FILCÍK Jan Nepomuk Josef 19.11.1785-25.1.1837: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 25.1.1837
 
| datum úmrtí = 25.1.1837
 
| místo úmrtí = Chrast (u Chrudimi)
 
| místo úmrtí = Chrast (u Chrudimi)
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />62- Osvětový nebo veřejný činitel<br />63- Spisovatel<br />78- Hudební interpret<br />
62- Osvětový nebo veřejný činitel
+
63- Spisovatel
+
78- Hudební interpret
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 182-183
 
}}
 
}}
  

Verze z 18. 11. 2019, 18:59

Jan Nepomuk Josef FILCÍK
Narození 19.11.1785
Místo narození Kopidlno
Úmrtí 25.1.1837
Místo úmrtí Chrast (u Chrudimi)
Povolání 61- Pedagog
62- Osvětový nebo veřejný činitel
63- Spisovatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 182-183
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55093

FILCÍK, Jan Nepomuk Josef, * 19. 11. 1785 Kopidlno, † 25. 1. 1837 Chrast (u Chrudimi), učitel, hudebník, skladatel, pedagogický spisovatel

Pro učitelskou dráhu se rozhodl už v mládí navzdory nepříznivým podmínkám týkajícím se zabezpečení výuky i vlastní existence. Výchozí pedagogické vzdělání získal 1803 podobně jako většina učitelů triviálek v několikaměsíčním kursu při hlavní škole v Jičíně. 1804 nastoupil jako pomocný učitel do školy v Kolíně. Brzy však poznal, že pro pedagogickou práci byl tzv. preparandou připraven zcela nedostatečně. Rozhodl se proto své znalosti prohloubit a pokračoval ve svém vzdělávání v Praze, kde navštěvoval 1805 tzv. normální školu. Ta nabízela kvalitnější výuku, ovšem jen v němčině. Pro F., ačkoli celý život učil a působil v českém prostředí, to však nebyla vážná překážka a školu úspěšně v témže roce zakončil. Další dvě léta učil v Praze na Hradčanech, poté se vrátil do rodného kraje, kde získal postupně místo pomocného učitele v Ostružné a v Hrochově Týnci. 1812 přesídlil už jako skutečný učitel do Chrasti, kde žil a pracoval až do smrti. Jeho učitelské působení bylo oceňováno nejen žáky i rodiči, ale také školskými a církevními institucemi. Obdržel několik pochvalných dekretů od zemských úřadů a královéhradecké biskupské konzistoře, 1830 mu byl udělen titul vzorný učitel. Vedle vlastní výuky se věnoval i tvorbě učebnic, zejména pro základní výuku matematiky, přírodopisu, psaní, vlastivědy apod. Některá díla vyšla až po jeho smrti a řada prací zůstala v rukopisu. Významnou kapitolu v F. činnosti zaujímala hudba. Vzápětí po příchodu do Chrasti založil smíšený sbor, se kterým uváděl i náročné skladby J. Haydna, W. A. Mozarta ad. K vrcholným hudebním produkcím pod F. vedením patřilo např. 1831 Mozartovo Requiem a v následujícím roce uvedené Miserere téhož skladatele. V souladu s osvícenskými tradicemi nevěnoval ve výuce pozornost jen čtení, psaní a počítání (tzv. triviu), ale také základům přírodovědy, historie, zeměpisu a zmíněné hudbě, dále také praktickým dovednostem, především včelařství a sadařství. K F. žákům patřila přímo i nepřímo řada českých učitelů. K jeho odkazu se v následující generaci hlásil především F. Čupr a později další až do dneška. 1864 byl na chrasteckém hřbitově odhalen F. pomník a při té příležitosti shrnul F. Čupr jako jeden z prvních jeho životní osudy a pedagogické zásluhy. Ani později nebyl F. zapomenut a Základní umělecká škola v Chrasti nese jeho jméno. Některá F. díla zůstala v rukopisech, např.: Početní kniha, Vyučování řeči německé, Generálbas český aneb pravidla varhanická.

D: Pravidla dobropísemnosti české, 1822 (2., rozšířené vyd. 1827); Proč a proto při umění početním, 1824 (další rozšířená vyd. pod názvem Rychlý počtář, 1830, 1833); Písemnosti pro nejútlejší mládež českou a moravskou, 1831;Houslí škola, 1832; Mravný kalendář s uvedením do zpěvu, 1833; Přírodopis co kratochvilník školní, 1835; Starožitnosti, 1843; Zahradníček, 1844, 1849.

L: RSN 3, s. 90; OSN 9, s. 198; MSN 2, s. 736; HS 1, s. 321; MČE 2, s. 428; Koleška D, s. 72; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského, 1885, s. 91–94; J. V. Novák – K. Vorovka, Kniha moudrosti, sborník aforismů a sentencí pedagogických, 1892, s. 311; J. Šmíd, Obraz života a působení J. N. F., in: Beseda učitelská 1900; M. Veleta, Některé východočeské kantorské rody a česká hudebně výchovná tradice, in: Sborník Pedagogické fakulty Hradec Králové 14, 1971, zvl. s. 21–30 (rodokmen); J. Ludvová, Česká hudební teorie 1750–1850, in: Studie ČSAV 23, 1985, rejstřík (s bibliografií); H. Prchalová, J. N. F., 1785–1837: životopisný medailonek k 200. výročí narození pedagoga, 1985; M. Králová, Chrastecký učitel J. N. F. a jeho metoda vyučování německého jazyka, 1996, bakalářská práce, Univerzita Pardubice; J. Kučera – J. Zeman a kol., Spisovatelé Chrudimska 1, 1999, s. 69–73; D. Luxová, J. N. F. aneb národní buditel světa učitelského, 2008, bakalářská práce UP, Olomouc (se soupisem pramenů a literatury).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková