Verze z 20. 11. 2019, 18:19, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FILIPOVSKÝ Oldřich 12.4.1890-1.3.1949

Z Personal
Oldřich FILIPOVSKÝ
Narození 12.4.1890
Místo narození Plzeň
Úmrtí 1.3.1949
Místo úmrtí Plzeň
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 194-195

FILIPOVSKÝ, Oldřich, * 12. 4. 1890 Plzeň, † 1. 3. 1949 Plzeň, pianista, hudební vědec, publicista

Po maturitě na gymnáziu v Plzni (1909) vystudoval 1909–13 klasickou filologii na pražské univerzitě. 1914 nastoupil jako profesor latiny a řečtiny na klasické gymnázium v Plzni, kde vyučoval do 1944. Hudbu studoval soukromě u otce, kapelníka Vilibalda F. (1862–1921), později u profesorů pražské konzervatoře Karla Hoffmeistra a Viléma Kurze. Již během studia působil F. v plzeňském hudebním životě (1911 mj. doprovázel v plzeňské Waldekově dvoraně koncert pěvců Emila a Karla Burianových). 1911–13 příležitostně psal o plzeňských hudebních událostech do pražského listu Samostatnost, 1916–20 byl plzeňským přispěvatelem pražské Hudební revue. Od 1920 se věnoval též výuce hudby na plzeňské Měšťanské hudební škole. Vlastní klavírní školení dokončil 1921 na mistrovské škole pražské konzervatoře ve třídě prof. Karla Hoffmeistra (absolvoval sólovým vystoupením na koncertě s Českou filharmonií a dirigentem Václavem Talichem).

Po ukončení studia se vedle pedagogické činnosti soustředil na působení v plzeňském hudebním životě, na němž se podílel jako interpret, kritik a organizátor. Vystupoval na koncertech v Měšťanské besedě, též v cyklech komorní hudby, přednášel o hudebních tématech (první přednášky pro učitelské ústavy otiskl 1925 v listu Nová doba). Hojně interpretoval českou hudbu (mj. 1920 Novákovy Písně zimních nocí a cyklus Exotikon) a uváděl nové skladby českých autorů, včetně premiér plzeňských kolegů (mj. 1933 uvedl premiéru skladby Čtyři malé klavírní suity, op. 8 od pozdějšího významného hudebního teoretika Karla Janečka, tehdy učitele městské hudební školy).Málo hraný repertoár oživoval F. též se svými komorními partnery (1927 zahrál s Bohdanem Gselhoferem díla pro čtyři ruce a pro dva klavíry ve Sdružení pro pěstování komorní hudby). Samostatné koncerty pořádal také v Praze (mj. 1927 k Beethovenovu výročí, 1929 koncert v Mozarteu). 1931 založil Sukovo trio, jež koncertovalo v Plzni do konce 1944.Mimořádný podíl měl na dění v Plzeňském hudebním klubu, u jehož zrodu 1938 stál a v němž působil do konce života (vystoupil na sedmačtyřiceti večerech jako pianista, doprovazeč a komorní hráč, též na zájezdech). 1931–39 byl hlavním hudebním referentem plzeňského listu Český deník, kam napsal několik set recenzí na místní hudební události či drobných zpráv o místním hudebním životě. Zabýval se nejen jednotlivými výkony, ale též jejich dramaturgickými přínosy pro plzeňský hudební život.

Vedle kritické činnosti se již od poloviny dvacátých let obíral teoretickou a estetickou problematikou spojenou s výkonným uměním. 1925 popsal v Listech Hudební matice pro širší veřejnost metodiku výuky učitele V. Kurze a ve válečných letech se teorii a praxi klavírní hry věnoval podrobně. Pro pianisty napsal stručnou monografii, která vedle stavby nástroje, jeho akustických daností a klavírní literatury zevrubně probírala a na příkladech demonstrovala racionální zásady klavírního přednesu (Estetika hry klavírní). Pokračováním byla Klavírní tvorba Josefa Suka, jejímž základem se staly autorovy přednášky v Plzeňském hudebním klubu. Za tuto publikaci získal F. nedlouho před smrtí na Filozofické fakultě UK titul doktora filozofie. Intenzitou a kvalitou svého všestranného působení patřil k nejvýznamnějším osobnostem plzeňského hudebního života meziválečné a válečné doby.

D: Poznámky ke Kurzovým technickým základům hry klavírní, in: Listy Hudební matice 4, 1925, s. 198–203; Estetika hry klavírní, 1944; Klavírní tvorba Josefa Suka, 1947.

L: Pazdírek, s. 264; HS 1, s. 322; R. Veselý, Dějiny české filharmonie, 1935, s. 233, 254; A. Špelda, Sdružení pro pěstování komorní hudby v Plzni 1909–1949, 1950, s. 7, 9; V. Bokůvková, Plzeňský hudební kruh (1938–1954), in: Minulostí a přítomností Západočeského kraje 24, 1988, s. 65–78; A. Špelda, Koncertní umělci Plzně a Plzeňska. Klavíristé, houslisté, violinisté, violoncellisté a kontrabasisté 1–2, 1988, s. 12 (obr. s. 71); V. Bokůvková, Hudební kritik O. F., in: Západočeský historický sborník 3, 1997, s. 197–206 (kde osobní data O. F., obrazové dokumenty, životní data otce).

P: Národní listy 3. 5. 1911, s. 4 (oznámení koncertu v Plzni s E. a K. Burianovými); Československá republika 27. 5. 1921 (oznámení absolventského koncertu); Žďár [denní list] 30. 11. 1929, s. 4 (zpráva o vystoupení 7. 11. se zpěvačkou Marií Budíkovou na koncertě spolku Záboj ve Žďáru nad Sázavou); B. Š., in: Lidové noviny 7. 2. 1943, s. 4 (biografie a foto).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová