FILIP Miroslav 27.10.1928-27.4.2009: Porovnání verzí
(FILIP_Miroslav_27.10.1928-27.4.2009) |
|||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 27.4.2009 | | datum úmrtí = 27.4.2009 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 186-187 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FILIP, Miroslav,''' ''* 27. 10. 1928 Praha, † 27. 4. 2009 Praha, šachový velmistr'' | ||
+ | |||
+ | Původním povoláním byl právník. Od dětství vynikal mimořádnou | ||
+ | pamětí. 1940 ho upoutal při svém pražském vystoupení | ||
+ | šachista a mistr světa A. Aljechin. 1948 se F. stal mistrem | ||
+ | Ústřední jednoty českých šachistů, přední místo mezi československými | ||
+ | šachisty potvrdil na šampionátech 1950, kde se dělil | ||
+ | o prvenství s J. Fichtlem, 1952, 1953 (spolu se svým dlouholetým | ||
+ | konkurentem L. Pachmanem) a 1954. Jako druhý se na mistrovství | ||
+ | ČSSR umístil 1961 a 1963 (s L. Kaválkem, pozdějším reprezentantem USA). Třetí místo obsadil na mistrovství | ||
+ | republiky 1957. | ||
+ | |||
+ | Od 1952 reprezentoval F. Československo na šachových olympiádách | ||
+ | (ŠO), kde hrál 1952, 1956 a 1962 na první šachovnici. | ||
+ | Až do 1974 získal na ŠO 62 vítězství, 104 remíz a jen ve 28 partiích | ||
+ | byl poražen. 1982, kdy Československo obsadilo 2. místo, | ||
+ | vystupoval jako nehrající kapitán. Účastnil se ME družstev | ||
+ | 1957 (3. místo), 1961 (4.) a 1970 (5., ale byl klasifikován jako | ||
+ | nejlepší hráč na druhé šachovnici). 1954 se podílel na získání titulu | ||
+ | mistrů světa v soutěži vysokoškolských družstev v Oslu, kde | ||
+ | hrál na první šachovnici. | ||
+ | |||
+ | Od 1955 byl mezinárodním velmistrem a dosáhl dosud největšího | ||
+ | individuálního úspěchu československých (českých) šachistů | ||
+ | poté, co se 1956 (8. místo) a 1962 (dělené 7. místo) probojoval | ||
+ | do turnaje kandidátů, jehož vítěz mohl vyzvat úřadujícího mistra | ||
+ | světa k zápasům o světové prvenství. Vrcholné mezinárodní | ||
+ | zápolení doplňovala jeho přední umístění na silně obsazených | ||
+ | mezinárodních turnajích: prvenství na Steinitzově memoriálu | ||
+ | v Mariánských Lázních a Praze 1956, v Mariánských Lázních | ||
+ | 1960, v Buenos Aires 1961, Bernu 1975 a Soluni 1983, vynikající | ||
+ | umístění získal i v argentinském Mar del Plata a v anglickém | ||
+ | Hastingsu (1957/58) či v Moskvě. Dokázal porazit i sovětské | ||
+ | mistry světa V. Smyslova a M. Tala či velmistra D. Bronštejna. | ||
+ | Jako rozhodčí působil nejen na domácích a mezinárodních turnajích, | ||
+ | ale zejména při rozhodujících zápasech o titul mistra světa | ||
+ | (šestkrát mezi 1966 a 1986). Roli hlavního rozhodčího převzal | ||
+ | i v závěru politicky vypjatého utkání mezi protežovaným | ||
+ | sovětským velmistrem A. Karpovem a V. Korčným, exulantem | ||
+ | ze SSSR, který se hrál 1978 ve filipínském Baguiu a trval 94 | ||
+ | dnů. | ||
+ | |||
+ | Dráhu šachového hráče, trenéra a rozhodčího propojoval s novinářským | ||
+ | působením. Komentoval šachové události v Československém | ||
+ | rozhlase a od 1953 v Československé televizi, vedl | ||
+ | šachovou rubriku v deníku ''Československý sport'', přispíval do časopisu | ||
+ | ''Československý šach'', který v sedmdesátých a osmdesátých | ||
+ | letech řídil, i do renomovaných zahraničních šachových periodik | ||
+ | (''Šachmaty v SSSR'', ''Schach-Echo'') a vydal několik publikací | ||
+ | o šachu. Krátce působil i jako instruktor v Kuvajtu. Pohřben byl | ||
+ | v Praze-Vokovicích. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Turnaj kandidátů MS 1956, 1958; Sto dní v Baguiu, 1979; Celý svět se od | ||
+ | nich učí, 1980. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Tomeš 1, s. 313; J. Veselý – J. Kalendovský – B. Formánek, Malá encyklopedie | ||
+ | šachu, 1989, s. 94; P. Matocha a kol., Bobby Fischer proti českým velmistrům, | ||
+ | 2010; www.chessgames.com; en.chasebase.com; nekrolog: www.chess.cz. | ||
+ | |||
+ | Miloslav Martínek | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
Řádka 19: | Řádka 79: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:2009]] | [[Kategorie:2009]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 18. 11. 2019, 19:03
Miroslav FILIP | |
Narození | 27.10.1928 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 27.4.2009 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 186-187 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79226 |
FILIP, Miroslav, * 27. 10. 1928 Praha, † 27. 4. 2009 Praha, šachový velmistr
Původním povoláním byl právník. Od dětství vynikal mimořádnou pamětí. 1940 ho upoutal při svém pražském vystoupení šachista a mistr světa A. Aljechin. 1948 se F. stal mistrem Ústřední jednoty českých šachistů, přední místo mezi československými šachisty potvrdil na šampionátech 1950, kde se dělil o prvenství s J. Fichtlem, 1952, 1953 (spolu se svým dlouholetým konkurentem L. Pachmanem) a 1954. Jako druhý se na mistrovství ČSSR umístil 1961 a 1963 (s L. Kaválkem, pozdějším reprezentantem USA). Třetí místo obsadil na mistrovství republiky 1957.
Od 1952 reprezentoval F. Československo na šachových olympiádách (ŠO), kde hrál 1952, 1956 a 1962 na první šachovnici. Až do 1974 získal na ŠO 62 vítězství, 104 remíz a jen ve 28 partiích byl poražen. 1982, kdy Československo obsadilo 2. místo, vystupoval jako nehrající kapitán. Účastnil se ME družstev 1957 (3. místo), 1961 (4.) a 1970 (5., ale byl klasifikován jako nejlepší hráč na druhé šachovnici). 1954 se podílel na získání titulu mistrů světa v soutěži vysokoškolských družstev v Oslu, kde hrál na první šachovnici.
Od 1955 byl mezinárodním velmistrem a dosáhl dosud největšího individuálního úspěchu československých (českých) šachistů poté, co se 1956 (8. místo) a 1962 (dělené 7. místo) probojoval do turnaje kandidátů, jehož vítěz mohl vyzvat úřadujícího mistra světa k zápasům o světové prvenství. Vrcholné mezinárodní zápolení doplňovala jeho přední umístění na silně obsazených mezinárodních turnajích: prvenství na Steinitzově memoriálu v Mariánských Lázních a Praze 1956, v Mariánských Lázních 1960, v Buenos Aires 1961, Bernu 1975 a Soluni 1983, vynikající umístění získal i v argentinském Mar del Plata a v anglickém Hastingsu (1957/58) či v Moskvě. Dokázal porazit i sovětské mistry světa V. Smyslova a M. Tala či velmistra D. Bronštejna. Jako rozhodčí působil nejen na domácích a mezinárodních turnajích, ale zejména při rozhodujících zápasech o titul mistra světa (šestkrát mezi 1966 a 1986). Roli hlavního rozhodčího převzal i v závěru politicky vypjatého utkání mezi protežovaným sovětským velmistrem A. Karpovem a V. Korčným, exulantem ze SSSR, který se hrál 1978 ve filipínském Baguiu a trval 94 dnů.
Dráhu šachového hráče, trenéra a rozhodčího propojoval s novinářským působením. Komentoval šachové události v Československém rozhlase a od 1953 v Československé televizi, vedl šachovou rubriku v deníku Československý sport, přispíval do časopisu Československý šach, který v sedmdesátých a osmdesátých letech řídil, i do renomovaných zahraničních šachových periodik (Šachmaty v SSSR, Schach-Echo) a vydal několik publikací o šachu. Krátce působil i jako instruktor v Kuvajtu. Pohřben byl v Praze-Vokovicích.
D: Turnaj kandidátů MS 1956, 1958; Sto dní v Baguiu, 1979; Celý svět se od nich učí, 1980.
L: Tomeš 1, s. 313; J. Veselý – J. Kalendovský – B. Formánek, Malá encyklopedie šachu, 1989, s. 94; P. Matocha a kol., Bobby Fischer proti českým velmistrům, 2010; www.chessgames.com; en.chasebase.com; nekrolog: www.chess.cz.
Miloslav Martínek