FILS Anton 22.9.1733-14.3.1760: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Anton FILS
 
| jméno = Anton FILS
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Fils Anton portret.jpg
 
| datum narození = 22.9.1733 (datum křtu)
 
| datum narození = 22.9.1733 (datum křtu)
 
| místo narození = Eichstätt (Německo)
 
| místo narození = Eichstätt (Německo)

Aktuální verze z 23. 6. 2020, 19:28

Anton FILS
Narození 22.9.1733 (datum křtu)
Místo narození Eichstätt (Německo)
Úmrtí 14.3.1760 (datum pohřbu)
Místo úmrtí Mannheim (Německo)
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 199-200
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55204

FILS, Anton (též FILTZ, FILZ, FIELTZ, Johann), * 22. 9. 1733 (datum křtu) Eichstätt (Německo), † 14. 3. 1760 (datum pohřbu) Mannheim (Německo), hudební skladatel, violoncellista

Syn Johanna Georga F., dvorního hudebníka a violoncellisty na knížecím a biskupském dvoře v bavorském Eichstättu. Na základě doložených kusých údajů z doby F. dětství byl označen za skladatele českého původu. Dle záznamů v katalogu studentů patrně vystudoval v Eichstättu gymnázium. Podle dokladu z roku 1753 navštěvoval univerzitu v Ingolstadtu, kde se věnoval teologii a právům. Hře na violoncello se patrně učil u otce. 1754 se stal členem proslulé mannheimské dvorní kapely, a to již jako vyspělý violoncellista a skladatel. V Mannheimu se 1757 oženil s Elisabethou Rangeovou. V kapele působil až do předčasné smrti spolu s hudebníky zvučných jmen původem z Čech. Dosud nebyly doloženy žádné písemné dokumenty opatřené F. podpisem, a proto zůstala badatelsky nepotvrzena i hypotéza, že v Darmstadtu uložená partitura Mše Es dur je jeho autografem. F. nezvykle bohaté kompoziční dílo, které vznikalo během přibližně deseti let, bylo typické pro mannheimskou hudební školu. Sám autor se nestaral o jeho rozšíření tisky nebo opisy. Ke svým skladbám se choval velmi nešetrně, některé po uvedení zničil. Mnohé opusy zveřejnilo po jeho smrti francouzské vydavatelství Louis-Balthazar de la Chevardičres, které získalo privilegium pro tisk. Velké množství dobových opisů uložených ve významných evropských hudebních sbírkách včetně sbírek českých svědčí o oblibě a rozšíření F. hudby. Řada skladeb se mu také připisovala, i když jejich autorství je sporné. (Úplný tematický katalog F. děl dosud neexistuje.) F. vynikal v symfonické tvorbě (kolem čtyřiceti sedmi dochovaných skladeb), a to i díky svému působení v mannheimské kapele, kde tato forma doznala nebývalého rozvoje. V kompozicích využíval momentu zvukového kontrastu, melodičnosti mnohdy označované za „českou“ a lehkosti skladebné techniky. Ovlivnila ho tvorba J. V. Stamice, u něhož se patrně kompozici učil. Vedle symfonických psal i díla koncertantní, určená pro dechové i smyčcové nástroje. Komponoval smyčcové kvartety, triové sonáty, klavírní i smyčcové, tria a klavírní sonáty. Složil více než čtyřicet sinfonií a koncertů. Vokální skladby byly určeny pro chrámovou hudbu s doprovodem varhan: Mše in Es; Mše in D; Mše in c; Cantata pastoralis ex G; Veni Sancte Spiritus ex D; Litaniae Lauretanae. Jeho předklasický sloh předznamenal styl Haydnův i Mozartův. Orientaci po F. rozsáhlém díle umožňují soupisy a tematické katalogy, i když existuje zřejmě daleko více jeho kompozic, které dosud nebyly katalogově podchyceny.

L: Pazdírek, s. 264; Grove 8, s. 816–817; MGG (2001) 6, sl. 1161–1166; HS 1, s. 322–323; H. Riemann, Sinfonien der pfalzbayerischen Schule [Mannheimer Symphoniker], Leipzig 1902 (Denkmäler der Tonkunst in Bayern [DTB] III, 1), 1906 (DTB VII, 2); týž, Mannheimer Kammermusik des 18. Jahrhunderts. 2. Teil. Trios und Duos…, Leipzig 1915 (DTB XVI); P. Vít, A. F. 1733–1760: Příspěvek k dějinám mannheimské sinfonie, disertační práce FF MU, Brno 1972 (s tematickým katalogem sinfonií); týž, Kompositionsprinzipen der Sinfonien des A. F., in: SPFFBU H 7, 1972, s. 43–52; E. Schmitt, Kirchenmusik der Mannheimer Schule, Wiesbaden 1982 (DTB Neue Folge, Bd. 2); H. Holzbauer (ed.), Johann A. F. (1733–1760). Ein Eichstätter Komponist derMannheimer Klassik, Tutzing 1983 (se soupisem děl); H. Unverricht, Johann A. F. (1733–1760), der angebliche Böhme aus Eichstätt…, in: Musik des Ostens 10, 1986, s. 57–67.

P: RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales, http://www.rism.info); NK, Praha, Souborný hudební katalog (SHK).

Zuzana Petrášková