Verze z 20. 11. 2019, 18:29, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FINGESTEN Michel 18.4.1884-8.10.1943

Z Personal
Michel FINGESTEN
Narození 18.4.1884
Místo narození Bučkovice (u Bielska-Białé, dnes Buczkowice, Polsko)
Úmrtí 8.10.1943
Místo úmrtí Cosenza (Itálie)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 204

FINGESTEN, Michel (vl. jm. Finkelstein, Michl), * 18. 4. 1884 Bučkovice (u Bielska-Białé, dnes Buczkowice, Polsko), † 8. 10. 1943 Cosenza (Itálie), grafik, malíř

Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí v německojazyčné židovské rodině tkalce. 1900–02 studoval malířství na Akademii výtvarných umění ve Vídni v ateliérech profesorů Griepenkerla a Strehblowa, přispíval karikaturami do humoristických časopisů. 1902 se dal v Hamburku najmout na loď do Ameriky. 1902–06 žil v USA, vydělával si příležitostnou prací, kresbou pro časopisy, malbou vedut ve Filadelfii, New Yorku a San Francisku. Po velkém zemětřesení z dubna 1906 odplul do Austrálie, kde těžce onemocněl, po vyléčení se vrátil do Evropy. 1907–08 studoval malbu v Mnichově u F. von Stucka, 1908–12 byl námořníkem v Hongkongu, 1912–13 pobýval v Paříži, kde se rozhodl pro profesionální výtvarnou dráhu. Od 1913 žil v Berlíně, 1914–29 byl ženat s Biancou Schickovou (1889–1941), s níž měl dceru Ruth a syna Petera, pozdějšího sochaře. Od 1913 se F. téměř výhradně věnoval grafice jako nejvlastnější doméně svého mimořádného nadání. V knižně vydávaných albech leptů, suchých jehel, litografií a řezeb využíval jak secesního dekorativismu, tak expresivní erotické symboliky, stal se členem spolku Neue Sezession, čelným spolupracovníkem umělecké revue Marsyas a vyhledávaným ilustrátorem i portrétistou. 1918 uspořádal první soubornou výstavu, která se setkala s velkým úspěchem u kritiků i veřejnosti. Pronikl mezi špičku německých poválečných expresionistů, pro něž byl charakteristický sociálně kritický akcent. 1927–29 spolupracoval s pokrokovou revue Künstler-Selbsthilfe (od 2. ročníku Kunst der Zeit), určenou k podpoře začínajících umělců. 1927–28 studijně navštívil Španělsko, kde se vrátil k olejomalbě a kvaši v poetických krajinných záběrech, jež se na výstavě 1928 dočkaly význačného úspěchu. Od konce dvacátých let se F. soustředil na tvorbu exlibris a novoročenek a na návrhy oznámení a plakátů pro galerii Neue Kunsthandlung. Exlibris povýšil na subjektivní grafický žánr s vysokou mírou výpovědní hodnoty, kde nezávisle řešil ryze výtvarné otázky. 1930–35 pracoval jako umělecký poradce v Umělecké tiskárně Sebastiana Malze. Grafické techniky rozšířil experimentálně o algrafii. Po nástupu nacismu tvořil drobnou grafiku hlavně pro soukromé sběratele, přestal publikovat, naposledy vystavoval 1934. Se synem emigroval v lednu 1936 do Itálie. V exilu dosáhlo jeho mistrovství vrcholu. V Miláně založil Skupinu sběratelů exlibris, 1937 uspořádal výstavu. V grafických listech komentoval politické události a jeho bytostný poetismus přijal prvky imaginativního surrealismu. Proti nové světové válce rozhodně protestoval, dokonce ve dvou rozměrných grafických cyklech, kde se prolnula novosymbolická, expresionistická a surrealistická poetika. V květnu 1939 odeslal syna za matkou a sestrou do USA, sám neměl finanční prostředky k cestě přes oceán. 1940 byl zatčen a internován v táboře Civitella del Tronto. 1941 se tam uzavřelo F. grafické dílo krásnými dřevořezy tištěnými pomocí olejových barev. Do tábora Ferramonti-Tarsia v Kalábrii byl přeložen 1943, onemocněl tam malárií, dočkal se sice osvobození tábora, ale podlehl sepsi po operaci nohy. Pohřben byl na nedalekém hřbitově v Cerisanu.

L: Vollmer 2, s. 106–107; P. Friedrich, M. F., Berlin 1920; G. Mantero, M. F., Frederikshavn 1977; N. Nechwatal, M. F. Das graphischeWerk, [b.m.] 1984; E. Deeken, Exlibris von M. F. Versuch einer vorläufigen Werkliste, Wiesbaden 2000; J. Placák, Zapomenutý malíř, Roš chodeš 69, 2007, č. 11, s. 16; A. Pařík, M. F., 2008.

Martin Kučera