FINBERKA z Jan Václav 6.6.1869-11.9.1951: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 8: Řádka 8:
 
| povolání =  
 
| povolání =  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 200-201
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 20. 11. 2019, 18:24

Jan Václav z FINBERKA
Narození 6.6.1869
Místo narození Skuteč
Úmrtí 11.9.1951
Místo úmrtí Úvaly (u Prahy)
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 200-201

z FINBERKA, Jan Václav (vl. jm. Svoboda), * 6. 6. 1869 Skuteč, † 11. 9. 1951 Úvaly (u Prahy), spisovatel, dramatik, pedagog

Svůj literární pseudonym si zvolil podle jména matky, která pocházela z rodiny Kašků z Finberka. Absolvoval nižší reálné gymnázium v Chrudimi, poté odešel na učitelský ústav do Hradce Králové, kde byl žákem J. Letošníka a A. Černého. Od 1891 uveřejňoval v krajinských listech Chrudimské listy a Český východ básně a povídky; užíval přitom pseudonymu Anna Arnoštka Svobodová. Od 1890 učil na venkovských školách v Krásném a Chrasti na Chrudimsku. 1893 nastoupil na měšťanskou školu v Hlinsku, kde se poté stal ředitelem. Zůstal svobodný. 1923 odešel do předčasné penze a odstěhoval se do Úval. Pochován byl ve Skutči.

1894 otiskl první sbírku povídek Zašlé děje, 1899 následovala další povídková kniha Horská srdce. 1900 se pokusil o román V lepším světě. Téhož roku vydal povídky Stíny života z venkovského života Vysočiny, které nazýval horské obrazy, a z maloměstského prostředí. 1901 vydal soubory Mezi tkalci a Mračna v duších. 1902 sepsal divadelní hru o třech obrazech Pro slávu a lásku, podle níž současně napsal román Dva tábory. Ve své tvorbě čítající na čtyři desítky titulů střídal žánr drobné prózy a povídky pro mládež s žánrem románu (Hrdá radost, 1921). Z letních prázdninových cest vznikl cestopis Vábné Slovensko (1908). Ve dvacátých letech vydal tři knihy o životě a díle F. J. Rubeše, který řadu let působil a zemřel ve Skutči (Rubšovo přátelství k Havlíčkovi, 1926, Frant. Jar. Rubeš u hrobu Karla Sudimíra Šnajdra. Literární historie z dob předbřeznových, 1928, Vlastenectví Fr. Jar. Rubeše, 1930). Při příležitosti svých šedesátých narozenin napsal vzpomínky a o rok později je vydal pod dvojnázvem Kudrnatý klučina, k memoárům se vrátil ještě jednou v Literární autobiografii (1940). Překládal zejména z polštiny (W. Przyborowski, T. Miciński, M. Rodziewiczówna) a z francouzštiny (Poslední povídky P. Mériméa, 1919), dva výbory z tvorby francouzských autorů Zlaté hvězdy a Drahé kamení, obě 1919). Přispíval do časopisů a listů i kalendářů (např. Kalendáře Besed lidu). 1918–19 redigoval dvacet svazků pacovské knižnice Ve vlaku. Byl členem řady literárních a uměleckých spolků, mj. Máje, Svatoboru či Umělecké besedy. V rukopise zůstaly Dějiny Skutče a obcí na Skutečsku.

D: Spisovatel J. V. z F. Literární autobiografie, 1940.

L: K. V. Adámek, Sborník okresu hlineckého, 1897, s. 209; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 159; ne (A. Novák), J. V. z F. šedesátníkem, in: Lidové noviny 6. 6. 1929; J. V. z F., Mé literární začátky, in: Naše kniha 10, 1929, s. 225, 232; Ľ. V. Rizner, Bibliográfia písomníctva slovenského…., Turčianský Sv. Martin 1, 1929, s. 397; E. Škorpil, Spisovatelé vysokomýtského kraje, 1932, passim; R. Petráň, Literární místopis Českobrodska, 1939, passim; Sborník Svazu českých umělců 1940, Z. Popelka (ed.), 1940, s. 36; O české satiře, F. Buriánek (ed.), 1959, s. 24; J. Nečas, Literární průvodce pro turisty, 1962, s. 102; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 1237–1238; LČL 1, s. 702–703; P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, 2002, s. 50.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová