Biografický slovník
FILS Anton 22.9.1733-14.3.1760: Porovnání verzí
(FILS_Anton_22.9.1733-14.3.1760) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Anton FILS | | jméno = Anton FILS | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 22.9.1733 | + | | datum narození = 22.9.1733 (datum křtu) |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Eichstätt (Německo) |
| − | | datum úmrtí = 14.3.1760 | + | | datum úmrtí = 14.3.1760 (datum pohřbu) |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Mannheim (Německo) |
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel | ||
78- Hudební interpret | 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''FILS, Anton''' ''(též FILTZ, FILZ, FIELTZ, Johann), * 22. 9. 1733 (datum křtu) Eichstätt (Německo), † 14. 3. 1760 (datum pohřbu) Mannheim (Německo), hudební skladatel, violoncellista'' | ||
| + | |||
| + | Syn Johanna Georga F., dvorního hudebníka a violoncellisty na | ||
| + | knížecím a biskupském dvoře v bavorském Eichstättu. Na základě | ||
| + | doložených kusých údajů z doby F. dětství byl označen za | ||
| + | skladatele českého původu. Dle záznamů v katalogu studentů | ||
| + | patrně vystudoval v Eichstättu gymnázium. Podle dokladu | ||
| + | z roku 1753 navštěvoval univerzitu v Ingolstadtu, kde se věnoval | ||
| + | teologii a právům. Hře na violoncello se patrně učil u otce. | ||
| + | 1754 se stal členem proslulé mannheimské dvorní kapely, a to | ||
| + | již jako vyspělý violoncellista a skladatel. V Mannheimu se 1757 | ||
| + | oženil s Elisabethou Rangeovou. V kapele působil až do předčasné | ||
| + | smrti spolu s hudebníky zvučných jmen původem z Čech. | ||
| + | Dosud nebyly doloženy žádné písemné dokumenty opatřené | ||
| + | F. podpisem, a proto zůstala badatelsky nepotvrzena i hypotéza, | ||
| + | že v Darmstadtu uložená partitura ''Mše Es dur'' je jeho autografem. | ||
| + | F. nezvykle bohaté kompoziční dílo, které vznikalo během přibližně | ||
| + | deseti let, bylo typické pro mannheimskou hudební školu. | ||
| + | Sám autor se nestaral o jeho rozšíření tisky nebo opisy. Ke | ||
| + | svým skladbám se choval velmi nešetrně, některé po uvedení | ||
| + | zničil. Mnohé opusy zveřejnilo po jeho smrti francouzské vydavatelství Louis-Balthazar de la Chevardičres, které získalo privilegium | ||
| + | pro tisk. Velké množství dobových opisů uložených ve | ||
| + | významných evropských hudebních sbírkách včetně sbírek českých | ||
| + | svědčí o oblibě a rozšíření F. hudby. Řada skladeb se mu | ||
| + | také připisovala, i když jejich autorství je sporné. (Úplný tematický | ||
| + | katalog F. děl dosud neexistuje.) F. vynikal v symfonické | ||
| + | tvorbě (kolem čtyřiceti sedmi dochovaných skladeb), a to i díky | ||
| + | svému působení v mannheimské kapele, kde tato forma doznala | ||
| + | nebývalého rozvoje. V kompozicích využíval momentu zvukového | ||
| + | kontrastu, melodičnosti mnohdy označované za „českou“ | ||
| + | a lehkosti skladebné techniky. Ovlivnila ho tvorba J. V. Stamice, | ||
| + | u něhož se patrně kompozici učil. Vedle symfonických psal i díla | ||
| + | koncertantní, určená pro dechové i smyčcové nástroje. Komponoval | ||
| + | smyčcové kvartety, triové sonáty, klavírní i smyčcové, tria | ||
| + | a klavírní sonáty. Složil více než čtyřicet sinfonií a koncertů. Vokální | ||
| + | skladby byly určeny pro chrámovou hudbu s doprovodem | ||
| + | varhan: ''Mše in Es''; ''Mše in D''; ''Mše in c''; ''Cantata pastoralis ex G''; | ||
| + | ''Veni Sancte Spiritus ex D''; ''Litaniae Lauretanae''. Jeho předklasický | ||
| + | sloh předznamenal styl Haydnův i Mozartův. Orientaci po | ||
| + | F. rozsáhlém díle umožňují soupisy a tematické katalogy, i když | ||
| + | existuje zřejmě daleko více jeho kompozic, které dosud nebyly | ||
| + | katalogově podchyceny. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Pazdírek, s. 264; Grove 8, s. 816–817; MGG (2001) 6, sl. 1161–1166; | ||
| + | HS 1, s. 322–323; H. Riemann, Sinfonien der pfalzbayerischen Schule | ||
| + | [Mannheimer Symphoniker], Leipzig 1902 (Denkmäler der Tonkunst in | ||
| + | Bayern [DTB] III, 1), 1906 (DTB VII, 2); týž, Mannheimer Kammermusik | ||
| + | des 18. Jahrhunderts. 2. Teil. Trios und Duos…, Leipzig 1915 (DTB XVI); | ||
| + | P. Vít, A. F. 1733–1760: Příspěvek k dějinám mannheimské sinfonie, disertační | ||
| + | práce FF MU, Brno 1972 (s tematickým katalogem sinfonií); týž, | ||
| + | Kompositionsprinzipen der Sinfonien des A. F., in: SPFFBU H 7, 1972, | ||
| + | s. 43–52; E. Schmitt, Kirchenmusik der Mannheimer Schule, Wiesbaden | ||
| + | 1982 (DTB Neue Folge, Bd. 2); H. Holzbauer (ed.), Johann A. F. | ||
| + | (1733–1760). Ein Eichstätter Komponist derMannheimer Klassik, Tutzing | ||
| + | 1983 (se soupisem děl); H. Unverricht, Johann A. F. (1733–1760), der angebliche | ||
| + | Böhme aus Eichstätt…, in: Musik des Ostens 10, 1986, s. 57–67. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales, | ||
| + | http://www.rism.info); NK, Praha, Souborný hudební katalog (SHK). | ||
| + | |||
| + | Zuzana Petrášková | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 79: | ||
[[Kategorie:1733]] | [[Kategorie:1733]] | ||
| + | [[Kategorie:Eichstätt]] | ||
[[Kategorie:1760]] | [[Kategorie:1760]] | ||
| + | [[Kategorie:Mannheim]] | ||
Verze z 6. 1. 2018, 19:18
| Anton FILS | |
 | |
| Narození | 22.9.1733 (datum křtu) |
|---|---|
| Místo narození | Eichstätt (Německo) |
| Úmrtí | 14.3.1760 (datum pohřbu) |
| Místo úmrtí | Mannheim (Německo) |
| Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55204 |
FILS, Anton (též FILTZ, FILZ, FIELTZ, Johann), * 22. 9. 1733 (datum křtu) Eichstätt (Německo), † 14. 3. 1760 (datum pohřbu) Mannheim (Německo), hudební skladatel, violoncellista
Syn Johanna Georga F., dvorního hudebníka a violoncellisty na knížecím a biskupském dvoře v bavorském Eichstättu. Na základě doložených kusých údajů z doby F. dětství byl označen za skladatele českého původu. Dle záznamů v katalogu studentů patrně vystudoval v Eichstättu gymnázium. Podle dokladu z roku 1753 navštěvoval univerzitu v Ingolstadtu, kde se věnoval teologii a právům. Hře na violoncello se patrně učil u otce. 1754 se stal členem proslulé mannheimské dvorní kapely, a to již jako vyspělý violoncellista a skladatel. V Mannheimu se 1757 oženil s Elisabethou Rangeovou. V kapele působil až do předčasné smrti spolu s hudebníky zvučných jmen původem z Čech. Dosud nebyly doloženy žádné písemné dokumenty opatřené F. podpisem, a proto zůstala badatelsky nepotvrzena i hypotéza, že v Darmstadtu uložená partitura Mše Es dur je jeho autografem. F. nezvykle bohaté kompoziční dílo, které vznikalo během přibližně deseti let, bylo typické pro mannheimskou hudební školu. Sám autor se nestaral o jeho rozšíření tisky nebo opisy. Ke svým skladbám se choval velmi nešetrně, některé po uvedení zničil. Mnohé opusy zveřejnilo po jeho smrti francouzské vydavatelství Louis-Balthazar de la Chevardičres, které získalo privilegium pro tisk. Velké množství dobových opisů uložených ve významných evropských hudebních sbírkách včetně sbírek českých svědčí o oblibě a rozšíření F. hudby. Řada skladeb se mu také připisovala, i když jejich autorství je sporné. (Úplný tematický katalog F. děl dosud neexistuje.) F. vynikal v symfonické tvorbě (kolem čtyřiceti sedmi dochovaných skladeb), a to i díky svému působení v mannheimské kapele, kde tato forma doznala nebývalého rozvoje. V kompozicích využíval momentu zvukového kontrastu, melodičnosti mnohdy označované za „českou“ a lehkosti skladebné techniky. Ovlivnila ho tvorba J. V. Stamice, u něhož se patrně kompozici učil. Vedle symfonických psal i díla koncertantní, určená pro dechové i smyčcové nástroje. Komponoval smyčcové kvartety, triové sonáty, klavírní i smyčcové, tria a klavírní sonáty. Složil více než čtyřicet sinfonií a koncertů. Vokální skladby byly určeny pro chrámovou hudbu s doprovodem varhan: Mše in Es; Mše in D; Mše in c; Cantata pastoralis ex G; Veni Sancte Spiritus ex D; Litaniae Lauretanae. Jeho předklasický sloh předznamenal styl Haydnův i Mozartův. Orientaci po F. rozsáhlém díle umožňují soupisy a tematické katalogy, i když existuje zřejmě daleko více jeho kompozic, které dosud nebyly katalogově podchyceny.
L: Pazdírek, s. 264; Grove 8, s. 816–817; MGG (2001) 6, sl. 1161–1166; HS 1, s. 322–323; H. Riemann, Sinfonien der pfalzbayerischen Schule [Mannheimer Symphoniker], Leipzig 1902 (Denkmäler der Tonkunst in Bayern [DTB] III, 1), 1906 (DTB VII, 2); týž, Mannheimer Kammermusik des 18. Jahrhunderts. 2. Teil. Trios und Duos…, Leipzig 1915 (DTB XVI); P. Vít, A. F. 1733–1760: Příspěvek k dějinám mannheimské sinfonie, disertační práce FF MU, Brno 1972 (s tematickým katalogem sinfonií); týž, Kompositionsprinzipen der Sinfonien des A. F., in: SPFFBU H 7, 1972, s. 43–52; E. Schmitt, Kirchenmusik der Mannheimer Schule, Wiesbaden 1982 (DTB Neue Folge, Bd. 2); H. Holzbauer (ed.), Johann A. F. (1733–1760). Ein Eichstätter Komponist derMannheimer Klassik, Tutzing 1983 (se soupisem děl); H. Unverricht, Johann A. F. (1733–1760), der angebliche Böhme aus Eichstätt…, in: Musik des Ostens 10, 1986, s. 57–67.
P: RISM A/I, A/II (Répertoire International des Sources Musicales, http://www.rism.info); NK, Praha, Souborný hudební katalog (SHK).
Zuzana Petrášková
