FILIPEC Jan 1431-28.6.1509: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jan FILIPEC
 
| jméno = Jan FILIPEC
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Filipec Jan portret.JPG
 
| datum narození = 1431
 
| datum narození = 1431
 
| místo narození = Prostějov
 
| místo narození = Prostějov
 
| datum úmrtí = 28.6.1509
 
| datum úmrtí = 28.6.1509
 
| místo úmrtí = Uherské Hradiště
 
| místo úmrtí = Uherské Hradiště
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 188-189
 
}}
 
}}
  
Řádka 95: Řádka 95:
 
(1443–1490). Uherský a český král, 2009, passim; B. Samek, Jan Kapistrán
 
(1443–1490). Uherský a český král, 2009, passim; B. Samek, Jan Kapistrán
 
a J. F. v Olomouci, in: VVM 63, 2011, s. 120–126.
 
a J. F. v Olomouci, in: VVM 63, 2011, s. 120–126.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/50716 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Antonín Kalous
 
Antonín Kalous
Řádka 106: Řádka 108:
 
[[Kategorie:1509]]
 
[[Kategorie:1509]]
 
[[Kategorie:Uherské Hradiště]]
 
[[Kategorie:Uherské Hradiště]]
 +
 +
<gallery>
 +
Filipec Jan deska.jpg|Náhrobek Jana Filipce v kostele Zvěstování Panny Marie v Uherském Hradišti
 +
</gallery>

Aktuální verze z 10. 6. 2020, 18:10

Jan FILIPEC
Narození 1431
Místo narození Prostějov
Úmrtí 28.6.1509
Místo úmrtí Uherské Hradiště
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 188-189
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55188

FILIPEC, Jan (též FILIPECZ), * 1431 Prostějov, † 28. 6. 1509 Uherské Hradiště, římskokatolický kněz, biskup, františkán, diplomat

O jeho rodičích, mládí a vzdělání je známo jen málo. Byl synem Filipa z Prostějova a podle bratrské historiografie navštěvoval utrakvistickou školu v rodišti. Podle pozdější zprávy A. Bonfiniho se 1468 dostal do Uher a pravděpodobně vstoupil do služeb transylvánského vojvody Mikuláše Čupora. Od počátku sedmdesátých let aktivně působil v kanceláři Matyáše Korvína a věnoval se především českým záležitostem. V listopadu 1472 byl přítomen jednání s Vilémem z Pernštejna v Šoproni, 1474–75 pracoval pro Matyáše na Moravě a ve stejné době je doložen jako probošt metropolitní kapituly sv. Štěpána v Ostřihomi. 1476 se stal biskupem ve Velkém Varadíně (dnes Oradea v Rumunsku) a společně s vratislavským biskupem Rudolfem z Rüdesheimu vedl královské poselstvo do Neapole, které se vrátilo s novou uherskou královnou Beatrix Aragonskou. Na konci sedmdesátých let sehrál důležitou roli ve složitých diplomatických jednáních o otázkách českého kralování Matyáše Korvína, byl jedním ze strůjců mírových dohod mezi ním a Vladislavem Jagellonským (1478, 1479), předtím se rovněž podílel na mírových jednáních uherského panovníka v Rakousích (1477). Dále působil 1479–81 jako slezský zemský hejtman. Jeho další aktivity byly spíše diplomatického rázu. 1481 pobýval ve Vídni a v Říši, kde zastupoval zájmy uherského panovníka, 1482–83 navštívil Řím, tam patrně projednával záležitosti spojené se svým biskupským úřadem. Po návratu na podzim 1483 působil u královského dvora a věnoval se středoevropské politice; zastupoval panovníka především na Moravě, ale i v Čechách a v Rakousích a 1486 organizoval druhou schůzku Vladislava Jagellonského a Matyáše Korvína v Jihlavě. V moravských záležitostech vystupoval jako olomoucký biskup. Tento úřad získal někdy během 1483, byl zástupcem královým a také jednou z nejvýznamnějších osobností země té doby. 1486–90 byl rovněž tajným kancléřem uherského království. 1487 podnikl dlouhou cestu do severní Itálie a Francie, kde řídil několik jednání. Týkala se např. tureckého sultána Džema, jenž byl držen v zajetí ve Francii a jehož chtěl pro své plány získat uherský král, a Matyášova syna Jana Korvína, jehož F. zastupoval v Miláně při uzavření svatby per procuram s Biancou Marií, sestrou milánského vévody Giana Galeazza Marii Sforzy. Po návratu k uherskému dvoru (únor 1488) působil znovu především v českých zemích a v Rakousích, kde na konci Matyášovy vlády vedl důležitá mírová jednání s císařem a jeho synem. Po Korvínově smrti v dubnu 1490 se v Budíně účastnil rokování o nástupci mrtvého krále na uherském trůně. Zřejmě přispěl i k volbě Vladislava Jagellonského uherským panovníkem. V září 1490 byl ještě přítomen Vladislavově korunovaci a poté zastupoval krále v Krakově, avšak záhy se ze všech světských i církevních funkcí stáhl a 1492 vstoupil ve Vratislavi do františkánského kláštera. I pak se pohyboval především v českých zemích, Uhrách a v Rakousích, kde příležitostně zastupoval Vladislava. V Olomouci, kde často pobýval a vlastnil dva domy (jeden zřejmě z titulu biskupské či spíše administrátorské funkce), vysvětil radniční kapli. Z velkého majetku profitovala rodina, synovec Jan z Kunovic povýšil později do panského stavu. Ani jako mnich F. neodmítal roli diplomata, pravděpodobně vedl jednání rovněž u císařského dvora. Byl pohřben v uherskohradišťském františkánském kostele.

L: K. Minařík, Příspěvek k životopisu J. F., in: Sborník Historického kroužku 28, 1927, s. 61–67, 127–134; J. Macůrek, Humanismus v oblasti moravskoslezské a jeho vztahy ke Slovensku v 2. polovině 15. století, in: Humanizmus a renesancia na Slovensku v 15.–16. storočí, Ľ. Holotík – A. Vantuch (eds.), Bratislava 1967, s. 332–355; Cs. Csapodi, Die erhalten gebliebenen Bücher des Johann F. (Pruis), Bischof von Grosswardein (um 1431–1509), in: Gutenberg-Jahrbuch 1975, s. 338–340; K. Nehring, Quellen zur ungarischen Aussenpolitik in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts, in: Levéltári Közlemények 47, 1976, s. 87–120, 247–268; R. Grieger, Filipecz Johann Bischof von Wardein. Diplomat der Könige Matthias und Wladislaw, München 1982; K. Baczkowski, Walka o Węgry w latach 1490–1492. Z dziejów rywalizacji habsbursko-jagiellońskiej w basenie środkowego Dunaju, Kraków 1995, passim; E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1448 bis 1648, Berlin 1996, s. 182–183; P. Foltýnová-Mikulcová, J. F., diplomat ze sklonku středověku, in: DaS 21, 1999, č. 1, s. 11–15; I. Hlobil – E. Petrů, Humanism and the Early Renaissance in Moravia, 1999, s. 141–146; J. Macek, Víra a zbožnost jagellonského věku, 2001, s. 160–173; A. Kalous, Volba uherského krále po smrti Matyáše Korvína, in: DaS 24, 2002, č. 3, s. 10–17; T. Měšťánek, Biskup J. F. (1431–1509) a středoevropská politika, 2003; A. Kalous, J. F. v diplomatických službách Matyáše Korvína, in: ČMM125, 2006, s. 3–32; týž, Spor o biskupství olomoucké v letech 1482–1497, in: ČČH 105, 2007, s. 1–39; týž, Itinerář J. F. (1431–1509), in: Sborník prací historických XXII. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas philosophica,Historica 34, 2008, s. 17–43; týž, Matyáš Korvín (1443–1490). Uherský a český král, 2009, passim; B. Samek, Jan Kapistrán a J. F. v Olomouci, in: VVM 63, 2011, s. 120–126.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Antonín Kalous