FINGER August Anton Franz 2.4.1858-2.9.1935: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 67: Řádka 67:
  
 
[[Kategorie:1858]]
 
[[Kategorie:1858]]
[[Kategorie:Salle]]
+
[[Kategorie:Lvov]]
 
[[Kategorie:1935]]
 
[[Kategorie:1935]]
 
[[Kategorie:Halle]]
 
[[Kategorie:Halle]]

Aktuální verze z 8. 7. 2020, 17:55

August Anton Franz FINGER
Narození 2.4.1858
Místo narození Lvov (Ukrajina)
Úmrtí 2.9.1935
Místo úmrtí Halle/Saale (Německo)
Povolání 58- Teoretik nebo historik státu a práva
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 202
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55213

FINGER, August Anton Franz, * 2. 4. 1858 Lvov (Ukrajina), † 2. 9. 1935 Halle/Saale (Německo), právník, úředník, pedagog

Pocházel z lékařské rodiny. Otec Josef Theodor F. (1819–1899) byl internistou a přednášel na lvovské univerzitě. V předchozích generacích se v rodině dědilo právnické vzdělání a děd a další příbuzní působili v českých zemích, také na pražské univerzitě. F. studoval 1876–80 práva v Praze, Vídni a Lipsku. Jako student se účastnil spolkového života v pražském buršenšaftu Carolina, což ovlivnilo jeho politické i národnostní postoje. Po úspěšném ukončení univerzity pracoval jako státní úředník v soudní správě, toto povolání však považoval za přechodné. Chtěl se věnovat vědecké dráze a vysokoškolské kariéře. Německé univerzitě zůstal zpočátku věrný, 1890 se v Praze habilitoval a zabýval se nadále trestním právem a filozofií práva, disciplínám, které v jeho době úzce souvisely. 1891 byl jmenován mimořádným profesorem a 1894 získal řádnou profesuru trestního práva. V době pražského pobytu připravil a vydal učebnice rakouského trestního práva (1891, 1894–95). Jako spoluvydavatel se 1890–1902 podílel na přípravě odborného periodika Juristische Vierteljahresschrift. Mittheilungen des deutschen Juristenvereines in Prag. V Praze zůstal do 1900, kdy přijal nabídku univerzity v německém Würzburgu a 1902 zakotvil definitivně v Halle, kde vedl ústav trestního a procesního práva. Penzionován byl 1926. I tam se věnoval státnímu a národnostnímu právu a prokazoval mimořádnou znalost nejen německé, ale také české a polské odborné literatury. 1904 vydal další ze svých vlivných publikací, učebnici německého trestního práva. V rámci dobových polemik a bojů mezi přívrženci tzv. klasické a moderní školy trestního práva F. dával přednost klasické, i když se snažil hledat vlastní, částečně kompromisní cestu. Jako ke svému učiteli se sice hlásil ke Karlu Bindingovi, významnému představiteli této školy, a ve svých dílech i přednáškách ho podpořil, současně však nepřijal jeho přepjatý determinismus a připouštěl význam svobodné vůle v jednání každého jednotlivce. V závěru vysokoškolské kariéry analyzoval Výmarskou ústavu.

D: Das objektive Tatbestand des Strafzumessungsgrunds, Wien 1888; Das österreichsche Strafrecht, Wien 1891; Das Schuldproblem, Wien 1907; Wer ist’s?, 1935 (se soupisem díla); Juristisch-psychiatrische Grenzfragen, 1902–1914; Grundrisse des österreichischen Rechts in Einzeldarstellungen, 1898; Das Schuldproblem, 1907; Der Krupp-Prozess, 1923.

L: Hallesches Akademisches Vademecum: Bio-, Bibliographie der aktiven Professoren 1, Halle/Saale 1910; Chronik der Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, 1937, s. 8–9; NDB 5, s. 157–158; ÖBL 1, s. 316; BL 1, s. 348–349; Verzeichnis der Alten Burschenschafter nach dem Stande vom Wintersemester 1927/28, E. Elsheimer (ed.), Frankfurt am Main 1928, s. 316.

Pavla Vošahlíková