FIRBAS Franz 4.6.1902-19.2.1964

Z Personal
Franz FIRBAS
Narození 4.6.1902
Místo narození Praha
Úmrtí 19.2.1964
Místo úmrtí Göttingen (SRN)
Povolání 6- Botanik
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 207
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55234

FIRBAS, Franz, * 4. 6. 1902 Praha, † 19. 2. 1964 Göttingen (SRN), botanik palynolog, pedagog

Byl synem Jaroslava a Marie, roz. Bayerové. Studoval na Německé univerzitě v Praze botaniku u K. Rudolpha. Po promoci 1924 zůstal na škole jako asistent botaniků A. Paschera a F. Knolla. 1928 odešel do Německa k P. Starkovi na univerzitu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se 1931 habilitoval. 1933–39 působil v Göttingenu, 1937 tam získal titul mimořádného profesora. 1939 nastoupil jako řádný profesor botaniky na Vysoké škole zemědělské v Hohenheimu (nyní Stuttgart-Hohenheim), 1941 na univerzitě ve Štrasburku. Po válce se vrátil do Göttingenu (v britské okupační zóně, posléze v SRN), kde byl jmenován 1946 mimořádným, 1952 řádným profesorem botaniky a vedoucím nového Institutu pro systematiku a geobotaniku.

F. diplomová práce se týkala rostlinných asociací a ekologie ve skalním biotopu v severních Čechách. V habilitační práci řešil vztah mezi xeromorfním charakterem rostlinstva rašelinišť typu vrchovišť a jejich látkovou výměnou živin. Dlouhodobě se věnoval otázkám rostlinné sociologie, experimentální ekologie a geobotaniky. Nejvýznamnějším směrem F. výzkumu byla palynologie, zejména jako metoda studia vývoje vegetace v nejmladším (kvartérním) období geologické minulosti. Tomuto výzkumu se intenzivně věnoval již v Praze.

V době studií se zajímal o kvartérní geologii a hypotézu erozních cyklů W. M. Davise a kvadriglacialistickou hypotézu K. Brücknera a A. Pencka. Výrazný pokrok v této oblasti představovaly práce Švédů E. J. Lennarta von Posta a O. G. Erdtmanna, kteří 1916–21 publikovali metodu kvantitativní pylové analýzy a její využití v botanice a kvartérní geologii. Prokázali, že fosilní pylové spektrum zachované v rašeliništích umožňuje rekonstrukci vývoje vegetace v geologické minulosti. Po první světové válce se metoda pylové analýzy (palynologie) na vědeckých pracovištích rychle šířila. 1922 ji v ČSR použili K. Rudolph a F., 1923 F. v Rakousku a V. Auer ve Finsku, 1923–24 P. Stark a K. Bertsch v Německu, 1924 byla poprvé využita v SSSR. F. vypracoval na toto téma 1923 disertaci Pollenanalytische Untersuchungen einiger Moore der Ostalpen, první práci svého druhu ve střední Evropě, která ukázala možnosti uplatnění pylové analýzy u materiálu ze středoevropských rašelinišť. Ve dvacátých letech publikoval studie (některé spolu s K. Rudolphem) o palynologické metodice a pylových společenstvech v rašeliništních a lesních biotopech z Českého středohoří, Krkonoš aj. v nejmladších glaciálech a interglaciálech, v období postglaciálním i v recentu. 1927 psal o paleofloristickém a biostratigrafickém výzkumu rašelinišť v celé ČSR. Řešil otázku závislosti mezi změnami klimatu a změnami vegetace. Později studoval tyto problémy na materiálu z Německa, střední Francie a severní Itálie. Aplikaci metody rozšířil na výzkum odlesněných území pro účely sídelní archeologie (důkaz pěstování obilí), nauky o stanovištích. 1949–52 uveřejnil souhrn poznatků o vývoji lesní vegetace v postglaciálu střední Evropy. Na základě pylových analýz vypracoval dodnes užívanou biostratigrafickou stupnici evropského holocénu.

Po druhé světové válce se v SRN stal autoritou v oboru vývoje kvartérní flóry. 1952 obdržel od Švédské královské akademie věd ve Stockholmu medaili C. Linného, 1953 čestný doktorát univerzity v Mnichově, 1958 vyznamenání od Německé společnosti pro výzkum kvartéru (Deutsche Quartärvereiningung, DEUQUA) Albrecht Penck-Medaille. 1988 mu byla v Göttingenu na domě, kde bydlel, odhalena pamětní deska.

D: výběr: Pollenanalytische Untersuchungen einiger Moore der Ostalpen, in: Lotos 71, 1923, s. 187–242; Die Geschichte der nordböhmischen Moore und Wälder seit der letzten Eiszeit, in: Botanisches Centralblatt (Dresden), Beihefte 4, 43, 1927, č. 2, s. 145–219; Vegetationsstudien im Böhmischen Mittelgebirge, in: Lotos 76, 1928, s. 113–172 (s H. Sigmondem); Die Pflanzendecke des Friedländischen, in: Heimatkunde Friedland in Böhmen, 1929, s. 155–246; Zur spät- und nacheiszeitlichen Vegetationsgeschichte der Rheinpfalz, in: Botanisches Centralblatt (Dresden), Beihefte 52, 1934, s. 119–156; Untersuchungen über die Entstehung der heutigen Waldstufen in den Sudeten, in: Planta allemanica 36, 1949, s. 478–506 (s H. Losertem); Spät- und nacheiszeitliche Waldgeschichte Mitteleuropas nördlich der Alpen, Jena 1949–1952.

L: Ilustrovaný encyklopedický slovník 1, 1980, s. 656; R. Musil a kol., Pleistocén. Historie výzkumů na území bývalého Československa, in: Folia historica Faculty of Science Masaryk University Brno 69, 1999, s. 48–49, 100; H.-J. Beug, Zum Gedenken an F. F. (1902–1964) anlässlich seines 100. Geburtstages, in: Eiszeitalter und Gegenwart (Hannover) 52, 2003, s. 1–3.

P: NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, karton 120, obraz 225.

Pavel Vlašímský