Biografický slovník
FIKAR Ladislav 29.6.1920-17.7.1975: Porovnání verzí
(FIKAR_Ladislav_29.6.1920-17.7.1975) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Ladislav FIKAR | | jméno = Ladislav FIKAR | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Fikar Ladislav portret.jpg |
| datum narození = 29.6.1920 | | datum narození = 29.6.1920 | ||
| − | | místo narození = Samotín | + | | místo narození = Samotín (č. o. Sněžné u Žďáru nad Sázavou) |
| datum úmrtí = 17.7.1975 | | datum úmrtí = 17.7.1975 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 179-180 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''FIKAR, Ladislav,''' ''* 29. 6. 1920 Samotín (č. o. Sněžné u Žďáru nad Sázavou), † 17. 7. 1975 Praha, básník, překladatel, nakladatelský a filmový pracovník'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se v rodině malého rolníka. 1941 maturoval na reálném | ||
| + | gymnáziu v Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě a pak byl do | ||
| + | konce války totálně nasazen v pražských průmyslových podnicích. | ||
| + | Filozofii a srovnávací dějiny literatury studoval 1945–48 | ||
| + | na FF UK v Praze, avšak studium nedokončil. 1945–47 vedl | ||
| + | divadelní referát v deníku ''Mladá fronta'', 1947 nastoupil jako redaktor | ||
| + | do nakladatelství Borový, přeměněného od 1948 na nakladatelství | ||
| + | Československý spisovatel. 1952–56 byl jeho šéfredaktorem, | ||
| + | 1956–59 ředitelem. V čele největšího literárního | ||
| + | nakladatelství v republice se snažil prosadit liberalizaci vydavatelské | ||
| + | politiky, uvolnit cenzuru a pomáhat kádrově méně vhodným | ||
| + | pracovníkům. V rámci bouřlivé reorganizace byl 1959 | ||
| + | z funkce odvolán a 1960 nastoupil do čela jedné z tvůrčích skupin | ||
| + | Československého státního filmu. Během necelého desetiletí | ||
| + | stál u zrodu padesáti osmi filmových děl, většinou politicky | ||
| + | provokativních nebo umělecky novátorských, zvláště některých | ||
| + | filmů nové české vlny. Byl např. dramaturgem Vávrových filmů | ||
| + | ''Romance pro křídlovku'' a ''Zlatá reneta'', snímků V. Jasného ''Přežil jsem svou smrt'', ''Procesí k Panence'', | ||
| + | ''Až přijde kocour'', ''Dýmky'', režiséra | ||
| + | K. Kachyni a scenáristy J. Procházky ''Závrať'', ''Naděje'', ''Vysoká zeď'', ''Ať žije republika'', ''Kočár do Vídně'', | ||
| + | ''Noc nevěsty'', filmových debutů | ||
| + | J. Menzla, V. Chytilové, P. Juráčka apod. Podstatně se zasloužil | ||
| + | o rozmach českého filmového umění v šedesátých letech. | ||
| + | 1968 byl znovu povolán do ředitelské funkce v Československém | ||
| + | spisovateli, po svém vyloučení z KSČ 1970 pak odvolán. | ||
| + | 1970–73 působil jako provozní tajemník nakladatelství Albatros, | ||
| + | 1973 odešel do invalidního důchodu. | ||
| + | |||
| + | Básně ve ''Studentském časopisu'' otiskoval už jako gymnazista ve | ||
| + | druhé polovině třicátých let. V odloučení od domova vznikala | ||
| + | za války jeho první básnická sbírka ''Samotín'', jejíž vydání krátce | ||
| + | po osvobození zůstává jedním z nejvýznamnějších českých básnických | ||
| + | debutů poválečné doby. V melodických, sevřených verších | ||
| + | hluboké citovosti a výrazové síly F. podal bilanci svého chlapeckého | ||
| + | zrání s jeho milostným napětím, ztrátou jistot rodiny | ||
| + | a rodiště, okouzlením ze smyslového života i duchovního zážitku. | ||
| + | Nadto je sbírka objevná i z hlediska poetologického (metafora, | ||
| + | eufonie, práce s motivem a slovem atd.). ''Samotín'' navázal na poetiku | ||
| + | J. Ortena a byl blízký poválečnému dynamoarchismu. | ||
| + | S novými verši F. přišel až 1966 ve druhé, podstatně přepracované a rozšířené verzi ''Samotína'', kde zdůraznil prvky archetypálnosti | ||
| + | mj. studánky, ohně, džbánu a slov-zaklínadel, jimiž odpověděl | ||
| + | na dobové výzvy obrody básnického jazyka a vidění. V posmrtně | ||
| + | vydané, nedokončené knize ''Kámen na hrob'' (1988 v mnichovské | ||
| + | edici Poezie mimo domov) se F. pokusil o bilanci, o zúčtování | ||
| + | se životem a vyrovnání s blížícím se skonem, sbírka však | ||
| + | obsahuje i básně erotické a jinotajné hněvivé básně občanské. | ||
| + | Mnoho úsilí F. věnoval básnickému překladu, zejména z ruštiny. | ||
| + | Překládal hry A. P. Čechova a A.N. Ostrovského pro potřeby divadelních | ||
| + | souborů, Puškinovu ''Pohádku o caru Saltánovi'' nebo | ||
| + | Jeseninovy básně. Vrcholem jeho překladatelského úsilí se staly | ||
| + | dobově mohutně rezonující ''Sloky lásky'' S. Ščipačova (prvně | ||
| + | 1952). Sporadicky překládal i z němčiny (R. M. Rilke, ''Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka''; | ||
| + | ''...a na ochozech smrt jsi viděl stát''; ''Na horách srdce'') a angličtiny (Shakespearova ''Bouře''). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' SČS 1, s. 168–169; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP, Praha, torzo písemné pozůstalosti (inventář T. Pavlíček, 1996); | ||
| + | knihovna Divadelního ústavu, Praha, překlady her. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/135573 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1920]] | [[Kategorie:1920]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Sněžné]] |
[[Kategorie:1975]] | [[Kategorie:1975]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 10. 6. 2020, 16:07
| Ladislav FIKAR | |
 | |
| Narození | 29.6.1920 |
|---|---|
| Místo narození | Samotín (č. o. Sněžné u Žďáru nad Sázavou) |
| Úmrtí | 17.7.1975 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 179-180 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55087 |
FIKAR, Ladislav, * 29. 6. 1920 Samotín (č. o. Sněžné u Žďáru nad Sázavou), † 17. 7. 1975 Praha, básník, překladatel, nakladatelský a filmový pracovník
Narodil se v rodině malého rolníka. 1941 maturoval na reálném gymnáziu v Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě a pak byl do konce války totálně nasazen v pražských průmyslových podnicích. Filozofii a srovnávací dějiny literatury studoval 1945–48 na FF UK v Praze, avšak studium nedokončil. 1945–47 vedl divadelní referát v deníku Mladá fronta, 1947 nastoupil jako redaktor do nakladatelství Borový, přeměněného od 1948 na nakladatelství Československý spisovatel. 1952–56 byl jeho šéfredaktorem, 1956–59 ředitelem. V čele největšího literárního nakladatelství v republice se snažil prosadit liberalizaci vydavatelské politiky, uvolnit cenzuru a pomáhat kádrově méně vhodným pracovníkům. V rámci bouřlivé reorganizace byl 1959 z funkce odvolán a 1960 nastoupil do čela jedné z tvůrčích skupin Československého státního filmu. Během necelého desetiletí stál u zrodu padesáti osmi filmových děl, většinou politicky provokativních nebo umělecky novátorských, zvláště některých filmů nové české vlny. Byl např. dramaturgem Vávrových filmů Romance pro křídlovku a Zlatá reneta, snímků V. Jasného Přežil jsem svou smrt, Procesí k Panence, Až přijde kocour, Dýmky, režiséra K. Kachyni a scenáristy J. Procházky Závrať, Naděje, Vysoká zeď, Ať žije republika, Kočár do Vídně, Noc nevěsty, filmových debutů J. Menzla, V. Chytilové, P. Juráčka apod. Podstatně se zasloužil o rozmach českého filmového umění v šedesátých letech. 1968 byl znovu povolán do ředitelské funkce v Československém spisovateli, po svém vyloučení z KSČ 1970 pak odvolán. 1970–73 působil jako provozní tajemník nakladatelství Albatros, 1973 odešel do invalidního důchodu.
Básně ve Studentském časopisu otiskoval už jako gymnazista ve druhé polovině třicátých let. V odloučení od domova vznikala za války jeho první básnická sbírka Samotín, jejíž vydání krátce po osvobození zůstává jedním z nejvýznamnějších českých básnických debutů poválečné doby. V melodických, sevřených verších hluboké citovosti a výrazové síly F. podal bilanci svého chlapeckého zrání s jeho milostným napětím, ztrátou jistot rodiny a rodiště, okouzlením ze smyslového života i duchovního zážitku. Nadto je sbírka objevná i z hlediska poetologického (metafora, eufonie, práce s motivem a slovem atd.). Samotín navázal na poetiku J. Ortena a byl blízký poválečnému dynamoarchismu. S novými verši F. přišel až 1966 ve druhé, podstatně přepracované a rozšířené verzi Samotína, kde zdůraznil prvky archetypálnosti mj. studánky, ohně, džbánu a slov-zaklínadel, jimiž odpověděl na dobové výzvy obrody básnického jazyka a vidění. V posmrtně vydané, nedokončené knize Kámen na hrob (1988 v mnichovské edici Poezie mimo domov) se F. pokusil o bilanci, o zúčtování se životem a vyrovnání s blížícím se skonem, sbírka však obsahuje i básně erotické a jinotajné hněvivé básně občanské. Mnoho úsilí F. věnoval básnickému překladu, zejména z ruštiny. Překládal hry A. P. Čechova a A.N. Ostrovského pro potřeby divadelních souborů, Puškinovu Pohádku o caru Saltánovi nebo Jeseninovy básně. Vrcholem jeho překladatelského úsilí se staly dobově mohutně rezonující Sloky lásky S. Ščipačova (prvně 1952). Sporadicky překládal i z němčiny (R. M. Rilke, Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka; ...a na ochozech smrt jsi viděl stát; Na horách srdce) a angličtiny (Shakespearova Bouře).
L: SČS 1, s. 168–169; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury).
P: LA PNP, Praha, torzo písemné pozůstalosti (inventář T. Pavlíček, 1996); knihovna Divadelního ústavu, Praha, překlady her.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
