Verze z 20. 11. 2019, 18:29, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

FINK Pavel 1.6.1891-17.4.1965

Z Personal
Pavel FINK
Narození 1.6.1891
Místo narození Zaječov (u Hořovic)
Úmrtí 17.4.1965
Místo úmrtí Nymburk
Povolání 63- Spisovatel
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 204

FINK, Pavel, * 1. 6. 1891 Zaječov (u Hořovic), † 17. 4. 1965 Nymburk, spisovatel, žurnalista

Pocházel ze čtyř dětí venkovského učitele Petra F. (1867–1944) a Terezie, roz. Čejkové. 1912 maturoval na gymnáziu v Rokycanech. Krátce redigoval časopis Stráž podbrdská, od 1913 Selské listy v Olomouci. Po vypuknutí první světové války narukoval do armády, na haličské frontě přeběhl k Rusům a byl internován v zajateckém táboře na Urale, kde vydával časopis Šlehy. 1918 vstoupil jako telefonista do československých legií, později působil jako redaktor Československého deníku; byl zpravodajem u Kolčakovy vlády v Omsku a v Čitě. Do vlasti se vrátil 1920. Krátce pracoval v redakci listu Čas, poté v Památníku osvobození. 1925–32 vedl brněnskou redakci Národního osvobození. 1933 se stal odpovědným redaktorem listu Moravská orlice. 1939 byl jako legionář penzionován; žil v Jaroměřicích nad Rokytnou a od 1962 v Sadské (u Nymburka).

Většinu jeho literárních děl inspirovala válečná, a zejména legionářská zkušenost: knihy Bílý admirál (1922) a Mezi mohylami (1923) čerpaly z pobytů u admirála Kolčaka a jeho vlády. Zčásti autobiografické rysy měly prózy z prostředí zajateckého tábora Zajetí babylónské (1924) a z legií Návrat vítězů (1929) a Obrněnec Hubitel (1931). Vydal vzpomínkovou knihu Voják sedmé velmoci (1945) odrážející zážitky z legií a dokumentární pásmo Hnědá bestie (1945), reflektující události kolem mnichovské zrady a okupace Československa 1939. Za druhé světové války vyšlo knižně jeho souborné dílo. S menším ohlasem se setkala humoristická kniha Milióny Graciána Fifejdy (1941) i pokus o vážnější prózu (Soukromý docent, 1941). Překládal také z ruštiny. Specifickou součástí jeho díla se staly tituly vztahující se k Lotyšsku, odkud pocházela jeho žena Anna, s níž se seznámil na Sibiři. Vedle propagačních článků – byl členem brněnské pobočky Československo-lotyšské společnosti – publikoval dva cestopisy: Osvobozená země (1928) a Za severním sluncem (1931). Do meziválečného Lotyšska situoval i detektivku Mlhy na pobřeží (1946), kterou ilustroval fotografiemi milované země, tehdy již zabrané Sovětským svazem.

L: OSND 2/1, s. 568–569; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, A. Dolenský (ed.), s. 94;MonografieHořovicka a Berounska 5, 1930, s. 103–104; LČL 1, s. 705–706; F. Všetička, Dva ze Selských listů – Jaroslav Marcha a P. F., in: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 8 (27), 1999 (vyd. 2000), s. 166–170; I. Malý, Československo-lotyšská společnost 1925–1940, 2011, s. 47–48, 72–73.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek