FILIPEC Jan 1431-28.6.1509: Porovnání verzí
(FILIPEC_Jan_1431-17.6.1509) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1431 | | datum narození = 1431 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Prostějov |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 28.6.1509 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Uherské Hradiště |
− | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
− | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 188-189 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FILIPEC, Jan''' ''(též FILIPECZ), * 1431 Prostějov, † 28. 6. 1509 Uherské Hradiště, římskokatolický kněz, biskup, františkán, diplomat'' | ||
+ | |||
+ | O jeho rodičích, mládí a vzdělání je známo jen málo. Byl synem | ||
+ | Filipa z Prostějova a podle bratrské historiografie navštěvoval | ||
+ | utrakvistickou školu v rodišti. Podle pozdější zprávy A. Bonfiniho | ||
+ | se 1468 dostal do Uher a pravděpodobně vstoupil do služeb | ||
+ | transylvánského vojvody Mikuláše Čupora. Od počátku sedmdesátých | ||
+ | let aktivně působil v kanceláři Matyáše Korvína a věnoval | ||
+ | se především českým záležitostem. V listopadu 1472 byl | ||
+ | přítomen jednání s Vilémem z Pernštejna v Šoproni, 1474–75 | ||
+ | pracoval pro Matyáše na Moravě a ve stejné době je doložen jako | ||
+ | probošt metropolitní kapituly sv. Štěpána v Ostřihomi. 1476 se | ||
+ | stal biskupem ve Velkém Varadíně (dnes Oradea v Rumunsku) | ||
+ | a společně s vratislavským biskupem Rudolfem z Rüdesheimu | ||
+ | vedl královské poselstvo do Neapole, které se vrátilo s novou | ||
+ | uherskou královnou Beatrix Aragonskou. Na konci sedmdesátých | ||
+ | let sehrál důležitou roli ve složitých diplomatických jednáních | ||
+ | o otázkách českého kralování Matyáše Korvína, byl jedním | ||
+ | ze strůjců mírových dohod mezi ním a Vladislavem Jagellonským | ||
+ | (1478, 1479), předtím se rovněž podílel na mírových jednáních | ||
+ | uherského panovníka v Rakousích (1477). Dále působil | ||
+ | 1479–81 jako slezský zemský hejtman. Jeho další aktivity byly spíše diplomatického rázu. 1481 pobýval ve Vídni a v Říši, kde | ||
+ | zastupoval zájmy uherského panovníka, 1482–83 navštívil | ||
+ | Řím, tam patrně projednával záležitosti spojené se svým biskupským | ||
+ | úřadem. Po návratu na podzim 1483 působil u královského | ||
+ | dvora a věnoval se středoevropské politice; zastupoval panovníka | ||
+ | především na Moravě, ale i v Čechách a v Rakousích | ||
+ | a 1486 organizoval druhou schůzku Vladislava Jagellonského | ||
+ | a Matyáše Korvína v Jihlavě. V moravských záležitostech vystupoval | ||
+ | jako olomoucký biskup. Tento úřad získal někdy během | ||
+ | 1483, byl zástupcem královým a také jednou z nejvýznamnějších | ||
+ | osobností země té doby. 1486–90 byl rovněž tajným kancléřem | ||
+ | uherského království. 1487 podnikl dlouhou cestu do severní | ||
+ | Itálie a Francie, kde řídil několik jednání. Týkala se např. | ||
+ | tureckého sultána Džema, jenž byl držen v zajetí ve Francii a jehož | ||
+ | chtěl pro své plány získat uherský král, a Matyášova syna | ||
+ | Jana Korvína, jehož F. zastupoval v Miláně při uzavření svatby | ||
+ | per procuram s Biancou Marií, sestrou milánského vévody Giana | ||
+ | Galeazza Marii Sforzy. Po návratu k uherskému dvoru (únor | ||
+ | 1488) působil znovu především v českých zemích a v Rakousích, | ||
+ | kde na konci Matyášovy vlády vedl důležitá mírová jednání | ||
+ | s císařem a jeho synem. Po Korvínově smrti v dubnu 1490 se | ||
+ | v Budíně účastnil rokování o nástupci mrtvého krále na uherském | ||
+ | trůně. Zřejmě přispěl i k volbě Vladislava Jagellonského | ||
+ | uherským panovníkem. V září 1490 byl ještě přítomen Vladislavově | ||
+ | korunovaci a poté zastupoval krále v Krakově, avšak | ||
+ | záhy se ze všech světských i církevních funkcí stáhl a 1492 | ||
+ | vstoupil ve Vratislavi do františkánského kláštera. I pak se pohyboval | ||
+ | především v českých zemích, Uhrách a v Rakousích, kde | ||
+ | příležitostně zastupoval Vladislava. V Olomouci, kde často pobýval | ||
+ | a vlastnil dva domy (jeden zřejmě z titulu biskupské či spíše | ||
+ | administrátorské funkce), vysvětil radniční kapli. Z velkého | ||
+ | majetku profitovala rodina, synovec Jan z Kunovic povýšil později | ||
+ | do panského stavu. Ani jako mnich F. neodmítal roli diplomata, | ||
+ | pravděpodobně vedl jednání rovněž u císařského dvora. | ||
+ | Byl pohřben v uherskohradišťském františkánském kostele. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' K. Minařík, Příspěvek k životopisu J. F., in: Sborník Historického kroužku | ||
+ | 28, 1927, s. 61–67, 127–134; J. Macůrek, Humanismus v oblasti moravskoslezské | ||
+ | a jeho vztahy ke Slovensku v 2. polovině 15. století, in: Humanizmus | ||
+ | a renesancia na Slovensku v 15.–16. storočí, Ľ. Holotík – A. Vantuch | ||
+ | (eds.), Bratislava 1967, s. 332–355; Cs. Csapodi, Die erhalten gebliebenen | ||
+ | Bücher des Johann F. (Pruis), Bischof von Grosswardein (um 1431–1509), | ||
+ | in: Gutenberg-Jahrbuch 1975, s. 338–340; K. Nehring, Quellen zur ungarischen | ||
+ | Aussenpolitik in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts, in: Levéltári | ||
+ | Közlemények 47, 1976, s. 87–120, 247–268; R. Grieger, Filipecz Johann | ||
+ | Bischof von Wardein. Diplomat der Könige Matthias und Wladislaw, | ||
+ | München 1982; K. Baczkowski, Walka o Węgry w latach 1490–1492. | ||
+ | Z dziejów rywalizacji habsbursko-jagiellońskiej w basenie środkowego Dunaju, | ||
+ | Kraków 1995, passim; E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen | ||
+ | Reiches 1448 bis 1648, Berlin 1996, s. 182–183; P. Foltýnová-Mikulcová, | ||
+ | J. F., diplomat ze sklonku středověku, in: DaS 21, 1999, č. 1, s. 11–15; | ||
+ | I. Hlobil – E. Petrů, Humanism and the Early Renaissance in Moravia, 1999, | ||
+ | s. 141–146; J. Macek, Víra a zbožnost jagellonského věku, 2001, s. 160–173; | ||
+ | A. Kalous, Volba uherského krále po smrti Matyáše Korvína, in: DaS 24, | ||
+ | 2002, č. 3, s. 10–17; T. Měšťánek, Biskup J. F. (1431–1509) a středoevropská | ||
+ | politika, 2003; A. Kalous, J. F. v diplomatických službách Matyáše Korvína, | ||
+ | in: ČMM125, 2006, s. 3–32; týž, Spor o biskupství olomoucké v letech | ||
+ | 1482–1497, in: ČČH 105, 2007, s. 1–39; týž, Itinerář J. F. (1431–1509), in: | ||
+ | Sborník prací historických XXII. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, | ||
+ | Facultas philosophica,Historica 34, 2008, s. 17–43; týž, Matyáš Korvín | ||
+ | (1443–1490). Uherský a český král, 2009, passim; B. Samek, Jan Kapistrán | ||
+ | a J. F. v Olomouci, in: VVM 63, 2011, s. 120–126. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/50716 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Antonín Kalous | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Řádka 16: | Řádka 105: | ||
[[Kategorie:1431]] | [[Kategorie:1431]] | ||
+ | [[Kategorie:Prostějov]] | ||
[[Kategorie:1509]] | [[Kategorie:1509]] | ||
+ | [[Kategorie:Uherské Hradiště]] |
Verze z 18. 11. 2019, 20:07
Jan FILIPEC | |
Narození | 1431 |
---|---|
Místo narození | Prostějov |
Úmrtí | 28.6.1509 |
Místo úmrtí | Uherské Hradiště |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 188-189 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55188 |
FILIPEC, Jan (též FILIPECZ), * 1431 Prostějov, † 28. 6. 1509 Uherské Hradiště, římskokatolický kněz, biskup, františkán, diplomat
O jeho rodičích, mládí a vzdělání je známo jen málo. Byl synem Filipa z Prostějova a podle bratrské historiografie navštěvoval utrakvistickou školu v rodišti. Podle pozdější zprávy A. Bonfiniho se 1468 dostal do Uher a pravděpodobně vstoupil do služeb transylvánského vojvody Mikuláše Čupora. Od počátku sedmdesátých let aktivně působil v kanceláři Matyáše Korvína a věnoval se především českým záležitostem. V listopadu 1472 byl přítomen jednání s Vilémem z Pernštejna v Šoproni, 1474–75 pracoval pro Matyáše na Moravě a ve stejné době je doložen jako probošt metropolitní kapituly sv. Štěpána v Ostřihomi. 1476 se stal biskupem ve Velkém Varadíně (dnes Oradea v Rumunsku) a společně s vratislavským biskupem Rudolfem z Rüdesheimu vedl královské poselstvo do Neapole, které se vrátilo s novou uherskou královnou Beatrix Aragonskou. Na konci sedmdesátých let sehrál důležitou roli ve složitých diplomatických jednáních o otázkách českého kralování Matyáše Korvína, byl jedním ze strůjců mírových dohod mezi ním a Vladislavem Jagellonským (1478, 1479), předtím se rovněž podílel na mírových jednáních uherského panovníka v Rakousích (1477). Dále působil 1479–81 jako slezský zemský hejtman. Jeho další aktivity byly spíše diplomatického rázu. 1481 pobýval ve Vídni a v Říši, kde zastupoval zájmy uherského panovníka, 1482–83 navštívil Řím, tam patrně projednával záležitosti spojené se svým biskupským úřadem. Po návratu na podzim 1483 působil u královského dvora a věnoval se středoevropské politice; zastupoval panovníka především na Moravě, ale i v Čechách a v Rakousích a 1486 organizoval druhou schůzku Vladislava Jagellonského a Matyáše Korvína v Jihlavě. V moravských záležitostech vystupoval jako olomoucký biskup. Tento úřad získal někdy během 1483, byl zástupcem královým a také jednou z nejvýznamnějších osobností země té doby. 1486–90 byl rovněž tajným kancléřem uherského království. 1487 podnikl dlouhou cestu do severní Itálie a Francie, kde řídil několik jednání. Týkala se např. tureckého sultána Džema, jenž byl držen v zajetí ve Francii a jehož chtěl pro své plány získat uherský král, a Matyášova syna Jana Korvína, jehož F. zastupoval v Miláně při uzavření svatby per procuram s Biancou Marií, sestrou milánského vévody Giana Galeazza Marii Sforzy. Po návratu k uherskému dvoru (únor 1488) působil znovu především v českých zemích a v Rakousích, kde na konci Matyášovy vlády vedl důležitá mírová jednání s císařem a jeho synem. Po Korvínově smrti v dubnu 1490 se v Budíně účastnil rokování o nástupci mrtvého krále na uherském trůně. Zřejmě přispěl i k volbě Vladislava Jagellonského uherským panovníkem. V září 1490 byl ještě přítomen Vladislavově korunovaci a poté zastupoval krále v Krakově, avšak záhy se ze všech světských i církevních funkcí stáhl a 1492 vstoupil ve Vratislavi do františkánského kláštera. I pak se pohyboval především v českých zemích, Uhrách a v Rakousích, kde příležitostně zastupoval Vladislava. V Olomouci, kde často pobýval a vlastnil dva domy (jeden zřejmě z titulu biskupské či spíše administrátorské funkce), vysvětil radniční kapli. Z velkého majetku profitovala rodina, synovec Jan z Kunovic povýšil později do panského stavu. Ani jako mnich F. neodmítal roli diplomata, pravděpodobně vedl jednání rovněž u císařského dvora. Byl pohřben v uherskohradišťském františkánském kostele.
L: K. Minařík, Příspěvek k životopisu J. F., in: Sborník Historického kroužku 28, 1927, s. 61–67, 127–134; J. Macůrek, Humanismus v oblasti moravskoslezské a jeho vztahy ke Slovensku v 2. polovině 15. století, in: Humanizmus a renesancia na Slovensku v 15.–16. storočí, Ľ. Holotík – A. Vantuch (eds.), Bratislava 1967, s. 332–355; Cs. Csapodi, Die erhalten gebliebenen Bücher des Johann F. (Pruis), Bischof von Grosswardein (um 1431–1509), in: Gutenberg-Jahrbuch 1975, s. 338–340; K. Nehring, Quellen zur ungarischen Aussenpolitik in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts, in: Levéltári Közlemények 47, 1976, s. 87–120, 247–268; R. Grieger, Filipecz Johann Bischof von Wardein. Diplomat der Könige Matthias und Wladislaw, München 1982; K. Baczkowski, Walka o Węgry w latach 1490–1492. Z dziejów rywalizacji habsbursko-jagiellońskiej w basenie środkowego Dunaju, Kraków 1995, passim; E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1448 bis 1648, Berlin 1996, s. 182–183; P. Foltýnová-Mikulcová, J. F., diplomat ze sklonku středověku, in: DaS 21, 1999, č. 1, s. 11–15; I. Hlobil – E. Petrů, Humanism and the Early Renaissance in Moravia, 1999, s. 141–146; J. Macek, Víra a zbožnost jagellonského věku, 2001, s. 160–173; A. Kalous, Volba uherského krále po smrti Matyáše Korvína, in: DaS 24, 2002, č. 3, s. 10–17; T. Měšťánek, Biskup J. F. (1431–1509) a středoevropská politika, 2003; A. Kalous, J. F. v diplomatických službách Matyáše Korvína, in: ČMM125, 2006, s. 3–32; týž, Spor o biskupství olomoucké v letech 1482–1497, in: ČČH 105, 2007, s. 1–39; týž, Itinerář J. F. (1431–1509), in: Sborník prací historických XXII. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas philosophica,Historica 34, 2008, s. 17–43; týž, Matyáš Korvín (1443–1490). Uherský a český král, 2009, passim; B. Samek, Jan Kapistrán a J. F. v Olomouci, in: VVM 63, 2011, s. 120–126.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Antonín Kalous