FIRKUŠNÝ Rudolf 11.2.1912-19.7.1994: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Rudolf FIRKUŠNÝ
 
| jméno = Rudolf FIRKUŠNÝ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Firkusny Rudolf portret.jpeg
 
| datum narození = 11.2.1912
 
| datum narození = 11.2.1912
 
| místo narození = Napajedla
 
| místo narození = Napajedla
Řádka 85: Řádka 85:
  
 
'''L:''' Pazdírek, s. 207; HS 1, s. 325–326 (s podrobným přehledem diskografie do
 
'''L:''' Pazdírek, s. 207; HS 1, s. 325–326 (s podrobným přehledem diskografie do
1960); www.ceskyhudebnislovnik.cz (s bibliografií); http://cs.wikipedia.org/
+
1960); www.ceskyhudebnislovnik.cz (s bibliografií); http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Firku%C5%A1n%C3%BD; MGG (2001) 6, sl. 1234–1235;
wiki/Rudolf_Firku%C5%A1n%C3%BD; MGG (2001) 6, sl. 1234–1235;
+
 
Grove 6, s. 603–604; J. Löwenbach, Válečný rekord R. F., in: Tempo 18,
 
Grove 6, s. 603–604; J. Löwenbach, Válečný rekord R. F., in: Tempo 18,
 
1946, č. 4–5, s. 99–103; Konzervatoř Brno. Sborník k padesátému výročí trvání
 
1946, č. 4–5, s. 99–103; Konzervatoř Brno. Sborník k padesátému výročí trvání

Verze z 9. 7. 2020, 17:06

Rudolf FIRKUŠNÝ
Narození 11.2.1912
Místo narození Napajedla
Úmrtí 19.7.1994
Místo úmrtí Staatsburg (New York, USA)
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 209
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55236

FIRKUŠNÝ, Rudolf, * 11. 2. 1912 Napajedla, † 19. 7. 1994 Staatsburg (New York, USA), pianista

Bratr hudebního vědce a kritika Leoše F. (1905–1950). Jeho otec, povoláním notářský koncipient, předčasně zemřel. F. studoval na gymnáziu v Brně a 1930maturoval v Bučovicích. V Brně se 1917 setkal s Leošem Janáčkem, který se ujal jeho hudebního vzdělávání (hudební teorie) a zprostředkoval mu výuku klavíru na brněnské Varhanické škole. Dětský pianistický debut absolvoval F. již 1920. Jak uvedl v autobiografické vzpomínce, učila ho nejprve Ludmila Tučková, po povýšení Varhanické školy na konzervatoř prof. Růžena Kurzová, manželka významného klavírního pedagoga. Absolvoval 1927. Studoval též kompozici u Janáčka na mistrovské škole v Brně. Jako student vystoupil 1923 s Českou filharmonií v Praze (W. A. Mozart, Koncert pro klavír a orchestr D dur, KV 537). Během studia koncertoval poprvé i v zahraničí (Vídeň 1926, Berlín 1927). Na pražské konzervatoři studoval skladbu u Rudolfa Karla a klavír u Viléma Kurze (absolvoval 1929 vlastním Concertinem). Další soukromé školení u Kurze ukončil 1931 koncertem na Žofíně. 1933 vystoupil v Praze s orchestrem Německého divadla a s dirigentem Georgem Széllem, s nímž pak v poválečných letech spolupracoval v Clevelandu.

Uvádí se, že stipendium od prezidenta Masaryka umožnilo F. studovat v Paříži u prof. Alfreda Cortota. Ve třicátých letech se již plně rozvinula jeho evropská koncertní kariéra, kterou pozorně sledoval domácí tisk včetně regionálních časopisů (Londýn 1933, USA 1938, první soukromé soirée ve Washingtonu). Po vzniku protektorátu vycestoval v květnu 1939 do Paříže, kde koncertoval ve prospěch Červeného kříže a získával publikum. Přes Španělsko a Portugalsko (mj. Dvořákův Koncert pro klavír a orchestr g moll v rozhlase v Lisabonu) se v prosinci 1940 dostal do New Yorku. Po několika měsících se i tam prosadil jako pianista, byl zván do významných koncertních sálů v Kanadě (listopad 1943) a na dlouhé turné do Jižní Ameriky (léto 1944). Vystupoval ve prospěch československých válečných akcí (mj. 1942 koncert pro československé vojáky v Husově kostele v New Yorku).

Po válce koncertoval na prvním mezinárodním festivalu Pražské jaro 1946 (19. 5. s Českou filharmonií, 20. 5. recitál). Pokračoval v koncertních cestách, zejména po Jižní Americe. Po převratu v únoru 1948 se do Československa již nevrátil. Na soukromou návštěvu za rodinou do Brna mohl poprvé přijet až 1965. Jeho mimořádná světová pianistická kariéra pokračovala do přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Usadil se v New Yorku a byl téměř každoročním hostem Newyorské filharmonie. Vystupoval na mnoha významných hudebních festivalech, jeho pedagogické působení bylo spíše sporadické. Do Prahy se vrátil až na jaře 1990, kdy vystoupil na dvou koncertech Pražského jara. Získal řadu vyznamenání (Řád TGM, 1991, čestné doktoráty UK v Praze, 1990, a MU v Brně, 1993). Roku 2007 byly jeho a manželčiny ostatky převezeny do Brna. Jako pianista byl F. od počátku univerzálním interpretem s mimořádnými manuálními schopnostmi a výjimečným stylovým cítěním. Jeho koncertní programy, jež nahrál na mnoho gramofonových desek, zahrnovaly novodobý klavírní repertoár od klasicismu po díla soudobá. Proslul zejména jako interpret L. van Beethovena (též komorní hudba), J. Brahmse, I. Stravinského a pomohl soudobým autorům k prosazení (mj. Samuelu Barberovi). Ve F. interpretaci získala mezinárodní pozornost česká díla a česká hudební kultura jako celek. Jeho častým uměleckým partnerem v zahraničí byl dirigent Rafael Kubelík. F. prosadil do mezinárodního repertoáru Dvořákův Klavírní koncert g moll (v úpravě V. Kurze, v nahrávce s R. Kubelíkem), interpretoval starší českou hudbu (V. J. Tomáška, J. V. H. Voříška), díla B. Smetany, z meziválečné generace skladby Pavla Bořkovce, zejména pak souborné klavírní dílo Leoše Janáčka a obsáhlý výběr z díla Bohuslava Martinů, jehož 2. klavírní koncert uvedl v premiéře. V posledních letech se zabýval českou hudbou i jako editor (výběr z Dvořákových klavírních skladeb, New York 1994, soubor Czech Piano music, tamtéž 1995). Během svého dlouhého uměleckého působení F. patřil k nemnoha českým umělcům s mezinárodním uplatněním historického významu.

L: Pazdírek, s. 207; HS 1, s. 325–326 (s podrobným přehledem diskografie do 1960); www.ceskyhudebnislovnik.cz (s bibliografií); http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Firku%C5%A1n%C3%BD; MGG (2001) 6, sl. 1234–1235; Grove 6, s. 603–604; J. Löwenbach, Válečný rekord R. F., in: Tempo 18, 1946, č. 4–5, s. 99–103; Konzervatoř Brno. Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy, 1969, s. 85–86, 124 (rejstřík absolventů); Dějiny české hudební kultury 1890–1945, 1981, sv. 2, s. 14, 99, 108, 173, 257; L. Noyle (ed.), Pianists on Playing: Interviews with Twelwe Concert Pianists, New York 1987; E. Mach, Great Contemporary Pianists Speak for Themselves, New York 1991; J. Šafařík, R. F., 1994; R. F., in: 100 Čechů dneška, podle televizního projektu F. Feniče napsali M. Komárek – J. Lipold – R. Gallo, 1994; zprávy o koncertech, in: Československý boj (Paříž 1939/40) 21. 10. 1939 a 15. 3. 1940; Čechoslovák (Londýn 1940–1945) 30. 7. 1943 a 14. 1. 1944; nekrolog: J. Šafařík, Za R. F., in: Opus musicum 26, 1994, č. 7, s. 214–218; A. Přidal, Z očí do očí (rozhovor ze stejnojmenného pořadu ČT Brno), 1994; A. Laurence, My Studies with F., in: Clavier 32, January 1998, s. 20–23.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová