FILIPI Jiří 7.5.1918-25.11.1993: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 191-192
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 20. 11. 2019, 18:16

Jiří FILIPI
Narození 7.5.1918
Místo narození Praha
Úmrtí 25.11.1993
Místo úmrtí Praha
Povolání 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 191-192

FILIPI, Jiří, * 7. 5. 1918 Praha, † 25. 11. 1993 Praha, loutkový režisér, loutkoherec

Maturoval na obchodní akademii. Divadlu se věnoval zprvu ochotnicky, se studentským souborem 1938 inscenoval Nezvalovu hru Milenci z kiosku. Aby se vyhnul totálnímu nasazení, působil koncem války v Novém divadle v Mladé Boleslavi jako herec. 1945–49 byl zaměstnán jako referent v Severočeském konzumním družstvu v Liberci a organizoval kulturní život celé oblasti. S B. Svatoněm založil 1948 amatérský loutkový soubor, v němž hrál, režíroval a připravoval jeho dramaturgický plán, pořádal zájezdová a pravidelná nedělní dětská představení. Jako loutkář se profesionalizoval 1949, stal se ředitelem a vrchním režisérem libereckého Krajského loutkového divadla. Od popisnosti stále zřetelněji směřoval k oproštěnému, emocionálně působivému jevištnímu tvaru. Za režii hry J. Borisovové Tajemství zlatého klíčku získal 1958 cenu na Mezinárodním loutkovém festivalu v Bukurešti. 1961–63 zastával funkci tajemníka loutkářské sekce Svazu československých dramatických umělců, v níž prokázal organizační schopnosti na celostátní úrovni. 1963 nastoupil jako režisér do Ústředního loutkového divadla v Praze, 1967–80 scénu po odchodu J. Malíka do důchodu řídil. Československé odbočce loutkářské asociace UNIMA předsedal 1980–87. V čele Ústředního loutkového divadla se zasloužil o jeho dramaturgický a inscenační rozkvět, navázal na Malíkovy režie, avšak oproti jejich důrazu na textovou složku se koncentroval i na výtvarné a herecké ztvárnění inscenací. Současně s úspěchem vedl poboční scénu divadla pro nejmenšího diváka Sluníčko v Dětském domě (Na Příkopě). Spolupracoval zvláště s výtvarníky V. Cinybulkem, R. Landrem, V. Havlíkem aj. Z jeho režií vyznačujících se lyrismem vynikly např. adaptace Puškinovy Pohádky o zlaté rybce, Zlatovláska J. Kainara, Velký Ivan S. Obrazcova, Ďáblův most M. Markové. F. poprvé využil masky jako rovnocenné partnery loutek, experimentoval také s živým hercem. Jeho ženou byla loutkoherečka Eva F., roz. Vorlová (* 28. 12. 1920 Mnichovo Hradiště).

L: ČBS, s. 144; Tomeš 1, s. 314; zh, Když se po špičkách přiblíží příležitost, in: Československý loutkář 18, 1968, č. 3, s. 88–90; J. F., tamtéž 44, 1994, č. 1, s. 23.

Martin Kučera