FISCHEL Alfred 30.11.1853-16.8.1926: Porovnání verzí
(FISCHEL_von_Aichbrun_Alfred_30.11.1853-16.8.1926) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Alfred FISCHEL | + | | jméno = Alfred FISCHEL |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 30.11.1853 | | datum narození = 30.11.1853 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Mladá Boleslav |
| datum úmrtí = 16.8.1926 | | datum úmrtí = 16.8.1926 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Strzałkowa (č. o. Bierutów, u Olešnice, Polsko) |
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
43- Významný představitel obecní správy | 43- Významný představitel obecní správy | ||
Řádka 12: | Řádka 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''FISCHEL, Alfred,''' ''* 30. 11. 1853 Mladá Boleslav, † 16. 8. 1926 Strzałkowa (č. o. Bierutów, u Olešnice, Polsko), advokát, politik, publicista'' | ||
+ | |||
+ | Byl synem židovského obchodníka Ezechiela a Julie F. Absolvoval | ||
+ | Právnickou fakultu na Univerzitě ve Vídni (JUDr.). Od | ||
+ | 1877 působil v Brně, kde si 1884 otevřel advokátní kancelář, vypracoval | ||
+ | se v úspěšného advokáta (jako jeden z prvních zavedl | ||
+ | do praxe mimosoudní vyrovnání) a zbohatl. Oženil se s Octavií | ||
+ | Brunnerovou, dcerou úředníka z Terstu, a vychovali spolu syny | ||
+ | Erwina a Waltra, kteří pokračovali v otcově právnické profesi, | ||
+ | a dceru. Jeho synovcem byl spisovatel a malíř František Gellner | ||
+ | (1881–1914). | ||
+ | |||
+ | V Brně se F. zapojil do činnosti liberálních spolků a akcentoval | ||
+ | zejména nacionální aktivity. Podílel se na vzniku německých mateřských a obecných škol v předměstských obcích, které | ||
+ | by přispěly k udržení domněle německého národního rázu. | ||
+ | S R. M. Rohrerem založil Deutscher Vororteverein, jemuž několik | ||
+ | let předsedal, stal se místopředsedou Německého spolku | ||
+ | (před první světovou válkou ho fakticky vedl), pracoval ve Spolku | ||
+ | německých advokátů a ve Spolku pro dějiny Moravy a Slezska | ||
+ | (Verein für GeschichteMährens und Schlesiens), ovlivňoval | ||
+ | směřování levicově liberálního Sociálně-politického spolku, propagoval | ||
+ | zavedení elberfeldského systému chudinské péče a byl | ||
+ | členem kuratorií Zemského muzea v Brně a Uměleckoprůmyslového | ||
+ | musea arcivévody Rainera. 1889–1911 zasedal v brněnském | ||
+ | obecním výboru a v městské radě, současně pracoval ve | ||
+ | vedení Německé pokrokové strany, která ho vyslala do moravského | ||
+ | zemského sněmu (1906–18). Byl 1914 povýšen do šlechtického | ||
+ | stavu s přídomkem von Aichbrunn. | ||
+ | |||
+ | Soustavně se věnoval dějinám práva v českých zemích, shromažďoval | ||
+ | právně-historické památky od středověku až po současnost, | ||
+ | připravoval jejich edice, které měly sloužit odborníkům | ||
+ | a jako materiál pro aktuální politické diskuse, zejména o jazykové | ||
+ | otázce v habsburské monarchii. Objevil a vydal zápisy ze zasedání | ||
+ | ústavního výboru kroměřížského sněmu. Stal se rovněž | ||
+ | uznávaným teoretikem národnostní otázky. Ve vnitřní politice | ||
+ | prosazoval moravský model nacionální autonomie jednotlivých | ||
+ | národů v rámci historických hranic zemí, vytvoření národních | ||
+ | kurií s právem veta na zemských sněmech. Přispíval do denního | ||
+ | tisku včetně respektovaného vídeňského listu ''Neue Freie Presse'' a do odborných právnických časopisů, psal pro | ||
+ | ''Allgemeine Deutsche Biographie''. Napsal historické drama o Ludvíku XIV. | ||
+ | a kardinálu Mazarinovi a soubor historických novel. Zemřel náhle | ||
+ | během návštěvy u dcery Elisabeth (Lili), provd. Schottländerové. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Die nationale Organisation der Deutschen in Österreich, 1880; Die Verbesserung | ||
+ | unserer Spar-Einrichtungen. Vortrag gehalten im mährischen | ||
+ | Gewerbeverein am 29. Jänner 1885, 1885; Die Concurse und das geltende | ||
+ | Concursrecht. Vortrag gehalten in der Wochenversammlung des | ||
+ | Mährischen Gewerbevereines am 19. November 1885, 1886; Die Prazak’sche | ||
+ | Sprachenverordnung. Vortrag gehalten in der Vollversammlung des | ||
+ | Deutschen Vereines in Brünn am 5. November 1886, 1886; Nationale Curien, | ||
+ | Wien 1898; Die Minoritätsschulen, 1900; Das Österreichische Sprachenrecht. | ||
+ | Eine Quellensammlung (ed.), 1901; Materialien zur Sprachenfrage | ||
+ | in Österreich, 1902; Die Olmützer Gerichtsordnung. Ein Beitrag zur | ||
+ | Geschichte des österreichischen Prozessrechtes, 1903; Beiträge zur Geschichte | ||
+ | des deutschen Rechts in Böhmen, aus einer Komotauer Rechtssammlung, | ||
+ | 1905; Studien zur Österreichischen Reichsgeschichte, Wien 1906; Eduard | ||
+ | Graf Taaffe, Leipzig 1909; Die mährischen Ausgleichsgesetze, (ed.), 1910; | ||
+ | Die Protokolle des Verfassungsausschusses über die Grundrechte. Ein Beitrag | ||
+ | zur Geschichte des österreichischen Reichstages von 1848 (ed.), Wien | ||
+ | 1912; Erbrecht und Heimfall auf den Grundherrschaften Böhmens und | ||
+ | Mährens vom 13. bis 15. Jahrhundert, 1914; Der Panslavismus bis zum | ||
+ | Weltkrieg. Ein geschichtlicher Überblick, Stuttgart – Berlin 1919; Das angebliche | ||
+ | Kolonistentum der Deutschen Böhmens und Mährens, 1922; Zur | ||
+ | Finanzgeschichte Mährens. Reformvorschläge unter Kaiser Leopold I., | ||
+ | 1923; Das tschechische Volk 1–2. Aus dem Geistesleben des tschechischen | ||
+ | Volkes, Breslau – Oppeln 1928; Der Liebeshof. Novellen, Wien 1895; König | ||
+ | und Kanzler. Drama, Leipzig 1899. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Heller 1 (1912), s. 41–42; Wininger 2, s. 255–256; ÖBL 1, s. 319; P. Mašek, | ||
+ | Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti | ||
+ | 1, 2008, s. 231–232; J. Malíř a kol., Biografický slovník poslanců | ||
+ | moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, 2012, s. 180–181; | ||
+ | ZGLM 1926, s. 75; Lidové noviny 17. 8. 1926, s. 2; Neue Freie Presse | ||
+ | 17. 8. 1926 (večerní vyd.); A. L., Dr. A. F., sein Leben und sein Werk, in: | ||
+ | A. Fischel, Das tschechische Volk 1, Breslau – Oppeln 1928, s. V–XVI; | ||
+ | L. Fasora, Svobodný občan ve svobodné obci, 2007, s. 270; G. Gaugusch, | ||
+ | Wer einmal war: das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938, Wien | ||
+ | 2011, s. 631–634. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' MZA, Brno, fond G 578, pozůstalost JUDr. A. F. (rukopisy projevů k voličům, | ||
+ | novinové články). | ||
+ | |||
+ | Pavel Cibulka | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
Řádka 20: | Řádka 106: | ||
[[Kategorie:1853]] | [[Kategorie:1853]] | ||
+ | [[Kategorie:Mladá Boleslav]] | ||
[[Kategorie:1926]] | [[Kategorie:1926]] | ||
+ | [[Kategorie:Bierutów]] |
Verze z 13. 1. 2018, 10:45
Alfred FISCHEL | |
Narození | 30.11.1853 |
---|---|
Místo narození | Mladá Boleslav |
Úmrtí | 16.8.1926 |
Místo úmrtí | Strzałkowa (č. o. Bierutów, u Olešnice, Polsko) |
Povolání |
44- Právník 43- Významný představitel obecní správy 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55242 |
FISCHEL, Alfred, * 30. 11. 1853 Mladá Boleslav, † 16. 8. 1926 Strzałkowa (č. o. Bierutów, u Olešnice, Polsko), advokát, politik, publicista
Byl synem židovského obchodníka Ezechiela a Julie F. Absolvoval Právnickou fakultu na Univerzitě ve Vídni (JUDr.). Od 1877 působil v Brně, kde si 1884 otevřel advokátní kancelář, vypracoval se v úspěšného advokáta (jako jeden z prvních zavedl do praxe mimosoudní vyrovnání) a zbohatl. Oženil se s Octavií Brunnerovou, dcerou úředníka z Terstu, a vychovali spolu syny Erwina a Waltra, kteří pokračovali v otcově právnické profesi, a dceru. Jeho synovcem byl spisovatel a malíř František Gellner (1881–1914).
V Brně se F. zapojil do činnosti liberálních spolků a akcentoval zejména nacionální aktivity. Podílel se na vzniku německých mateřských a obecných škol v předměstských obcích, které by přispěly k udržení domněle německého národního rázu. S R. M. Rohrerem založil Deutscher Vororteverein, jemuž několik let předsedal, stal se místopředsedou Německého spolku (před první světovou válkou ho fakticky vedl), pracoval ve Spolku německých advokátů a ve Spolku pro dějiny Moravy a Slezska (Verein für GeschichteMährens und Schlesiens), ovlivňoval směřování levicově liberálního Sociálně-politického spolku, propagoval zavedení elberfeldského systému chudinské péče a byl členem kuratorií Zemského muzea v Brně a Uměleckoprůmyslového musea arcivévody Rainera. 1889–1911 zasedal v brněnském obecním výboru a v městské radě, současně pracoval ve vedení Německé pokrokové strany, která ho vyslala do moravského zemského sněmu (1906–18). Byl 1914 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Aichbrunn.
Soustavně se věnoval dějinám práva v českých zemích, shromažďoval právně-historické památky od středověku až po současnost, připravoval jejich edice, které měly sloužit odborníkům a jako materiál pro aktuální politické diskuse, zejména o jazykové otázce v habsburské monarchii. Objevil a vydal zápisy ze zasedání ústavního výboru kroměřížského sněmu. Stal se rovněž uznávaným teoretikem národnostní otázky. Ve vnitřní politice prosazoval moravský model nacionální autonomie jednotlivých národů v rámci historických hranic zemí, vytvoření národních kurií s právem veta na zemských sněmech. Přispíval do denního tisku včetně respektovaného vídeňského listu Neue Freie Presse a do odborných právnických časopisů, psal pro Allgemeine Deutsche Biographie. Napsal historické drama o Ludvíku XIV. a kardinálu Mazarinovi a soubor historických novel. Zemřel náhle během návštěvy u dcery Elisabeth (Lili), provd. Schottländerové.
D: Die nationale Organisation der Deutschen in Österreich, 1880; Die Verbesserung unserer Spar-Einrichtungen. Vortrag gehalten im mährischen Gewerbeverein am 29. Jänner 1885, 1885; Die Concurse und das geltende Concursrecht. Vortrag gehalten in der Wochenversammlung des Mährischen Gewerbevereines am 19. November 1885, 1886; Die Prazak’sche Sprachenverordnung. Vortrag gehalten in der Vollversammlung des Deutschen Vereines in Brünn am 5. November 1886, 1886; Nationale Curien, Wien 1898; Die Minoritätsschulen, 1900; Das Österreichische Sprachenrecht. Eine Quellensammlung (ed.), 1901; Materialien zur Sprachenfrage in Österreich, 1902; Die Olmützer Gerichtsordnung. Ein Beitrag zur Geschichte des österreichischen Prozessrechtes, 1903; Beiträge zur Geschichte des deutschen Rechts in Böhmen, aus einer Komotauer Rechtssammlung, 1905; Studien zur Österreichischen Reichsgeschichte, Wien 1906; Eduard Graf Taaffe, Leipzig 1909; Die mährischen Ausgleichsgesetze, (ed.), 1910; Die Protokolle des Verfassungsausschusses über die Grundrechte. Ein Beitrag zur Geschichte des österreichischen Reichstages von 1848 (ed.), Wien 1912; Erbrecht und Heimfall auf den Grundherrschaften Böhmens und Mährens vom 13. bis 15. Jahrhundert, 1914; Der Panslavismus bis zum Weltkrieg. Ein geschichtlicher Überblick, Stuttgart – Berlin 1919; Das angebliche Kolonistentum der Deutschen Böhmens und Mährens, 1922; Zur Finanzgeschichte Mährens. Reformvorschläge unter Kaiser Leopold I., 1923; Das tschechische Volk 1–2. Aus dem Geistesleben des tschechischen Volkes, Breslau – Oppeln 1928; Der Liebeshof. Novellen, Wien 1895; König und Kanzler. Drama, Leipzig 1899.
L: Heller 1 (1912), s. 41–42; Wininger 2, s. 255–256; ÖBL 1, s. 319; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 231–232; J. Malíř a kol., Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, 2012, s. 180–181; ZGLM 1926, s. 75; Lidové noviny 17. 8. 1926, s. 2; Neue Freie Presse 17. 8. 1926 (večerní vyd.); A. L., Dr. A. F., sein Leben und sein Werk, in: A. Fischel, Das tschechische Volk 1, Breslau – Oppeln 1928, s. V–XVI; L. Fasora, Svobodný občan ve svobodné obci, 2007, s. 270; G. Gaugusch, Wer einmal war: das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938, Wien 2011, s. 631–634.
P: MZA, Brno, fond G 578, pozůstalost JUDr. A. F. (rukopisy projevů k voličům, novinové články).
Pavel Cibulka