FIRBAS Franz 4.6.1902-19.2.1964: Porovnání verzí
(FIRBAS_Franz_4.6.1902-19.2.1964) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Franz FIRBAS | | jméno = Franz FIRBAS | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Firbas Franz portret.JPG |
| datum narození = 4.6.1902 | | datum narození = 4.6.1902 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 19.2.1964 | | datum úmrtí = 19.2.1964 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Göttingen (SRN) |
| povolání = 6- Botanik | | povolání = 6- Botanik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 207 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''FIRBAS, Franz,''' ''* 4. 6. 1902 Praha, † 19. 2. 1964 Göttingen (SRN), botanik palynolog, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Byl synem Jaroslava a Marie, roz. Bayerové. Studoval na Německé | ||
+ | univerzitě v Praze botaniku u K. Rudolpha. Po promoci 1924 | ||
+ | zůstal na škole jako asistent botaniků A. Paschera a F. Knolla. | ||
+ | 1928 odešel do Německa k P. Starkovi na univerzitu ve Frankfurtu | ||
+ | nad Mohanem, kde se 1931 habilitoval. 1933–39 působil | ||
+ | v Göttingenu, 1937 tam získal titul mimořádného profesora. | ||
+ | 1939 nastoupil jako řádný profesor botaniky na Vysoké škole | ||
+ | zemědělské v Hohenheimu (nyní Stuttgart-Hohenheim), 1941 | ||
+ | na univerzitě ve Štrasburku. Po válce se vrátil do Göttingenu | ||
+ | (v britské okupační zóně, posléze v SRN), kde byl jmenován | ||
+ | 1946 mimořádným, 1952 řádným profesorem botaniky a vedoucím | ||
+ | nového Institutu pro systematiku a geobotaniku. | ||
+ | |||
+ | F. diplomová práce se týkala rostlinných asociací a ekologie ve | ||
+ | skalním biotopu v severních Čechách. V habilitační práci řešil | ||
+ | vztah mezi xeromorfním charakterem rostlinstva rašelinišť typu | ||
+ | vrchovišť a jejich látkovou výměnou živin. Dlouhodobě se věnoval | ||
+ | otázkám rostlinné sociologie, experimentální ekologie | ||
+ | a geobotaniky. Nejvýznamnějším směrem F. výzkumu byla palynologie, | ||
+ | zejména jako metoda studia vývoje vegetace v nejmladším | ||
+ | (kvartérním) období geologické minulosti. Tomuto | ||
+ | výzkumu se intenzivně věnoval již v Praze. | ||
+ | |||
+ | V době studií se zajímal o kvartérní geologii a hypotézu erozních | ||
+ | cyklů W. M. Davise a kvadriglacialistickou hypotézu | ||
+ | K. Brücknera a A. Pencka. Výrazný pokrok v této oblasti představovaly | ||
+ | práce Švédů E. J. Lennarta von Posta a O. G. Erdtmanna, | ||
+ | kteří 1916–21 publikovali metodu kvantitativní pylové analýzy | ||
+ | a její využití v botanice a kvartérní geologii. Prokázali, že fosilní | ||
+ | pylové spektrum zachované v rašeliništích umožňuje rekonstrukci | ||
+ | vývoje vegetace v geologické minulosti. Po první světové | ||
+ | válce se metoda pylové analýzy (palynologie) na vědeckých pracovištích | ||
+ | rychle šířila. 1922 ji v ČSR použili K. Rudolph a F., | ||
+ | 1923 F. v Rakousku a V. Auer ve Finsku, 1923–24 P. Stark | ||
+ | a K. Bertsch v Německu, 1924 byla poprvé využita v SSSR. | ||
+ | F. vypracoval na toto téma 1923 disertaci ''Pollenanalytische Untersuchungen einiger Moore der Ostalpen'', první práci svého druhu | ||
+ | ve střední Evropě, která ukázala možnosti uplatnění pylové | ||
+ | analýzy u materiálu ze středoevropských rašelinišť. Ve dvacátých | ||
+ | letech publikoval studie (některé spolu s K. Rudolphem) o palynologické | ||
+ | metodice a pylových společenstvech v rašeliništních | ||
+ | a lesních biotopech z Českého středohoří, Krkonoš aj. v nejmladších | ||
+ | glaciálech a interglaciálech, v období postglaciálním i v recentu. | ||
+ | 1927 psal o paleofloristickém a biostratigrafickém | ||
+ | výzkumu rašelinišť v celé ČSR. Řešil otázku závislosti mezi změnami | ||
+ | klimatu a změnami vegetace. Později studoval tyto problémy | ||
+ | na materiálu z Německa, střední Francie a severní Itálie. | ||
+ | Aplikaci metody rozšířil na výzkum odlesněných území pro účely | ||
+ | sídelní archeologie (důkaz pěstování obilí), nauky o stanovištích. | ||
+ | 1949–52 uveřejnil souhrn poznatků o vývoji lesní vegetace | ||
+ | v postglaciálu střední Evropy. Na základě pylových analýz vypracoval | ||
+ | dodnes užívanou biostratigrafickou stupnici evropského | ||
+ | holocénu. | ||
+ | |||
+ | Po druhé světové válce se v SRN stal autoritou v oboru vývoje | ||
+ | kvartérní flóry. 1952 obdržel od Švédské královské akademie | ||
+ | věd ve Stockholmu medaili C. Linného, 1953 čestný doktorát | ||
+ | univerzity v Mnichově, 1958 vyznamenání od Německé společnosti | ||
+ | pro výzkum kvartéru (Deutsche Quartärvereiningung, | ||
+ | DEUQUA) Albrecht Penck-Medaille. 1988 mu byla v Göttingenu | ||
+ | na domě, kde bydlel, odhalena pamětní deska. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Pollenanalytische Untersuchungen einiger Moore der Ostalpen, | ||
+ | in: Lotos 71, 1923, s. 187–242; Die Geschichte der nordböhmischen Moore | ||
+ | und Wälder seit der letzten Eiszeit, in: Botanisches Centralblatt (Dresden), | ||
+ | Beihefte 4, 43, 1927, č. 2, s. 145–219; Vegetationsstudien im Böhmischen | ||
+ | Mittelgebirge, in: Lotos 76, 1928, s. 113–172 (s H. Sigmondem); Die Pflanzendecke | ||
+ | des Friedländischen, in: Heimatkunde Friedland in Böhmen, | ||
+ | 1929, s. 155–246; Zur spät- und nacheiszeitlichen Vegetationsgeschichte | ||
+ | der Rheinpfalz, in: Botanisches Centralblatt (Dresden), Beihefte 52, 1934, | ||
+ | s. 119–156; Untersuchungen über die Entstehung der heutigen Waldstufen | ||
+ | in den Sudeten, in: Planta allemanica 36, 1949, s. 478–506 (s H. Losertem); | ||
+ | Spät- und nacheiszeitliche Waldgeschichte Mitteleuropas nördlich der Alpen, | ||
+ | Jena 1949–1952. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Ilustrovaný encyklopedický slovník 1, 1980, s. 656; R. Musil a kol., Pleistocén. | ||
+ | Historie výzkumů na území bývalého Československa, in: Folia historica | ||
+ | Faculty of Science Masaryk University Brno 69, 1999, s. 48–49, 100; | ||
+ | H.-J. Beug, Zum Gedenken an F. F. (1902–1964) anlässlich seines 100. Geburtstages, | ||
+ | in: Eiszeitalter und Gegenwart (Hannover) 52, 2003, s. 1–3. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 120, obraz | ||
+ | 225. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
[[Kategorie:1902]] | [[Kategorie:1902]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1964]] | [[Kategorie:1964]] | ||
+ | [[Kategorie:Göttingen]] |
Aktuální verze z 8. 7. 2020, 18:50
Franz FIRBAS | |
Narození | 4.6.1902 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 19.2.1964 |
Místo úmrtí | Göttingen (SRN) |
Povolání | 6- Botanik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 207 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55234 |
FIRBAS, Franz, * 4. 6. 1902 Praha, † 19. 2. 1964 Göttingen (SRN), botanik palynolog, pedagog
Byl synem Jaroslava a Marie, roz. Bayerové. Studoval na Německé univerzitě v Praze botaniku u K. Rudolpha. Po promoci 1924 zůstal na škole jako asistent botaniků A. Paschera a F. Knolla. 1928 odešel do Německa k P. Starkovi na univerzitu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se 1931 habilitoval. 1933–39 působil v Göttingenu, 1937 tam získal titul mimořádného profesora. 1939 nastoupil jako řádný profesor botaniky na Vysoké škole zemědělské v Hohenheimu (nyní Stuttgart-Hohenheim), 1941 na univerzitě ve Štrasburku. Po válce se vrátil do Göttingenu (v britské okupační zóně, posléze v SRN), kde byl jmenován 1946 mimořádným, 1952 řádným profesorem botaniky a vedoucím nového Institutu pro systematiku a geobotaniku.
F. diplomová práce se týkala rostlinných asociací a ekologie ve skalním biotopu v severních Čechách. V habilitační práci řešil vztah mezi xeromorfním charakterem rostlinstva rašelinišť typu vrchovišť a jejich látkovou výměnou živin. Dlouhodobě se věnoval otázkám rostlinné sociologie, experimentální ekologie a geobotaniky. Nejvýznamnějším směrem F. výzkumu byla palynologie, zejména jako metoda studia vývoje vegetace v nejmladším (kvartérním) období geologické minulosti. Tomuto výzkumu se intenzivně věnoval již v Praze.
V době studií se zajímal o kvartérní geologii a hypotézu erozních cyklů W. M. Davise a kvadriglacialistickou hypotézu K. Brücknera a A. Pencka. Výrazný pokrok v této oblasti představovaly práce Švédů E. J. Lennarta von Posta a O. G. Erdtmanna, kteří 1916–21 publikovali metodu kvantitativní pylové analýzy a její využití v botanice a kvartérní geologii. Prokázali, že fosilní pylové spektrum zachované v rašeliništích umožňuje rekonstrukci vývoje vegetace v geologické minulosti. Po první světové válce se metoda pylové analýzy (palynologie) na vědeckých pracovištích rychle šířila. 1922 ji v ČSR použili K. Rudolph a F., 1923 F. v Rakousku a V. Auer ve Finsku, 1923–24 P. Stark a K. Bertsch v Německu, 1924 byla poprvé využita v SSSR. F. vypracoval na toto téma 1923 disertaci Pollenanalytische Untersuchungen einiger Moore der Ostalpen, první práci svého druhu ve střední Evropě, která ukázala možnosti uplatnění pylové analýzy u materiálu ze středoevropských rašelinišť. Ve dvacátých letech publikoval studie (některé spolu s K. Rudolphem) o palynologické metodice a pylových společenstvech v rašeliništních a lesních biotopech z Českého středohoří, Krkonoš aj. v nejmladších glaciálech a interglaciálech, v období postglaciálním i v recentu. 1927 psal o paleofloristickém a biostratigrafickém výzkumu rašelinišť v celé ČSR. Řešil otázku závislosti mezi změnami klimatu a změnami vegetace. Později studoval tyto problémy na materiálu z Německa, střední Francie a severní Itálie. Aplikaci metody rozšířil na výzkum odlesněných území pro účely sídelní archeologie (důkaz pěstování obilí), nauky o stanovištích. 1949–52 uveřejnil souhrn poznatků o vývoji lesní vegetace v postglaciálu střední Evropy. Na základě pylových analýz vypracoval dodnes užívanou biostratigrafickou stupnici evropského holocénu.
Po druhé světové válce se v SRN stal autoritou v oboru vývoje kvartérní flóry. 1952 obdržel od Švédské královské akademie věd ve Stockholmu medaili C. Linného, 1953 čestný doktorát univerzity v Mnichově, 1958 vyznamenání od Německé společnosti pro výzkum kvartéru (Deutsche Quartärvereiningung, DEUQUA) Albrecht Penck-Medaille. 1988 mu byla v Göttingenu na domě, kde bydlel, odhalena pamětní deska.
D: výběr: Pollenanalytische Untersuchungen einiger Moore der Ostalpen, in: Lotos 71, 1923, s. 187–242; Die Geschichte der nordböhmischen Moore und Wälder seit der letzten Eiszeit, in: Botanisches Centralblatt (Dresden), Beihefte 4, 43, 1927, č. 2, s. 145–219; Vegetationsstudien im Böhmischen Mittelgebirge, in: Lotos 76, 1928, s. 113–172 (s H. Sigmondem); Die Pflanzendecke des Friedländischen, in: Heimatkunde Friedland in Böhmen, 1929, s. 155–246; Zur spät- und nacheiszeitlichen Vegetationsgeschichte der Rheinpfalz, in: Botanisches Centralblatt (Dresden), Beihefte 52, 1934, s. 119–156; Untersuchungen über die Entstehung der heutigen Waldstufen in den Sudeten, in: Planta allemanica 36, 1949, s. 478–506 (s H. Losertem); Spät- und nacheiszeitliche Waldgeschichte Mitteleuropas nördlich der Alpen, Jena 1949–1952.
L: Ilustrovaný encyklopedický slovník 1, 1980, s. 656; R. Musil a kol., Pleistocén. Historie výzkumů na území bývalého Československa, in: Folia historica Faculty of Science Masaryk University Brno 69, 1999, s. 48–49, 100; H.-J. Beug, Zum Gedenken an F. F. (1902–1964) anlässlich seines 100. Geburtstages, in: Eiszeitalter und Gegenwart (Hannover) 52, 2003, s. 1–3.
P: NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 120, obraz 225.
Pavel Vlašímský