FILO Emanuel 22.8.1901-7.10.1973: Porovnání verzí
(FILO_Emanuel_22.8.1901-7.10.1973) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Emanuel FILO | | jméno = Emanuel FILO | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Filo Emanuel portret.jpg |
| datum narození = 22.8.1901 | | datum narození = 22.8.1901 | ||
− | | místo narození = Beluša | + | | místo narození = Beluša (u Trenčína, Slovensko) |
| datum úmrtí = 7.10.1973 | | datum úmrtí = 7.10.1973 | ||
− | | místo úmrtí = Žilina | + | | místo úmrtí = Žilina (Slovensko) |
− | | povolání = 15- Lékaři | + | | povolání = 15- Lékaři<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 199 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FILO, Emanuel,''' ''* 22. 8. 1901 Beluša (u Trenčína, Slovensko), † 7. 10. 1973 Žilina (Slovensko), lékař internista, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Po maturitě na gymnáziu v Trenčíně studoval od 1921 na Lékařské | ||
+ | fakultě UK v Praze, po absolvování první rigorózní zkoušky | ||
+ | přešel na Univerzitu Komenského do Bratislavy, kde 1927 absolvoval | ||
+ | (MUDr.). Už za studií pracoval jako demonstrátor na | ||
+ | krční klinice, 1926/27 byl asistentem v Ústavu patologické anatomie, | ||
+ | histologie a bakteriologie, 1928 na interní klinice lékařské | ||
+ | fakulty v Bratislavě. 1928–35 působil na 1. interní klinice | ||
+ | LF UK v Praze, odkud byl 1930/31 vyslán na studijní pobyt do | ||
+ | Curychu. 1934 se v Praze habilitoval jako soukromý docent patologie | ||
+ | a terapie vnitřních chorob, 1934/35 absolvoval studijní | ||
+ | pobyt v Paříži. Po návratu do ČSR 1935–38 pracoval jako soukromý | ||
+ | docent na Propedeutické klinice v Bratislavě, 1938 byl | ||
+ | pověřen balzamováním těla zemřelého A. Hlinky. 1939 byl jmenován | ||
+ | profesorem a přednostou Interní kliniky LF bratislavské | ||
+ | univerzity, na níž zároveň zastával i akademické funkce: | ||
+ | 1939/40 děkan a 1940–42 proděkan LF, 1942–44 rektor | ||
+ | a 1944/45 prorektor univerzity. Za druhé světové války umožnil | ||
+ | některým českým profesorům, aby zůstali na univerzitě, a českým | ||
+ | a bulharským studentům, kteří odešli po uzavření českých | ||
+ | vysokých škol německými okupanty na Slovensko, pokračovat | ||
+ | ve studiu, a zachránil je tak před nucenými pracemi v Německu. | ||
+ | 1945 ho jako exponenta Hlinkovy slovenské lidové strany propustili | ||
+ | ze školství. Od 1945 pracoval v nemocnici v Žilině, | ||
+ | 1945–60 byl primářem tamní interny. 1954 byl ve vykonstruovaném | ||
+ | procesu odsouzen a šest měsíců vězněn v Praze a v Ružomberku. | ||
+ | 1960 byl znovu zbaven primariátu, 1960–71 působil | ||
+ | jako ambulantní lékař. | ||
+ | |||
+ | Vědecky i v klinické praxi se věnoval hematologii, hepatologii | ||
+ | a pneumologii, výsledky F. výzkumů těhotenských a hemolytických | ||
+ | anémií měly ohlas i v zahraničí. Publikoval kolem šedesáti | ||
+ | studií a odborných článků v periodikách ''Bratislavské lekárske listy'' (byl i jejich hlavním redaktorem), | ||
+ | ''Časopis lékařů českých'', ''Folia haematologica'', ''Sborník lékařský'' aj. Stal se členem Spolku lékařů, | ||
+ | Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně, předsedal | ||
+ | Spolku slovenských lékařů v Bratislavě, vědecké sekci Ligy proti | ||
+ | tuberkulóze, byl členem předsednictva rady Slovenského červeného | ||
+ | kříže, Slovenské učené společnosti, spoluzakladatelem Slovenské | ||
+ | akademie věd a umění. 1940 získal medaili Lomonosovovy | ||
+ | univerzity v Moskvě, bulharský Řád s hvězdou za občanské | ||
+ | zásluhy II. stupně, 1971 stříbrnou medaili J. E. Purkyně. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Diabčte bronzé, in: Bratislavské lekárske listy 7, 1927, s. 585–598; | ||
+ | Význam zápalu pre blastomatózny rast, in: tamtéž 8, 1928, s. 116–135; Die | ||
+ | Wirkung der Leberbehandlung auf die Bildung und Ausscheidung der Gallenfarbstoffe | ||
+ | bei perniziöser Anaemie, in: Folia haematologica (Leipzig) 44, | ||
+ | 1931, s. 368–384; O změnách v leukocytárním obrazu krevním po masáži | ||
+ | tonsill u chronických tonsillitid, in: ČLČ 71, 1932, s. 1585–1589; Klinické | ||
+ | skúsenosti u krupóznej pneumónie a jej liečenie pneumokokovým sérom, | ||
+ | in: Bratislavské lekárske listy 13, 1933, s. 416–433; O diagnostických ťažkostiach | ||
+ | u akútnych leukémií z hľadiska hematologického, in: tamtéž 16, | ||
+ | 1936, s. 201–210, 258–268; O krvných zmenách pri akútnych glomerulonefritidách, | ||
+ | in: Sborník lékařský 36/62, 1936, s. 533–546; Puerperálne | ||
+ | abscesy pľúcne, in: Bratislavské lekárske listy 22, 1942, s. 1–13; Žilné trombózy | ||
+ | pri liečbe hypertenzívnej choroby reserpínom, in: ČLČ 98, 1959, | ||
+ | s. 1253–1257. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Beluša 1330–1995, Pohľady do dejín, Žilina 1994, s. 49–52; Ľ. Pavlíková | ||
+ | – E. Sedláčková –M. Tichý, Prof.MUDr. E. F. – významná osobnosť slovenskej | ||
+ | medicíny, in: Bratislavské lekárske listy 96, 1995, s. 675–676; Priekopníci, | ||
+ | s. 116–119; Z. G. Meško, 100 rokov od narodenia profesora MUDr. E. F., | ||
+ | in: Slovenský lekár 11 (25), 2001, s. 438–440; V. Csáder, Rektori Univerzity | ||
+ | Komenského 1919–2009, Bratislava 2009, s. 94–97; A. Falisová, Lekári na | ||
+ | Slovensku do roku 2000, Bratislava 2010, s. 158; BSPLF 1, s. 190; BLS 2, | ||
+ | s. 576–577. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/176803 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Ľudmila Ďuranová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] |
Aktuální verze z 23. 6. 2020, 20:25
Emanuel FILO | |
Narození | 22.8.1901 |
---|---|
Místo narození | Beluša (u Trenčína, Slovensko) |
Úmrtí | 7.10.1973 |
Místo úmrtí | Žilina (Slovensko) |
Povolání |
15- Lékaři 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 199 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55201 |
FILO, Emanuel, * 22. 8. 1901 Beluša (u Trenčína, Slovensko), † 7. 10. 1973 Žilina (Slovensko), lékař internista, pedagog
Po maturitě na gymnáziu v Trenčíně studoval od 1921 na Lékařské fakultě UK v Praze, po absolvování první rigorózní zkoušky přešel na Univerzitu Komenského do Bratislavy, kde 1927 absolvoval (MUDr.). Už za studií pracoval jako demonstrátor na krční klinice, 1926/27 byl asistentem v Ústavu patologické anatomie, histologie a bakteriologie, 1928 na interní klinice lékařské fakulty v Bratislavě. 1928–35 působil na 1. interní klinice LF UK v Praze, odkud byl 1930/31 vyslán na studijní pobyt do Curychu. 1934 se v Praze habilitoval jako soukromý docent patologie a terapie vnitřních chorob, 1934/35 absolvoval studijní pobyt v Paříži. Po návratu do ČSR 1935–38 pracoval jako soukromý docent na Propedeutické klinice v Bratislavě, 1938 byl pověřen balzamováním těla zemřelého A. Hlinky. 1939 byl jmenován profesorem a přednostou Interní kliniky LF bratislavské univerzity, na níž zároveň zastával i akademické funkce: 1939/40 děkan a 1940–42 proděkan LF, 1942–44 rektor a 1944/45 prorektor univerzity. Za druhé světové války umožnil některým českým profesorům, aby zůstali na univerzitě, a českým a bulharským studentům, kteří odešli po uzavření českých vysokých škol německými okupanty na Slovensko, pokračovat ve studiu, a zachránil je tak před nucenými pracemi v Německu. 1945 ho jako exponenta Hlinkovy slovenské lidové strany propustili ze školství. Od 1945 pracoval v nemocnici v Žilině, 1945–60 byl primářem tamní interny. 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen a šest měsíců vězněn v Praze a v Ružomberku. 1960 byl znovu zbaven primariátu, 1960–71 působil jako ambulantní lékař.
Vědecky i v klinické praxi se věnoval hematologii, hepatologii a pneumologii, výsledky F. výzkumů těhotenských a hemolytických anémií měly ohlas i v zahraničí. Publikoval kolem šedesáti studií a odborných článků v periodikách Bratislavské lekárske listy (byl i jejich hlavním redaktorem), Časopis lékařů českých, Folia haematologica, Sborník lékařský aj. Stal se členem Spolku lékařů, Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně, předsedal Spolku slovenských lékařů v Bratislavě, vědecké sekci Ligy proti tuberkulóze, byl členem předsednictva rady Slovenského červeného kříže, Slovenské učené společnosti, spoluzakladatelem Slovenské akademie věd a umění. 1940 získal medaili Lomonosovovy univerzity v Moskvě, bulharský Řád s hvězdou za občanské zásluhy II. stupně, 1971 stříbrnou medaili J. E. Purkyně.
D: výběr: Diabčte bronzé, in: Bratislavské lekárske listy 7, 1927, s. 585–598; Význam zápalu pre blastomatózny rast, in: tamtéž 8, 1928, s. 116–135; Die Wirkung der Leberbehandlung auf die Bildung und Ausscheidung der Gallenfarbstoffe bei perniziöser Anaemie, in: Folia haematologica (Leipzig) 44, 1931, s. 368–384; O změnách v leukocytárním obrazu krevním po masáži tonsill u chronických tonsillitid, in: ČLČ 71, 1932, s. 1585–1589; Klinické skúsenosti u krupóznej pneumónie a jej liečenie pneumokokovým sérom, in: Bratislavské lekárske listy 13, 1933, s. 416–433; O diagnostických ťažkostiach u akútnych leukémií z hľadiska hematologického, in: tamtéž 16, 1936, s. 201–210, 258–268; O krvných zmenách pri akútnych glomerulonefritidách, in: Sborník lékařský 36/62, 1936, s. 533–546; Puerperálne abscesy pľúcne, in: Bratislavské lekárske listy 22, 1942, s. 1–13; Žilné trombózy pri liečbe hypertenzívnej choroby reserpínom, in: ČLČ 98, 1959, s. 1253–1257.
L: Beluša 1330–1995, Pohľady do dejín, Žilina 1994, s. 49–52; Ľ. Pavlíková – E. Sedláčková –M. Tichý, Prof.MUDr. E. F. – významná osobnosť slovenskej medicíny, in: Bratislavské lekárske listy 96, 1995, s. 675–676; Priekopníci, s. 116–119; Z. G. Meško, 100 rokov od narodenia profesora MUDr. E. F., in: Slovenský lekár 11 (25), 2001, s. 438–440; V. Csáder, Rektori Univerzity Komenského 1919–2009, Bratislava 2009, s. 94–97; A. Falisová, Lekári na Slovensku do roku 2000, Bratislava 2010, s. 158; BSPLF 1, s. 190; BLS 2, s. 576–577.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Ľudmila Ďuranová