Biografický slovník
FILIPI Jiří 7.5.1918-25.11.1993: Porovnání verzí
(FILIPI_Jiří_7.5.1918-25.11.1993) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''FILIPI, Jiří,''' ''* 7. 5. 1918 Praha, † 25. 11. 1993 Praha, loutkový režisér, loutkoherec'' | |
| + | |||
| + | Maturoval na obchodní akademii. Divadlu se věnoval zprvu | ||
| + | ochotnicky, se studentským souborem 1938 inscenoval Nezvalovu | ||
| + | hru ''Milenci z kiosku''. Aby se vyhnul totálnímu nasazení, | ||
| + | působil koncem války v Novém divadle v Mladé Boleslavi jako | ||
| + | herec. 1945–49 byl zaměstnán jako referent v Severočeském | ||
| + | konzumním družstvu v Liberci a organizoval kulturní život celé | ||
| + | oblasti. S B. Svatoněm založil 1948 amatérský loutkový soubor, | ||
| + | v němž hrál, režíroval a připravoval jeho dramaturgický plán, | ||
| + | pořádal zájezdová a pravidelná nedělní dětská představení. Jako | ||
| + | loutkář se profesionalizoval 1949, stal se ředitelem a vrchním režisérem | ||
| + | libereckého Krajského loutkového divadla. Od popisnosti | ||
| + | stále zřetelněji směřoval k oproštěnému, emocionálně působivému | ||
| + | jevištnímu tvaru. Za režii hry J. Borisovové ''Tajemství zlatého klíčku'' získal 1958 cenu na Mezinárodním loutkovém | ||
| + | festivalu v Bukurešti. 1961–63 zastával funkci tajemníka loutkářské | ||
| + | sekce Svazu československých dramatických umělců, | ||
| + | v níž prokázal organizační schopnosti na celostátní úrovni. | ||
| + | 1963 nastoupil jako režisér do Ústředního loutkového divadla | ||
| + | v Praze, 1967–80 scénu po odchodu J. Malíka do důchodu řídil. | ||
| + | Československé odbočce loutkářské asociace UNIMA předsedal | ||
| + | 1980–87. V čele Ústředního loutkového divadla se zasloužil | ||
| + | o jeho dramaturgický a inscenační rozkvět, navázal na | ||
| + | Malíkovy režie, avšak oproti jejich důrazu na textovou složku se | ||
| + | koncentroval i na výtvarné a herecké ztvárnění inscenací. Současně | ||
| + | s úspěchem vedl poboční scénu divadla pro nejmenšího | ||
| + | diváka Sluníčko v Dětském domě (Na Příkopě). Spolupracoval | ||
| + | zvláště s výtvarníky V. Cinybulkem, R. Landrem, V. Havlíkem | ||
| + | aj. Z jeho režií vyznačujících se lyrismem vynikly např. adaptace | ||
| + | Puškinovy ''Pohádky o zlaté rybce'', ''Zlatovláska'' J. Kainara, ''Velký Ivan'' S. Obrazcova, ''Ďáblův most'' M. Markové. F. poprvé využil masky jako rovnocenné partnery loutek, experimentoval také | ||
| + | s živým hercem. Jeho ženou byla loutkoherečka Eva F., roz. Vorlová | ||
| + | (* 28. 12. 1920 Mnichovo Hradiště). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČBS, s. 144; Tomeš 1, s. 314; zh, Když se po špičkách přiblíží příležitost, | ||
| + | in: Československý loutkář 18, 1968, č. 3, s. 88–90; J. F., tamtéž 44, 1994, | ||
| + | č. 1, s. 23. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 6. 1. 2018, 15:13
| Jiří FILIPI | |
 | |
| Narození | 7.5.1918 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 25.11.1993 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69171 |
FILIPI, Jiří, * 7. 5. 1918 Praha, † 25. 11. 1993 Praha, loutkový režisér, loutkoherec
Maturoval na obchodní akademii. Divadlu se věnoval zprvu ochotnicky, se studentským souborem 1938 inscenoval Nezvalovu hru Milenci z kiosku. Aby se vyhnul totálnímu nasazení, působil koncem války v Novém divadle v Mladé Boleslavi jako herec. 1945–49 byl zaměstnán jako referent v Severočeském konzumním družstvu v Liberci a organizoval kulturní život celé oblasti. S B. Svatoněm založil 1948 amatérský loutkový soubor, v němž hrál, režíroval a připravoval jeho dramaturgický plán, pořádal zájezdová a pravidelná nedělní dětská představení. Jako loutkář se profesionalizoval 1949, stal se ředitelem a vrchním režisérem libereckého Krajského loutkového divadla. Od popisnosti stále zřetelněji směřoval k oproštěnému, emocionálně působivému jevištnímu tvaru. Za režii hry J. Borisovové Tajemství zlatého klíčku získal 1958 cenu na Mezinárodním loutkovém festivalu v Bukurešti. 1961–63 zastával funkci tajemníka loutkářské sekce Svazu československých dramatických umělců, v níž prokázal organizační schopnosti na celostátní úrovni. 1963 nastoupil jako režisér do Ústředního loutkového divadla v Praze, 1967–80 scénu po odchodu J. Malíka do důchodu řídil. Československé odbočce loutkářské asociace UNIMA předsedal 1980–87. V čele Ústředního loutkového divadla se zasloužil o jeho dramaturgický a inscenační rozkvět, navázal na Malíkovy režie, avšak oproti jejich důrazu na textovou složku se koncentroval i na výtvarné a herecké ztvárnění inscenací. Současně s úspěchem vedl poboční scénu divadla pro nejmenšího diváka Sluníčko v Dětském domě (Na Příkopě). Spolupracoval zvláště s výtvarníky V. Cinybulkem, R. Landrem, V. Havlíkem aj. Z jeho režií vyznačujících se lyrismem vynikly např. adaptace Puškinovy Pohádky o zlaté rybce, Zlatovláska J. Kainara, Velký Ivan S. Obrazcova, Ďáblův most M. Markové. F. poprvé využil masky jako rovnocenné partnery loutek, experimentoval také s živým hercem. Jeho ženou byla loutkoherečka Eva F., roz. Vorlová (* 28. 12. 1920 Mnichovo Hradiště).
L: ČBS, s. 144; Tomeš 1, s. 314; zh, Když se po špičkách přiblíží příležitost, in: Československý loutkář 18, 1968, č. 3, s. 88–90; J. F., tamtéž 44, 1994, č. 1, s. 23.
Martin Kučera
