FILIPPI Giovanni Maria ?1565-?1630: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku FILIPPI Giovanni Maria 1565-1616 na FILIPPI Giovanni Maria ?1565-?1630 bez založení přesměrování)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 195-196
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 20. 11. 2019, 18:20

Giovanni Maria FILIPPI
Narození kolem 1565
Místo narození Dasindo (Itálie)
Úmrtí kolem 1630
Místo úmrtí ?Brno
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 195-196

FILIPPI, Giovanni Maria (též PHILIPPI, PHILLIPPI), * kolem 1565 Dasindo (Itálie), † kolem 1630 Brno?, architekt, stavitel

Pocházel z Trentina z rodiny Bartolommea a Pasquy F. Údajně se vyučil kameníkem v Innsbrucku. 1595 se oženil a následujícího roku se mu narodil syn Antonio, 1600 dcera Maria. Patrně téhož roku se odstěhoval do Říma, odkud ho císař Rudolf II. povolal do Prahy. Na cestu dostal od panovníka 400 zlatých, od března 1602 se definitivně usadil v Praze. Rudolf II. mu vykázal a posléze věnoval jeden z menších domů na Hradčanech a služné 360 zlatých rýnských, k tomu příplatek 100 tolarů ročně. 1608 mu na F. žádost mzdu zvýšil na 480 zlatých rýnských s příplatkem 200 tolarů ročně, tedy odměnu podobnou, jakou měl jeho předchůdce Giovanni Gargiolli. F. byl jmenován komorním stavitelem. 1607 si přivedl z Říma do Prahy i manželku s dětmi, 1607 v katedrále sv. Víta pokřtil syna Rudolfa (dostal jméno po kmotrovi, samotném císaři). 1610 mu Rudolf II. propůjčil za jeho služby znak, F. však byl předtím zřejmě nobilitován v Tyrolsku (za služby pro arcivévodu Ferdinanda v Innsbrucku), a tak tehdy došlo jen k potvrzení dědičného znaku. 1615 si F. koupil v Praze na Hradčanech dům (Altes Renthaus). Konec jeho pražského působení hned následujícího roku se pojil s aférou z 1604, kdy prodal pod rukou měď, která byla určena na pokrytí kostela na Karlově. Císař od jeho potrestání ustoupil s tím, že stavitel musel nahradit ztrátu. F. Prahu opustil, odešel patrně do Lince a pravděpodobně se stal vedoucím stavitelem tamního zámku. Záhy však přesídlil do Brna, kde byl poprvé doložen v březnu 1617, o rok později získal měšťanské právo a jako stavitel tam byl zmiňován ještě 1620. Původní předpoklady, že v témže roce zemřel (manželka prodala brněnský dům), byly zřejmě mylné, protože z 1626 existuje doklad, že byl ještě ve službách Karla z Liechtensteina.

V současnosti se pokládá za nejvýznamnějšího architekta rudolfínské Prahy (respektive prvních dvou desetiletí 17. století), který reprezentoval manýrismus, s patrnými raně barokními tendencemi. Připisuje se mu stavba tzv. Matematické věže na Pražském hradě (případně alespoň její schodiště italského typu se středním otevřeným jádrem), kterou dnes známe jen z kresby Giuseppa Matteiho (1638). Je však datována do let 1600–02, kdy prokazatelně F. ještě v Praze nepobýval. 1606 vznikla brána do Císařského mlýna v Bubenči, připsaná mu s velkou pravděpodobností, stejně jako významný tzv. Císařský dům (čp. 29) v Plzni vedle radnice (1606–09). F. je považován za autora nejcennějších renesančních kostelů, které v Čechách a v italském Dasindu vznikaly na počátku 17. století. Jednalo se o kostel Nejsvětější Trojice německých luteránů na Malé Straně v Praze (1611), podobně disponovaný katolický poutní kostel Nanebevzetí P. Marie ve Staré Boleslavi (projekt 1612 nebo 1613) a kolegiátní kostel S. Maria Assunta v Arcu u Dasinda (navržený před červnem 1613, dokončený asi 1630). Tyto stavby předznamenávaly pozdější vývoj, byly jednolodní o třech klenebních polích, s nižším a užším presbyteriem. F. je pokládán i za autora tzv. Matyášovy brány na Pražském hradě a – zřejmě právem – zajímavého předdvoří zámku Ladislava Velena ze Žerotína v Moravské Třebové (1612–18). Někdy bývá považován i za autora architektonické podoby radnice (čp. 35/III) na Malostranském náměstí v Praze (1617–19).

D: Dasindo, účast na modernizaci kostela S. Maria Assunta, 1586; Neuburg, dva návrhy na kostel Nejsvětější Trojice, 1605, stavba 1611–1613; Praha- -Bubeneč, kresba brány císařského mlýna, 1606; tamtéž, neprovedené plány na velký dům s dvorem na ostrově u Královské obory, 1607; Praha-Malá Strana, návrh domu bankéře Lazara Henckela (patrně první použití vysokého řádu v profánní architektuře v Čechách), 1607; podíl na stavbě a opravě kláštera sv. Kateřiny na Novém Městě pražském, 1610; Mnichov, dva nedochované portály v rezidenci Maximiliána I., 1611; Praha-Hradčany, kaple sv. Rocha na Strahově (F. podíl na celkové podobě je nejistý), 1617–1618; Pražský hrad, „Castrum doloris“ ke smrti Rudolfa II. v chrámu sv. Víta na Hradčanech, 1612; plán ke stavbě nového průčelí Pražského hradu, 1612 (schválený 1613 a provedený 1614); Linec, práce na zámku, 1616; Vranov (u Brna), podíl na hrobce Liechtensteinů v kostele Narození P. Marie, 1617 (realizace A. Erna, 1621–1631); Lednice, podíl na stavbě zámku, po 1620.

L: Jahrbuch der Kunsthistorischen Sammlungen des allerhöchsten Kaiserhauses X, 1889, reg. 5689, XV, 1894, reg. 11762, 11797, 11798, XVII, 1896, reg. 14729, XIX, 1898, reg. 16448, 16970, XXX, 1911/12, reg. 20176, 20213, 20242, 20245; OSN 9, s. 217; J. Strnad, Císařský dům v Plzni, in: Plzeňské listy 1899, s. 114–120; Z. Wirth, Le coté nord de la Grande place et hôtel-de-ville de Plzen. La richesse d’art de la Bohčme, 1913, 1. seš. 12/19; A. Podlaha, Materiálie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 26, 1914, s. 39; Thieme-Becker 11, s. 560; V. Vojtíšek, Z minulosti naší Prahy. Královský hrad pražský po ohni r. 1541, 1919, s. 38; K. Chytil, Vincenzo Scamozzi v Čechách a jeho brána na hradě Pražském, in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za r. 1922, 1923, s. 23–24; Toman 1, s. 220; J. Schmidt, Linzer Kunstchronik 3, Linz 1952, s. 92–94; J. Zimmer, Josephus Heintzius – architectus cum antiquis comparandus. Příspěvky k poznání rudolfinské architektury mezi léty 1590–1612, in: Umění 18, 1969, s. 220–233; J. Helfertová, Castra Doloris doby baroku v Čechách, in: tamtéž 22, 1974, s. 294; J. Krčálová, Centrální stavby české renesance, 1974, s. 13n.; táž, Poznámky k rudolfínské architektuře, in: tamtéž 23, 1975, s. 507n.; D. Líbal, Dvě dávno zaniklá architektonická díla pražské renesance, in: Staletá Praha 8, 1977, s. 269–270; Umělecké památky Čech 3, 1980, s. 81, 403–404; J. Krčálová, Kostely české a moravské renesance, in: Umění 29, 1981, s. 11n.; J. Zimmer, Joseph Heintz als Architekt, in: Elias Holl und das Augsburger Rathaus, Regensburg 1985, s. 110, 117n.; J. Krčálová, Italské podněty v renesančním umění v českých zemích, in: Umění 33, 1985, s. 58n.; P. Kroupa – J. L. Bílý, Brněnští sochaři, kameníci a zedníci v letech 1570–1620, 1987, s. 119–122; E. Poche a kol., Praha na úsvitu nových dějin, 1988, s. 72n.; DČVU 2/1, s. 56, 159–179, 280, 282; G. Skalecki, Deutsche Architektur zur Zeit des Dreißigjährigen Krieges, Regensburg 1989, s. 27, 41, 44, 46, 48, 49–52, 61; NEČVU, s. 175–176; I. Hlobil, Dvorní architekt císaře Rudolfa II. G. M. F. autorem zámku Ladislava Velena ze Žerotína v Moravské Třebové, in: Moravskotřebovské vlastivědné listy 1995, č. 5, s. 13–14; Umělecké památky Prahy, Staré Město, 1996, s. 110, 115; Dizionario Biografico degli Italiani 47, Roma 1997, s. 696–700; P. Vlček – E. Havlová, Praha 1610–1700, 1998, s. 14n.; Umělecké památky Prahy, Malá Strana, 1999, s. 75, 176; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, 2000, s. 163, 165, 283, 405; Saur 40, s. 1–3; Architekti, s. 173–174.

Pavel Vlček