FINGERLAND Antonín 28.11.1882-19.12.1966: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 19.12.1966 | | datum úmrtí = 19.12.1966 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 78- Hudební interpret | + | | povolání = 78- Hudební interpret<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 203 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 20. 11. 2019, 19:27
Antonín FINGERLAND | |
Narození | 28.11.1882 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 19.12.1966 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
78- Hudební interpret 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 203 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55222 |
FINGERLAND, Antonín, * 28. 11. 1882 Praha, † 19. 12. 1966 Praha, violoncellista, pedagog, hudební skladatel
Na pražské konzervatoři studoval (1896–1902) hru na violoncello u H. Wihana a J. Buriana, skladbu absolvoval u A. Dvořáka orchestrální Idylou. Za studií spoluúčinkoval s Českým kvartetem, po absolvování konzervatoře byl koncertním mistrem České filharmonie (1902–04), v dalším roce působil v Berlíně, 1905–08 jako profesor carské konzervatoře v Kišiněvě, poté dva roky opět v České filharmonii. Po studijním pobytu v Paříži (1910) se stal sólistou a koncertním mistrem v letních sezonách působícího symfonického orchestru v Sestrorecku u Petrohradu řízeném Vášou Sukem (1911, 1913, 1914). Roku 1910 zastupoval B. Vášku v Ševčíkově kvartetu, 1913–26 byl jeho stálým členem. Poté se věnoval soukromě vyučování. Jeho hra kromě technické dokonalosti vynikala měkkostí a ušlechtilostí tónu. Kolem 1925 provedl v Praze s klavíristou Emilem Hájkem souborně Beethovenovy sonáty. J. B. Foerster mu věnoval svoji Sonátu c moll, op. 130 (1926). Z F. skladeb vynikly písně na texty J. Boreckého.
L: Pazdírek 1, s. 265; HS 1, s. 323–324; B. Urie, Čeští violoncellisté, 1946, s. 174–176; KPS [K. P. Sádlo], A. F. osmdesátníkem, in: Hudební rozhledy 15, 1962, č. 22, s. 974.
Mojmír Sobotka