Biografický slovník
FINK Pavel 1.6.1891-17.4.1965: Porovnání verzí
(FINK_Pavel_1.6.1891-17.4.1965) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.6.1891 | | datum narození = 1.6.1891 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Zaječov (u Hořovic) |
| datum úmrtí = 17.4.1965 | | datum úmrtí = 17.4.1965 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Nymburk |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
45- Voják nebo partyzán | 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''FINK, Pavel,''' ''* 1. 6. 1891 Zaječov (u Hořovic), † 17. 4. 1965 Nymburk, spisovatel, žurnalista'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel ze čtyř dětí venkovského učitele Petra F. (1867–1944) | ||
| + | a Terezie, roz. Čejkové. 1912 maturoval na gymnáziu v Rokycanech. | ||
| + | Krátce redigoval časopis ''Stráž podbrdská'', od 1913 ''Selské listy'' v Olomouci. Po vypuknutí první světové války narukoval | ||
| + | do armády, na haličské frontě přeběhl k Rusům a byl internován | ||
| + | v zajateckém táboře na Urale, kde vydával časopis ''Šlehy''. 1918 | ||
| + | vstoupil jako telefonista do československých legií, později působil | ||
| + | jako redaktor ''Československého deníku''; byl zpravodajem | ||
| + | u Kolčakovy vlády v Omsku a v Čitě. Do vlasti se vrátil 1920. | ||
| + | Krátce pracoval v redakci listu ''Čas'', poté v Památníku osvobození. | ||
| + | 1925–32 vedl brněnskou redakci ''Národního osvobození''. | ||
| + | 1933 se stal odpovědným redaktorem listu ''Moravská orlice''. | ||
| + | 1939 byl jako legionář penzionován; žil v Jaroměřicích nad | ||
| + | Rokytnou a od 1962 v Sadské (u Nymburka). | ||
| + | |||
| + | Většinu jeho literárních děl inspirovala válečná, a zejména legionářská | ||
| + | zkušenost: knihy ''Bílý admirál'' (1922) a ''Mezi mohylami'' | ||
| + | (1923) čerpaly z pobytů u admirála Kolčaka a jeho vlády. Zčásti | ||
| + | autobiografické rysy měly prózy z prostředí zajateckého tábora | ||
| + | ''Zajetí babylónské'' (1924) a z legií ''Návrat vítězů'' (1929) a ''Obrněnec Hubitel'' (1931). Vydal vzpomínkovou knihu ''Voják sedmé velmoci'' (1945) odrážející zážitky z legií a dokumentární pásmo | ||
| + | ''Hnědá bestie'' (1945), reflektující události kolem mnichovské | ||
| + | zrady a okupace Československa 1939. Za druhé světové války | ||
| + | vyšlo knižně jeho souborné dílo. S menším ohlasem se setkala | ||
| + | humoristická kniha ''Milióny Graciána Fifejdy'' (1941) i pokus | ||
| + | o vážnější prózu (''Soukromý docent'', 1941). Překládal také z ruštiny. | ||
| + | Specifickou součástí jeho díla se staly tituly vztahující se k Lotyšsku, | ||
| + | odkud pocházela jeho žena Anna, s níž se seznámil na Sibiři. | ||
| + | Vedle propagačních článků – byl členem brněnské pobočky | ||
| + | Československo-lotyšské společnosti – publikoval dva cestopisy: | ||
| + | ''Osvobozená země'' (1928) a ''Za severním sluncem'' (1931). Do meziválečného | ||
| + | Lotyšska situoval i detektivku ''Mlhy na pobřeží'' (1946), kterou ilustroval fotografiemi milované země, tehdy již | ||
| + | zabrané Sovětským svazem. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 2/1, s. 568–569; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, A. Dolenský | ||
| + | (ed.), s. 94;MonografieHořovicka a Berounska 5, 1930, s. 103–104; LČL 1, | ||
| + | s. 705–706; F. Všetička, Dva ze Selských listů – Jaroslav Marcha a P. F., in: | ||
| + | Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 8 (27), 1999 (vyd. 2000), | ||
| + | s. 166–170; I. Malý, Československo-lotyšská společnost 1925–1940, 2011, | ||
| + | s. 47–48, 72–73. | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 60: | ||
[[Kategorie:1891]] | [[Kategorie:1891]] | ||
| + | [[Kategorie:Zaječov]] | ||
[[Kategorie:1965]] | [[Kategorie:1965]] | ||
| + | [[Kategorie:Nymburk]] | ||
Verze z 9. 1. 2018, 19:46
| Pavel FINK | |
 | |
| Narození | 1.6.1891 |
|---|---|
| Místo narození | Zaječov (u Hořovic) |
| Úmrtí | 17.4.1965 |
| Místo úmrtí | Nymburk |
| Povolání |
63- Spisovatel 45- Voják nebo partyzán |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55225 |
FINK, Pavel, * 1. 6. 1891 Zaječov (u Hořovic), † 17. 4. 1965 Nymburk, spisovatel, žurnalista
Pocházel ze čtyř dětí venkovského učitele Petra F. (1867–1944) a Terezie, roz. Čejkové. 1912 maturoval na gymnáziu v Rokycanech. Krátce redigoval časopis Stráž podbrdská, od 1913 Selské listy v Olomouci. Po vypuknutí první světové války narukoval do armády, na haličské frontě přeběhl k Rusům a byl internován v zajateckém táboře na Urale, kde vydával časopis Šlehy. 1918 vstoupil jako telefonista do československých legií, později působil jako redaktor Československého deníku; byl zpravodajem u Kolčakovy vlády v Omsku a v Čitě. Do vlasti se vrátil 1920. Krátce pracoval v redakci listu Čas, poté v Památníku osvobození. 1925–32 vedl brněnskou redakci Národního osvobození. 1933 se stal odpovědným redaktorem listu Moravská orlice. 1939 byl jako legionář penzionován; žil v Jaroměřicích nad Rokytnou a od 1962 v Sadské (u Nymburka).
Většinu jeho literárních děl inspirovala válečná, a zejména legionářská zkušenost: knihy Bílý admirál (1922) a Mezi mohylami (1923) čerpaly z pobytů u admirála Kolčaka a jeho vlády. Zčásti autobiografické rysy měly prózy z prostředí zajateckého tábora Zajetí babylónské (1924) a z legií Návrat vítězů (1929) a Obrněnec Hubitel (1931). Vydal vzpomínkovou knihu Voják sedmé velmoci (1945) odrážející zážitky z legií a dokumentární pásmo Hnědá bestie (1945), reflektující události kolem mnichovské zrady a okupace Československa 1939. Za druhé světové války vyšlo knižně jeho souborné dílo. S menším ohlasem se setkala humoristická kniha Milióny Graciána Fifejdy (1941) i pokus o vážnější prózu (Soukromý docent, 1941). Překládal také z ruštiny. Specifickou součástí jeho díla se staly tituly vztahující se k Lotyšsku, odkud pocházela jeho žena Anna, s níž se seznámil na Sibiři. Vedle propagačních článků – byl členem brněnské pobočky Československo-lotyšské společnosti – publikoval dva cestopisy: Osvobozená země (1928) a Za severním sluncem (1931). Do meziválečného Lotyšska situoval i detektivku Mlhy na pobřeží (1946), kterou ilustroval fotografiemi milované země, tehdy již zabrané Sovětským svazem.
L: OSND 2/1, s. 568–569; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, A. Dolenský (ed.), s. 94;MonografieHořovicka a Berounska 5, 1930, s. 103–104; LČL 1, s. 705–706; F. Všetička, Dva ze Selských listů – Jaroslav Marcha a P. F., in: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 8 (27), 1999 (vyd. 2000), s. 166–170; I. Malý, Československo-lotyšská společnost 1925–1940, 2011, s. 47–48, 72–73.
Jiří Martínek
