FIKARI Miroslav 12.9.1912-17.2.1982: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 17.2.1982
 
| datum úmrtí = 17.2.1982
 
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
 
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 180
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 18. 11. 2019, 16:27

Miroslav FIKARI
Narození 12.9.1912
Místo narození Praha
Úmrtí 17.2.1982
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 180
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55088

FIKARI, Miroslav, * 12. 9. 1912 Praha, † 17. 2. 1982 Bratislava (Slovensko), loutkář, malíř, grafik, pedagog

Od 1925 působil jako výtvarník, loutkoherec a režisér v ochotnickém souboru Družstva pro postavení tělocvičny Sokola v Praze- Vinohradech, od 1928 studoval na pražské Státní grafické škole, 1932–38 na UMPRUM u F. Kysely, 1946/47 na DAMU scénografii a jevištní výtvarnictví u F. Tröstera. 1939–44 byl asistentem na UMPRUM, 1944–45 pracoval v Památkovém úřadu, 1945–47 jako asistent na VŠUP v Praze. Během třicátých a čtyřicátých let scénograficky spolupracoval s několika divadly, navrhoval výpravy pro pražská divadla Disk a D 34. Poté odešel na Slovensko a 1947–80 vyučoval na grafickém oddělení Střední školy uměleckého průmyslu v Bratislavě, kde 1950 založil a do 1962 vedl loutkářský soubor, který se díky svému modernímu pojetí loutkářství a využíváním netradičních postupů stal jedním z nejlepších amatérských těles, a vystupoval na slovenských (Bratislava, Košice, Trenčín, Žilina) a celostátních přehlídkách (Chrudim, Praha). F. využíval všech forem loutkového divadla: maňáskového (Húsatko, 1950; Veľký Ivan, 1953; Zvieratká a vodník Topelec, 1955; Bubáci, 1959), dvouručních loutek (Zlato kráľa Magamona, 1954), plošných loutek v kombinaci s maňásky (Na počiatku bola nuda, 1961), laternymagiky (Cínový vojačik, 1960). Inspiraci divadlem Dálného východu i poetickou stínohru využil např. ve hrách Ej, zapískal Jánošík, Král Lávra (obě 1956), Radúz a Mahulena (1958) a Panelová estráda s kladiátorom (1962). K některým hrám navrhoval i scénu a napsal technické a režijní poznámky. Jako režisér, výtvarník i loutkoherec se F. zasloužil o rozvoj slovenského amatérského loutkářství. 1951 inicioval založení souboru Radost, 1960 Stálé loutkové ochotnické scény v Domě osvěty v Bratislavě ad. 1969 přispěl k první slovenské souborné výstavě loutek v Martině. Jako pedagog vychoval řadu významných slovenských interpretů a autorů (V. Predmerský, M. Tomanová, J. Pogorielová, H. Cigánová, V. Popovič). Publikoval v časopisech Československý loutkář, Javisko ad. Spolu J. Ozábalem napsal metodickou příručku Sólista s bábkou (1983), podílel se na organizování přehlídky Divadelní dílny v Martině, od 1972 byl členem mezinárodní organizace UNIMA, 1961 získal čestný odznak Václava Matěje Kopeckého. Patřil k průkopníkům moderního loutkářství v Československu. Věnoval se i malbě, grafice a knižním ilustracím. Své práce vystavoval v Praze (1940, 1946), Bratislavě (1948), Martině (1967) a v Púchově (1980).

D: knihy: Aranžovanie 1, Bratislava 1956 (s J. Prachárem); Ako začať, Bratislava 1960; Stručný prehľad umeleckých grafických techník, Bratislava 1971.

L: Bábkar telom i dušou, in: Československý loutkář 26, 1976, č. 5, s. 108–110; M. F., Zo spomienok, in: V. Štefko, Slovenské ochotnícke bábkové divadlo, Bratislava 1979, s. 105–111; V. Predmerský, Cena spomienky: M. F., in: Javisko 29, 1997, č. 9, s. 32; Ďakujeme, pán profesor: Spomienka na M. F., in: Kultúrny život 3, 2002, č. 7, s. 4–5; nekrology in: Československý loutkář 32, 1982, č. 5, s. 104; Javisko 14, 1982, č. 5, s. 283; Učitelské noviny 32, 1982, č. 12, s. 11; Výtvarný život 27, 1982, č. 6, s. 44; Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, Bratislava 1989, s. 365; BLS 2, s. 563; Encyclopaedia Beliana 4, Bratislava 2005, s. 393.

Anna Šourková