Biografický slovník
FILSAK Karel 10.10.1917-1.7.2000: Porovnání verzí
(FILSAK_Karel_10.10.1917-1.7.2000) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''FILSAK, Karel,''' ''* 10. 10. 1917 Jindřichův Hradec, † 1. 7. 2000, architekt'' | ||
| + | |||
| + | Syn stavebního podnikatele Josefa F. Po maturitě si zapsal architekturu | ||
| + | na ČVUT, studia přerušila druhá světová válka, během | ||
| + | níž byl 1939–42 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen- | ||
| + | Oranienburg. Od 1943 pracoval v ateliéru J. Gočára. 1944 | ||
| + | se oženil s Evou, roz. Protivenskou (1922–1993), lékařkou rentgenoložkou. | ||
| + | Po válce školu dokončil (Ing. 1947) a krátce byl na | ||
| + | ČVUT asistentem O. Starého a A. Mikuškovice. 1949 nastoupil | ||
| + | do ateliéru J. Havlíčka ve Stavoprojektu Praha, 1954 si otevřel | ||
| + | vlastní ateliér. 1957–60 působil v ateliéru n. p. Konstruktiva, | ||
| + | odkud přešel do projekční kanceláře Československých | ||
| + | aerolinií (1960–67). Na sklonku šedesátých let si, podobně jako | ||
| + | K. Prager, založil vlastní ateliér ve Sdružení projektových ateliérů | ||
| + | a od 1971 pod hlavičkou Projektového ústavu výstavby hl. m. | ||
| + | Prahy (ateliér Epsilon). 1974 odešel do důchodu, dále se však věnoval | ||
| + | projektování a přednášel. Na F. realizacích sedmdesátých | ||
| + | a osmdesátých let se podílel i jeho syn '''Karel F. ml.''' (* 1944). | ||
| + | F. získal 1997 cenu Obce architektů za celoživotní tvorbu. | ||
| + | |||
| + | Většinu staveb provedl s jedním nebo více spoluautory. K jeho | ||
| + | prvním realizacím (pod vlivem Havlíčkovým) patřily věžové domy | ||
| + | v Kladně-Rozdělově (1952–54) či škola v Ostravě-Hrabové. | ||
| + | Spolu s dalšími architekty (K. Bubeníčkem, J. Loudou, J. Šrámkem | ||
| + | aj.) se záhy od funkcionalismu přiklonil k moderní architektuře | ||
| + | obdobné brutalismu s typickým využíváním drsných | ||
| + | betonových povrchů. F. tvorbu inspirovali zejména architekti | ||
| + | Le Corbusier a L.¨Mies van der Rohe. Během šedesátých let pracoval | ||
| + | na zakázkách pro ministerstvo zahraničních věcí, např. na | ||
| + | budovách velvyslanectví v Pekingu (1961), Brasílii (1962–65; | ||
| + | organicky začleněno do Niemeyerova a Costova konceptu tzv. | ||
| + | nové metropole), Dillí (1967–69) či později v Káhiře (1980, | ||
| + | s V. Tomsem; dominantou je třináctipatrový obytný dům). Podílel | ||
| + | se na vybudování československé stálé mise při OSN v Ženevě | ||
| + | (1969). Po celém světě realizoval kanceláře pro Československé | ||
| + | aerolinie. F. vedl také kolektiv architektů, který 1968 | ||
| + | navrhl budovu letiště Praha-Ruzyně. | ||
| + | |||
| + | Od konce šedesátých let se pak více uplatnil zejména v Praze, | ||
| + | kde pracoval na architektonickém řešení hotelu Intercontinental | ||
| + | na Starém Městě (1967–73), administrativní budovy v Holešovicích | ||
| + | či Barrandovského mostu (1983–88, s K. Filsakem ml.), | ||
| + | ve své době nejrozsáhlejšího projektu svého druhu v Československu. | ||
| + | Podílel se na rekonstrukci Benešovy vily v Sezimově | ||
| + | Ústí nebo paláce SIA v Praze. Méně se prosadil jako urbanista: | ||
| + | s K. Pragerem provedl urbanistickou studii prostoru Karlín-Těšnov | ||
| + | v Praze, v padesátých letech spolupracoval na regulačním | ||
| + | plánu pro Jindřichův Hradec. Pro jeho projekty byla typická | ||
| + | umělecká výzdoba, k níž využíval děl O. Zoubka, S. Libenského, | ||
| + | J. Brychtové, L. Čepeláka nebo E. Kmentové. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' http://www.archiweb.cz; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 193; | ||
| + | ČBS, s. 145; Tomeš 1, s. 316; Toman D, s. 54; SČSVU 2, s. 249–250; | ||
| + | NEČVU 1, s. 179; Kdo je kdo – architektura, 2000, s. 56. | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
Verze z 6. 1. 2018, 19:21
| Karel FILSAK | |
 | |
| Narození | 10.10.1917 |
|---|---|
| Místo narození | Jindřichův Hradec |
| Úmrtí | 1.7.2000 |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67179 |
FILSAK, Karel, * 10. 10. 1917 Jindřichův Hradec, † 1. 7. 2000, architekt
Syn stavebního podnikatele Josefa F. Po maturitě si zapsal architekturu na ČVUT, studia přerušila druhá světová válka, během níž byl 1939–42 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen- Oranienburg. Od 1943 pracoval v ateliéru J. Gočára. 1944 se oženil s Evou, roz. Protivenskou (1922–1993), lékařkou rentgenoložkou. Po válce školu dokončil (Ing. 1947) a krátce byl na ČVUT asistentem O. Starého a A. Mikuškovice. 1949 nastoupil do ateliéru J. Havlíčka ve Stavoprojektu Praha, 1954 si otevřel vlastní ateliér. 1957–60 působil v ateliéru n. p. Konstruktiva, odkud přešel do projekční kanceláře Československých aerolinií (1960–67). Na sklonku šedesátých let si, podobně jako K. Prager, založil vlastní ateliér ve Sdružení projektových ateliérů a od 1971 pod hlavičkou Projektového ústavu výstavby hl. m. Prahy (ateliér Epsilon). 1974 odešel do důchodu, dále se však věnoval projektování a přednášel. Na F. realizacích sedmdesátých a osmdesátých let se podílel i jeho syn Karel F. ml. (* 1944). F. získal 1997 cenu Obce architektů za celoživotní tvorbu.
Většinu staveb provedl s jedním nebo více spoluautory. K jeho prvním realizacím (pod vlivem Havlíčkovým) patřily věžové domy v Kladně-Rozdělově (1952–54) či škola v Ostravě-Hrabové. Spolu s dalšími architekty (K. Bubeníčkem, J. Loudou, J. Šrámkem aj.) se záhy od funkcionalismu přiklonil k moderní architektuře obdobné brutalismu s typickým využíváním drsných betonových povrchů. F. tvorbu inspirovali zejména architekti Le Corbusier a L.¨Mies van der Rohe. Během šedesátých let pracoval na zakázkách pro ministerstvo zahraničních věcí, např. na budovách velvyslanectví v Pekingu (1961), Brasílii (1962–65; organicky začleněno do Niemeyerova a Costova konceptu tzv. nové metropole), Dillí (1967–69) či později v Káhiře (1980, s V. Tomsem; dominantou je třináctipatrový obytný dům). Podílel se na vybudování československé stálé mise při OSN v Ženevě (1969). Po celém světě realizoval kanceláře pro Československé aerolinie. F. vedl také kolektiv architektů, který 1968 navrhl budovu letiště Praha-Ruzyně.
Od konce šedesátých let se pak více uplatnil zejména v Praze, kde pracoval na architektonickém řešení hotelu Intercontinental na Starém Městě (1967–73), administrativní budovy v Holešovicích či Barrandovského mostu (1983–88, s K. Filsakem ml.), ve své době nejrozsáhlejšího projektu svého druhu v Československu. Podílel se na rekonstrukci Benešovy vily v Sezimově Ústí nebo paláce SIA v Praze. Méně se prosadil jako urbanista: s K. Pragerem provedl urbanistickou studii prostoru Karlín-Těšnov v Praze, v padesátých letech spolupracoval na regulačním plánu pro Jindřichův Hradec. Pro jeho projekty byla typická umělecká výzdoba, k níž využíval děl O. Zoubka, S. Libenského, J. Brychtové, L. Čepeláka nebo E. Kmentové.
L: http://www.archiweb.cz; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 193; ČBS, s. 145; Tomeš 1, s. 316; Toman D, s. 54; SČSVU 2, s. 249–250; NEČVU 1, s. 179; Kdo je kdo – architektura, 2000, s. 56.
Jiří Martínek
