FILIP Jan 25.12.1900-30.4.1981: Porovnání verzí

Z Personal
(FILIP_Jan_25.12.1900-30.4.1981)
 
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan FILIP
+
}}
 +
 
 +
=='''FILIP, Jan'''==
 +
 
 +
''* 25. 12. 1900 Chocnějovice (u Mnichova Hradiště), † 30. 4. 1981 Praha, archeolog, vysokoškolský pedagog''
 +
 
 +
Pocházel z rolnické rodiny. Po návratu z italské fronty dokončil maturitou 1918 klasické gymnázium v Příbrami a 1919–24 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze dějepis a zeměpis, které pak učil na pražském reálném gymnáziu. Byl posluchačem J. Pekaře, J. Šusty, V. Novotného a J. V. Šimáka. Přednášky L. Niederleho a A. Stockého v něm však při studiu vzbudily zájem o archeologii, takže působil souběžně jako jejich dobrovolný asistent v Archeologickém ústavu FF UK (1925–39), kde získal 1928 doktorát filozofie a kde se také 1938 habilitoval pro pravěk a ranou dobu dějinnou. Za okupace z podnětu vlasteneckých představitelů zemské školní rady převzal nakrátko (1941/42) úřad zemského školního inspektora pro dějepis a zeměpis, ale po brzkém suspendování z politických důvodů byl přidělen Archeologickému ústavu v Praze jako externí zaměstnanec pro odborné uspořádání a soupisy sbírek mimopražských muzeí (Hradec Králové, Kolín, Turnov, Jičín aj.); na tomto základě po válce vytvořil dodnes cenné regionální soupisy hmotných pramenů. Zároveň pro poválečnou obnovu vysokých škol chystal učebnici archeologie (vyšla 1948) a systematiku české archeologické terminologie. 1946 byl po J. Schránilovi se zpětnou platností od 1941 jmenován mimořádným a 1949 řádným profesorem prehistorie a protohistorie FF UK a ředitelem Ústavu a semináře pro pravěk a ranou dobu dějinnou, kde působil až do 1980 (od 1953 jako vedoucí a od 1970 externí vedoucí oddělení prehistorie Katedry obecných dějin a pravěku – Prehistorického ústavu). Tento ústav budoval spolu s J. Eisnerem od prvních dnů po osvobození a v padesátých letech v něm vytvořil místo vědeckého bádání ušetřené politických tlaků. Jako vynikající pedagog vychoval celé generace českých archeologů; kladl vždy důraz na syntézu a komplexní historický pohled na pravěk, v jeho semináři byly položeny základy moderní systematiky českého pravěku a rané doby dějinné.
 +
Prakticky působil v archeologii především v meziválečném období jako asistent výzkumu Vyšehradu (1924) a Pražského hradu (1925–26), jednatel Státního archeologického ústavu pro okresy Mnichovo Hradiště a Mladá Boleslav (výzkum pohřebiště lidu popelnicových polí u Dneboha 1937, 1941). Díky svému mezinárodnímu vědeckému věhlasu získal po únoru 1948 titul DrSc. (1953), členství v KČSN (1951) i ČAVU (člen Archeologické komise). Při vzniku ČSAV byl 1952 jmenován členem-korespondentem, 1955 zvolen akademikem, zároveň členem prezidia a předsedou historické sekce ČSAV, 1957–61 byl náměstkem prezidenta, tj. místopředsedou ČSAV, poté členem prezidia, od 1957 předsedou ediční rady Nakladatelství ČSAV (i hlavním redaktorem edičních řad Nové obzory vědy a Památníky naší minulosti, vzniklých z jeho podnětu). Souběžně s univerzitním působením se stal po J. Böhmovi ředitelem Archeologického ústavu ČSAV (1963–74, do 1970 externě). Byl též prezidentem Mezinárodní unie věd prehistorických a protohistorických (UISPP, 1963–69, a jejího světového kongresu v Praze 1966, prvního za „železnou oponou“, který se konal díky F. osobnosti a který obnovil vztahy české archeologie se světem), členem šesti zahraničních vědeckých akademií (Berlín, Göttingen, Londýn, Stockholm, Kodaň, Brusel) a členem (většinou čestným) mnoha československých i zahraničních vědeckých společností. Redigoval hlavní oborový časopis Památky archeologické (1933–50 postupně spolu se A. Stockým, J. Schránilem a J. Eisnerem, 1962–74 samostatně), dále Obzor prehistorický (1946), 1949 založil Archeologické rozhledy jako referativní protějšek Památek, otevřel je svým žákům a vedl je do 1975, na FF UK 1970 obnovil a řídil edici Praehistorica.
 +
Odborně se zabýval zprvu lužickými popelnicovými poli v době bronzové a halštatské, s dodnes platnými výsledky zpracoval tuto kulturní oblast v severovýchodních Čechách včetně Pojizeří, jako první psal přehledně o vývoji přírodního prostředí našich zemí v pravěku ve vztahu k archeologii. Za okupace a těsně po válce věnoval vzhledem k dobovým potřebám několik prací počátkům slovanského osídlení našich zemí (odměněn Cenou Země české 1947).
 +
Po 1945 se soustředil na osídlení a kulturu pravěkých Keltů (archeologii doby laténské a problematiku oppid – „prvních měst“) a zásadně doplnil jejich dosavadní poznání, dosud omezené na západní polovinu Evropy, o Evropu střední. Po odborné stránce vyvrcholila F. činnost velkou monografií Keltové ve střední Evropě (1955), ačkoli obecnější ohlas měla jeho Keltská civilizace a její dědictví (1959, řada dalších vydání doma i v zahraničí). 1962 vytvořil se spolupracovníky příručku evropského pravěku pro vysokoškolské účely.
 +
1966 a 1969 redigoval a do značné míry sám napsal dva díly velké odborné encyklopedie pravěké a protohistorické archeologie Evropy, jež měla velký ohlas doma (cena Univerzity Karlovy 1968) i za hranicemi (třetí, doplňkový díl vydal z jeho pozůstalosti J. Hrala 1998). Teoreticky se zabýval i vztahem archeologie a historie. Za své dílo získal několik cen a vyznamenání doma i v cizíně: Státní cena K. Gottwalda 1957 (za knihu Keltové ve střední Evropě), Řád práce 1961, Zlatá čestná plaketa ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo, polský Zlatý kříž za zásluhy kulturní sblížení, Herderova cena (Vídeň 1970), Cena Emila Vogta (Curych 1979) a na univerzitě v Rennes byl 1971 jmenován čestným doktorem.
 +
 
 +
'''D:''' úplná bibliografie in: Praehistorica VIII/Varia archaeologica 2, 1980, s. 337–347. Výběr: Porost a podnebí Čech v pravěku, in: PA 36, 1928–30, s. 169–188; Žárové pohřebiště v Březině, in: tamtéž 37, 1931, s. 81–92; K problému kultury latènské v Čechách, in: tamtéž 38, 1932, s. 25–32; Hallstattská kultura v Čechách, in: tamtéž 40, 1934–35, s. 34–72; Vůz pravěký a vznik vozu moderního, in: Věstník Československého zemědělského musea 9, 1936, s. 97–108, 140–143; Popelnicová pole a počátky železné doby v Čechách, 1936–1937; Lužická kultura v Československu I., in: PA 41, 1936–38, s. 14–51; Praha pravěká, in: Jak rostla Praha, 1939, s. 25–44; Kulturní kapitoly z našeho pravěku, 1940; Umělecké řemeslo v pravěku, 1941 (2. vyd. 1997); Keltische Emailarbeiten aus Böhmen-Mähren, in: Altböhmen und Altmähren 2, 1942, s. 68–83; Deset obrazů z pravěkých dějin Evropy a našeho území (spolu s J. Eisnerem), 1945; Počátky slovanského osídlení Československa, in: ČSPSČ 49–50, 1941–42 /1946/, s. 5–76 (též sep. 1946); Vznik českého národa a problém jeho dějinných předchůdců, in: tamtéž 54, 1946, s. 1–18; Původ a dějinné počátky Slovanů, in: ČČH 47, 1946, s. 144–150; Počátky zemědělství v českých zemích in: ČL (n. ř.) 1, 1946, s. 115–118; Dějinné počátky Českého ráje, 1947; Pravěké Československo, 1948 (polsky 1951); Lužická kultura v době laténské, in: Slavia Antiqua 1, 1948, s. 167–180; Praha pravěká, 1949; Stavební ráz pravěkých hradišť, in: Cestami umění, 1949, s. 31–35; Staroslovanské zemědělství v Československu, in: ČL (n. ř.) 4, 1949, s. 194–199; Indoevropská otázka a lid se šňůrovou keramikou, in: AR 4, 1952, s. 38–40, 49–59; Obchodní styky Čech s Římem v době Augustově a problém mocenského střediska tehdejších Čech, in: tamtéž, s. 143–144, 149–154; Problémy doby bronzové ve střední Evropě, in: tamtéž 5, 1953, s. 63–68; Keltská společnost v době laténské, in: tamtéž, s. 205–208, 217–233; Keltské pohřebiště v Mistříně a žeh u moravských Keltů, in: tamtéž, s. 332–336, 346–361; Keltové ve střední Evropě, 1956; Archeologie a historie, in: AR 9, 1957, s. 561–566; Keltská civilisace a její dědictví, 1959 (další vyd. 1960, 1963, 1995–1996; rusky a německy 1961, anglicky 1962, 1976, maďarsky 1966, 1976, italsky 1980); Rod a rodina v předkeltském a keltském prostředí, in: PA 52, 1961, s. 282–295; Evropský pravěk (s M. Buchvaldkem a J. Slámou), 1962; Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas (I. 1966, II. 1969; III. Addenda, 1998); Keltische Kultplätze und Heiligtümer in Böhmen, in: Vorgeschichtliche Heiligtümer und Kultplätze in Mittel- und Nordeuropa, 1970; Die keltische Besiedlung Mittel- und Südosteuropas und das Problem der zugehörigen Oppida, in: AR 23, 1971, s. 263–272; Le problème de la double origine des Celtes en Europe centrale, in: Études celtiques 13, 1973; Die Anfänge der Kunst in Europa (s M. J. Mellinkovou), in: Propyläen-Kunstgeschichte 13, 1974; Keltische Bewegungen und Verschiebungen in Mitteleuropa im Lichte der archäologischen Funde, in: IXe Congrès préhistorique, Nice 1976 – Colloque XXIX, s. 40–58; Keltská opevnění jako ukazatel a odraz historického vývoje a struktury keltské společnosti, in: AR 30, 1978, s. 420–432; Dosavadní pokusy o syntézu pravěku Čech a dnešní stav, dále kap. XII: 1., 2., 4., 19. (zčásti spoluautor), in: R. Pleiner (ed.), Pravěké dějiny Čech, 1978, s. 9–18, 587–601, 605–607, 670–673.
 +
 
 +
'''L:''' J. Filip, Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas 1, 1966, s. 359–360; 3, 1998, s. 101; MČE 2, s. 429; ČBS, s. 143; Tomeš 1, s. 312–313; Kutnar, s. 872–875; Sklenář, s. 166–168; J. Eisner, Prof. Dr. J. F. jako vědec, učitel a Slovan, in: AUC 3, 1959/1960 (sborník J. F.); A. Filipová, Jeden lidský život, 1985; táž: Archeolog J. F. ve vzpomínkách, 1995; Praehistorica VIII/Varia archaeologica 2, 1980 (K poctě 80. narozenin akademika J. F.); M. Buchvaldek – M. Richter, J. F., in: AR 33, 1981, s. 601–606; J. Waldhauser, Univerzitní profesor J. F. jako archeolog Pojizeří, in: Od Ještěda k Troskám 19, 1998, s. 37–40; M. Buchvaldek, Před sto lety se narodil J. F., in: AR 52, 2000, s. 729–730; J. F., Jaroslav Böhm a český pravěk (příspěvky z kolokvia ke 100. výročí narození obou badatelů), in: tamtéž 53, 2001, s. 754–792.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv UK, Praha, písemná pozůstalost.
 +
 
 +
KAREL SKLENÁŘ
  
== Literatura ==
 
AB 10/2000; Osobnosti Stř. kraje, 33; MČE 2, 429; PDČSD 2, 380-382; ČBS, 143; Churáň, 112; Sobotka 30; Churáň II/1, 146; Mladoboleslavsko, 161;
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
 
[[Kategorie:52- Archeolog]]
 
[[Kategorie:52- Archeolog]]
 
[[Kategorie:1900]]
 
[[Kategorie:Chocnějovice_u_Mnichova_Hradiště]]
 
[[Kategorie:1981]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 

Verze z 8. 9. 2015, 09:40

Jan FILIP
Narození 25.12.1900
Místo narození Chocnějovice u Mnichova Hradiště
Úmrtí 30.4.1981
Místo úmrtí Praha
Povolání

53- Historik

52- Archeolog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55182

FILIP, Jan

* 25. 12. 1900 Chocnějovice (u Mnichova Hradiště), † 30. 4. 1981 Praha, archeolog, vysokoškolský pedagog

Pocházel z rolnické rodiny. Po návratu z italské fronty dokončil maturitou 1918 klasické gymnázium v Příbrami a 1919–24 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze dějepis a zeměpis, které pak učil na pražském reálném gymnáziu. Byl posluchačem J. Pekaře, J. Šusty, V. Novotného a J. V. Šimáka. Přednášky L. Niederleho a A. Stockého v něm však při studiu vzbudily zájem o archeologii, takže působil souběžně jako jejich dobrovolný asistent v Archeologickém ústavu FF UK (1925–39), kde získal 1928 doktorát filozofie a kde se také 1938 habilitoval pro pravěk a ranou dobu dějinnou. Za okupace z podnětu vlasteneckých představitelů zemské školní rady převzal nakrátko (1941/42) úřad zemského školního inspektora pro dějepis a zeměpis, ale po brzkém suspendování z politických důvodů byl přidělen Archeologickému ústavu v Praze jako externí zaměstnanec pro odborné uspořádání a soupisy sbírek mimopražských muzeí (Hradec Králové, Kolín, Turnov, Jičín aj.); na tomto základě po válce vytvořil dodnes cenné regionální soupisy hmotných pramenů. Zároveň pro poválečnou obnovu vysokých škol chystal učebnici archeologie (vyšla 1948) a systematiku české archeologické terminologie. 1946 byl po J. Schránilovi se zpětnou platností od 1941 jmenován mimořádným a 1949 řádným profesorem prehistorie a protohistorie FF UK a ředitelem Ústavu a semináře pro pravěk a ranou dobu dějinnou, kde působil až do 1980 (od 1953 jako vedoucí a od 1970 externí vedoucí oddělení prehistorie Katedry obecných dějin a pravěku – Prehistorického ústavu). Tento ústav budoval spolu s J. Eisnerem od prvních dnů po osvobození a v padesátých letech v něm vytvořil místo vědeckého bádání ušetřené politických tlaků. Jako vynikající pedagog vychoval celé generace českých archeologů; kladl vždy důraz na syntézu a komplexní historický pohled na pravěk, v jeho semináři byly položeny základy moderní systematiky českého pravěku a rané doby dějinné. Prakticky působil v archeologii především v meziválečném období jako asistent výzkumu Vyšehradu (1924) a Pražského hradu (1925–26), jednatel Státního archeologického ústavu pro okresy Mnichovo Hradiště a Mladá Boleslav (výzkum pohřebiště lidu popelnicových polí u Dneboha 1937, 1941). Díky svému mezinárodnímu vědeckému věhlasu získal po únoru 1948 titul DrSc. (1953), členství v KČSN (1951) i ČAVU (člen Archeologické komise). Při vzniku ČSAV byl 1952 jmenován členem-korespondentem, 1955 zvolen akademikem, zároveň členem prezidia a předsedou historické sekce ČSAV, 1957–61 byl náměstkem prezidenta, tj. místopředsedou ČSAV, poté členem prezidia, od 1957 předsedou ediční rady Nakladatelství ČSAV (i hlavním redaktorem edičních řad Nové obzory vědy a Památníky naší minulosti, vzniklých z jeho podnětu). Souběžně s univerzitním působením se stal po J. Böhmovi ředitelem Archeologického ústavu ČSAV (1963–74, do 1970 externě). Byl též prezidentem Mezinárodní unie věd prehistorických a protohistorických (UISPP, 1963–69, a jejího světového kongresu v Praze 1966, prvního za „železnou oponou“, který se konal díky F. osobnosti a který obnovil vztahy české archeologie se světem), členem šesti zahraničních vědeckých akademií (Berlín, Göttingen, Londýn, Stockholm, Kodaň, Brusel) a členem (většinou čestným) mnoha československých i zahraničních vědeckých společností. Redigoval hlavní oborový časopis Památky archeologické (1933–50 postupně spolu se A. Stockým, J. Schránilem a J. Eisnerem, 1962–74 samostatně), dále Obzor prehistorický (1946), 1949 založil Archeologické rozhledy jako referativní protějšek Památek, otevřel je svým žákům a vedl je do 1975, na FF UK 1970 obnovil a řídil edici Praehistorica. Odborně se zabýval zprvu lužickými popelnicovými poli v době bronzové a halštatské, s dodnes platnými výsledky zpracoval tuto kulturní oblast v severovýchodních Čechách včetně Pojizeří, jako první psal přehledně o vývoji přírodního prostředí našich zemí v pravěku ve vztahu k archeologii. Za okupace a těsně po válce věnoval vzhledem k dobovým potřebám několik prací počátkům slovanského osídlení našich zemí (odměněn Cenou Země české 1947). Po 1945 se soustředil na osídlení a kulturu pravěkých Keltů (archeologii doby laténské a problematiku oppid – „prvních měst“) a zásadně doplnil jejich dosavadní poznání, dosud omezené na západní polovinu Evropy, o Evropu střední. Po odborné stránce vyvrcholila F. činnost velkou monografií Keltové ve střední Evropě (1955), ačkoli obecnější ohlas měla jeho Keltská civilizace a její dědictví (1959, řada dalších vydání doma i v zahraničí). 1962 vytvořil se spolupracovníky příručku evropského pravěku pro vysokoškolské účely. 1966 a 1969 redigoval a do značné míry sám napsal dva díly velké odborné encyklopedie pravěké a protohistorické archeologie Evropy, jež měla velký ohlas doma (cena Univerzity Karlovy 1968) i za hranicemi (třetí, doplňkový díl vydal z jeho pozůstalosti J. Hrala 1998). Teoreticky se zabýval i vztahem archeologie a historie. Za své dílo získal několik cen a vyznamenání doma i v cizíně: Státní cena K. Gottwalda 1957 (za knihu Keltové ve střední Evropě), Řád práce 1961, Zlatá čestná plaketa ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo, polský Zlatý kříž za zásluhy kulturní sblížení, Herderova cena (Vídeň 1970), Cena Emila Vogta (Curych 1979) a na univerzitě v Rennes byl 1971 jmenován čestným doktorem.

D: úplná bibliografie in: Praehistorica VIII/Varia archaeologica 2, 1980, s. 337–347. Výběr: Porost a podnebí Čech v pravěku, in: PA 36, 1928–30, s. 169–188; Žárové pohřebiště v Březině, in: tamtéž 37, 1931, s. 81–92; K problému kultury latènské v Čechách, in: tamtéž 38, 1932, s. 25–32; Hallstattská kultura v Čechách, in: tamtéž 40, 1934–35, s. 34–72; Vůz pravěký a vznik vozu moderního, in: Věstník Československého zemědělského musea 9, 1936, s. 97–108, 140–143; Popelnicová pole a počátky železné doby v Čechách, 1936–1937; Lužická kultura v Československu I., in: PA 41, 1936–38, s. 14–51; Praha pravěká, in: Jak rostla Praha, 1939, s. 25–44; Kulturní kapitoly z našeho pravěku, 1940; Umělecké řemeslo v pravěku, 1941 (2. vyd. 1997); Keltische Emailarbeiten aus Böhmen-Mähren, in: Altböhmen und Altmähren 2, 1942, s. 68–83; Deset obrazů z pravěkých dějin Evropy a našeho území (spolu s J. Eisnerem), 1945; Počátky slovanského osídlení Československa, in: ČSPSČ 49–50, 1941–42 /1946/, s. 5–76 (též sep. 1946); Vznik českého národa a problém jeho dějinných předchůdců, in: tamtéž 54, 1946, s. 1–18; Původ a dějinné počátky Slovanů, in: ČČH 47, 1946, s. 144–150; Počátky zemědělství v českých zemích in: ČL (n. ř.) 1, 1946, s. 115–118; Dějinné počátky Českého ráje, 1947; Pravěké Československo, 1948 (polsky 1951); Lužická kultura v době laténské, in: Slavia Antiqua 1, 1948, s. 167–180; Praha pravěká, 1949; Stavební ráz pravěkých hradišť, in: Cestami umění, 1949, s. 31–35; Staroslovanské zemědělství v Československu, in: ČL (n. ř.) 4, 1949, s. 194–199; Indoevropská otázka a lid se šňůrovou keramikou, in: AR 4, 1952, s. 38–40, 49–59; Obchodní styky Čech s Římem v době Augustově a problém mocenského střediska tehdejších Čech, in: tamtéž, s. 143–144, 149–154; Problémy doby bronzové ve střední Evropě, in: tamtéž 5, 1953, s. 63–68; Keltská společnost v době laténské, in: tamtéž, s. 205–208, 217–233; Keltské pohřebiště v Mistříně a žeh u moravských Keltů, in: tamtéž, s. 332–336, 346–361; Keltové ve střední Evropě, 1956; Archeologie a historie, in: AR 9, 1957, s. 561–566; Keltská civilisace a její dědictví, 1959 (další vyd. 1960, 1963, 1995–1996; rusky a německy 1961, anglicky 1962, 1976, maďarsky 1966, 1976, italsky 1980); Rod a rodina v předkeltském a keltském prostředí, in: PA 52, 1961, s. 282–295; Evropský pravěk (s M. Buchvaldkem a J. Slámou), 1962; Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas (I. 1966, II. 1969; III. Addenda, 1998); Keltische Kultplätze und Heiligtümer in Böhmen, in: Vorgeschichtliche Heiligtümer und Kultplätze in Mittel- und Nordeuropa, 1970; Die keltische Besiedlung Mittel- und Südosteuropas und das Problem der zugehörigen Oppida, in: AR 23, 1971, s. 263–272; Le problème de la double origine des Celtes en Europe centrale, in: Études celtiques 13, 1973; Die Anfänge der Kunst in Europa (s M. J. Mellinkovou), in: Propyläen-Kunstgeschichte 13, 1974; Keltische Bewegungen und Verschiebungen in Mitteleuropa im Lichte der archäologischen Funde, in: IXe Congrès préhistorique, Nice 1976 – Colloque XXIX, s. 40–58; Keltská opevnění jako ukazatel a odraz historického vývoje a struktury keltské společnosti, in: AR 30, 1978, s. 420–432; Dosavadní pokusy o syntézu pravěku Čech a dnešní stav, dále kap. XII: 1., 2., 4., 19. (zčásti spoluautor), in: R. Pleiner (ed.), Pravěké dějiny Čech, 1978, s. 9–18, 587–601, 605–607, 670–673.

L: J. Filip, Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas 1, 1966, s. 359–360; 3, 1998, s. 101; MČE 2, s. 429; ČBS, s. 143; Tomeš 1, s. 312–313; Kutnar, s. 872–875; Sklenář, s. 166–168; J. Eisner, Prof. Dr. J. F. jako vědec, učitel a Slovan, in: AUC 3, 1959/1960 (sborník J. F.); A. Filipová, Jeden lidský život, 1985; táž: Archeolog J. F. ve vzpomínkách, 1995; Praehistorica VIII/Varia archaeologica 2, 1980 (K poctě 80. narozenin akademika J. F.); M. Buchvaldek – M. Richter, J. F., in: AR 33, 1981, s. 601–606; J. Waldhauser, Univerzitní profesor J. F. jako archeolog Pojizeří, in: Od Ještěda k Troskám 19, 1998, s. 37–40; M. Buchvaldek, Před sto lety se narodil J. F., in: AR 52, 2000, s. 729–730; J. F., Jaroslav Böhm a český pravěk (příspěvky z kolokvia ke 100. výročí narození obou badatelů), in: tamtéž 53, 2001, s. 754–792.

P: Archiv UK, Praha, písemná pozůstalost.

KAREL SKLENÁŘ