Verze z 18. 11. 2019, 19:01, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FILIP Dominik 18.8.1879-28.11.1946

Z Personal
Dominik FILIP
Narození 18.8.1879
Místo narození Jičín
Úmrtí 28.11.1946
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 183-184

FILIP, Dominik, * 18. 8. 1879 Jičín, † 28. 11. 1946 Praha, spisovatel, literární kritik, pedagog

Pocházel z rodiny kartáčníka. Dětství prožil v Jamném nad Orlicí, odkud rodina pocházela a kam se jeho rodiče zpátky přestěhovali. Podhůří Orlických hor plné pohádek a pověstí předurčilo F. životní dráhu. Již za studií na reálce psal verše a přispíval do školního časopisu. Po maturitě 1898 odešel do Prahy, kde se zapsal na českou techniku, zakrátko však přestoupil na filozofickou fakultu. Věnoval se studiu zeměpisu a přírodopisu. Absolvoval 1902. Téhož roku publikoval zeměpisnou studii Krkonoše. 1903 odešel jako středoškolský profesor do Kolína, vzápětí však získal místo na vyšší reálné škole v Kostelci nad Orlicí. 1904 vydal ve výroční zprávě školy pojednání Sternum u obojživelníků a vyšších obratlovců. 1905–07 učil na české vyšší reálce v Pardubicích; v její školní výroční zprávě publikoval 1906 článek Původ a domov našich obilnin. 1908 se v práci Přírodovědný základ pohádkových zjevů opět intenzivněji zabýval literaturou. V dalších letech byl profesorem královéhradecké vyšší reálky, v jejíž výroční zprávě vydal pojednání, v němž sloučil oba své zájmy (Kterak přispívá příroda k udržení pohádek a pověr); současně redigoval sborník Královéhradecká ročenka (dva svazky, 1914). Za první světové války, kdy byl propuštěn z armády, se věnoval systematickému sběru a výzkumu lidových pohádek a pověr. 1915 vydal knížku Mezi skřítky a jiné pohádky. 1918 odešel jako správce gymnázia do Liptovského Mikuláše na Slovensku, 1920 se opět vrátil do Čech a vyučoval v Praze. 1929–31 byl přidělen ministerstvu školství a národní osvěty a současně delegován Dělnickou akademií jako předseda do Masarykova lidovýchovného ústavu, kde pracoval v odboru literatury pro mládež.

1928–44 redigoval časopis pro mládež Úhor (od 1934, po smrti V. F. Suka jako hlavní redaktor). Přispíval do časopisů s beletristickými přílohami: Zlatá Praha (od 1921) a Zvon (od 1922), dále do listů Dělnická osvěta (od 1925) a Právo lidu (od 1929), kde vyšly stati Václav Tille a tzv. národní pohádky, Židovská literatura bájivá a pojednání Křivolaké cesty. Svou nejpopulárnější knižně vydanou prózu Trpasličí robinzonáda uveřejnil 1920 (2., přeprac. vydání 1940 jako Trpaslíčci robinzoni), napsal rovněž hry pro mládež České dušičky (1921) a Zelené oči (1922) a dále sbírku Jak se čerti ženili a jiné legendy i báje (1923). V letech 1923–24 vydal Pověsti ze severovýchodních Čech a redigoval sbírku knih pro mládež Do života, 1924–29. 1925 povídkou pro mládež připomněl své slovenské období Poslední oběť Bélova. 1930 vyšel dvoudílný román Probuzení a konec Lojzy Trhana, 1931 román pro mládež Druhým životem, 1931 pohádky Zlatá studánka, do nichž F. vložil i úvahy z doby po tragické smrti svých dvou dětí, kdy se věnoval mystice, spiritismu, kabale a otázkám posmrtného života. K přírodovědě se vrátil třísvazkovým dílem Rok v přírodě (1933–35, s R. Šmikou). Na konci třicátých uveřejňoval povídky pro mládež Kouzelný prsten krále Šalamouna (1937) a V srdci české divočiny (1939). S R. Messerem a R. Kadlecovou se 1939 podílel na dvousvazkové učebnici Němčina pro každého. 1940 vydal Krátkou kroniku města Jablonného n. O., 1941 Pohádky ze Zapomenuté země. Během druhé světové války spolupracoval na brožurách Kurs pro divadelní ochotníky (1942) a Zdravotnictví pro každého (s M. Klímovou-Fügnerovou, 1942) a v Národopisném věstníku českoslovanském publikoval Pověsti ze Žamberecka (1940–47). Posmrtně vyšly i povídkové prózy pro mládež Opuštěná země (1947) a Filmařova dobrodružství v pravěku (1948).

L: Časopis československých knihovníků 18, 1939, passim; nekrolog: J. Voráček, K úmrtí prof. D. F., in: Panoráma 22, 1947, č. 1/2, s. 522;OSND 2/1, s. 540; BL 1, s. 347; L. Nečasová, Kde – kdy – kdo. Literární místopis Čech, Moravy a Slezska, 1947, s. 61 (s mylným datem úmrtí 1945); J. Kunc, Česká literární bibliografie 1945–1963, 1963, s. 219; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 540; LČL 1, s. 698; J. Benýšková – F. Vích, Literární Hradec Králové, 1994, s. 36.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP Praha.

Marcella Husová