pedagogika 8, 1998, č. 2, s. 30–38; P. Kohn, Kolik naděje má smrt, 2000, passim; J. Křesťan, O. F. v Praze (1928–1950), in: Našim jubilantkám, A. Pazderová (ed.), 2000, s. 145–163; K. Pospíšilová, Výchovná práce v životním díle O. F., 2003, diplomová práce FF UK, Praha (se soupisem pramenů a literatury).
Pavla Vošahlíková